Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 118/2023-34
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 35 057 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 7 557 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 005 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se do částky 7 557 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 005 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou po posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 15. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejím základě poskytla 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč bylo použito na provizi zprostředkovatele. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, dne 25. 2. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila. Dle žalobkyně je žalovaná částka 32 012 Kč tvořena dlužnými splátkami ve výši 3 448 Kč a zesplatněnou jistinou ve výši 28 564 Kč. Žalobkyně se také domáhá smluvního úroku ve výši 27,28% ročně, nákladů za odeslání upomínky ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) a částky 1 248 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty 0,1% denně z částky 32 012 Kč.
2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 5. 10. 2023 v nepřítomnosti účastníků (§101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) za situace, kdy právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednán omluvil, a žalovaná, ač řádně vyrozuměna o termínu jednání, se neomluvila, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 11. 2022 (č.l. 13-15) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z toho částka 2 500 Kč byla uhrazena zprostředkovateli a částka 27 500 Kč byla určena k výplatě žalované. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč s datem poslední splátky 20. 3. 2026, úroková sazba byla sjednána ve výši 27,28%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 39,2% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. IV.2, za každý jednotlivý případ prodlení 499 Kč a dále ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z emailu ze dne 16. 11. 2022 (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalobkyně schválila žádost žalované o úvěr a vyzvala ji k zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 16-18) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listin y označené jako„ Výdaje spotřebitele“ (č.l. 30 p.v.) bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své měsíční výdaje: na bydlení 9 100. Z listiny„ Závazky spotřebitele, čestné prohlášení“ (č.l. 30) soud zjistil, že žalovaná neuvedla žádný úvěr. Z listin y označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ (č.l. 26) soud zjistil že žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalované, měsíční příjmy měly činit 27 724 Kč, měsíční výdaje na bydlení 9 100 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 24. 8. 2022 (č.l. 26 p.v. – 27) soud zjistil, že žalovaná je nájemcem bytu Z výplatních pásek za září a říjen 2022 (č.l. 28) bylo zjištěno, že žalovaná v této době dosahovala měsíčního příjmu ve výši 27 774 Kč a 27 383 Kč. Z výpisu centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku (č.l. 29) bylo zjištěno, že žalovaná nebyl k 14. 11. 2022 v těchto rejstřících evidována. Z výpisu registru REPI Credit Report (č.l. 31) soud zjistil, že v této databázi nejsou evidovány žádné záznamy žalované. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 20) bylo zjištěno, že žalovaná na účet žalobkyně dne 16. 11. 2022 uhradila 1 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 22) bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet žalobkyně dne 18. 11. 2022 uhradila 2 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 21) bylo zjištěno, že na účet žalované uhradila žalobkyně dne 18. 11. 2022 částku 27 500 Kč. Z výpisů databáze ISAS zdejšího soudu (č.l. 32) bylo zjištěno, že proti žalované jako povinné bylo od roku 2019 zahájeno 9 exekucí, od roku 2022 vystupuje jako žalovaná celkem v šesti řízeních, v nichž je po ní požadována částka přesahující 760 000 Kč, jde zejména o pohledávky společností právnická osoba z úvěru z roku 2015, právnická osoba z úvěru z listopadu 2022 nebo právnická osoba z úvěru z července 2022.
4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 15. 11. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalované poskytnuta částka 27 500 Kč, kterou se zavázala splatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 18 500 Kč, jehož součástí byla provize ve výši 2 500 Kč a úrok ve výši 27,28 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 39,2%. Žalobkyně příjmy žalované za měsíce září a říjen 2022 zjistila z výplatních pásek, výdaje žalované zjistila z prohlášení žalované a nájemní smlouvy. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost dále z insolvenčního rejstříku, registru REPI a evidence exekucí.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11 , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale nebylo dostatečně doloženo, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, příjmy zjistila, výdaje zjišťovala pouze z nájemní smlouvy, existenci a výši dalších úvěrů žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky) žalobkyně nezjišťovala (předložila pouze výpis registru REPI a výpis centrální evidence exekucí), spolehla se ale zejména na prohlášení žalované. K předloženému čestnému prohlášení soud poukazuje na odůvodnění shora uvedeného rozsudku ESD z 18. 12. 2014 ve věci ve věci C -449/13. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalované dostatečně, nezajistila si dostupné základní podklady pro posouzení. Navíc lze mít i za to, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost dostatečně ani obsahově, nemohla snad ani předpokládat, že jediným měsíčním pravidelným výdajem jsou platby za bydlení. Řádně nemohla žalobkyně zjišťovat ani existenci úvěrů žalované či exekucí proti žalované, když jen z databáze zdejšího soudu jsou zřejmé tři nesplácené úvěry z let 2015 – 2022. I tímto aspektem posuzování úvěruschopnosti se musel soud zabývat z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka (viz rozsudek ESD ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba v . anonymizováno). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky a související poplatky, ani smluvní pokuty a paušalizované náklady na upomínání.
12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 27 500 Kč poskytnutém žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Nedoplatek jistiny úvěru ve výši 27 500 Kč činí 27 500 Kč. Žalobkyně se celkově domáhala částky 35 057 Kč, soud proto soud žalobu do částky 7 577 Kč s příslušenstvím zamítl a v části, v níž se žalobkyně domáhala částky 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, žalobě vyhověl.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), když žalobkyni neúspěšné z 22% přiznal náhradu nákladů sníženou na 56%. Účelně vynaložené náklady řízení před snížením činí 3 581 Kč, podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 403 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu výzvy k plnění (3 x 500 Kč) paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 378 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.