Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 209/2023-26
Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 381,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 108 Kč
s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 7 420 Kč jdoucím od 29. 1. 2023 do zaplacení,
s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 5 688 Kč jdoucím od 29. 1. 2023 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 108 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 7 420 Kč jdoucím od 29. 1. 2023 do zaplacení, s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 5 688 Kč jdoucím od 29. 1. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 381,78Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 6. 8. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal tuto jistinu původnímu věřiteli vrátit spolu s částkou 5 611 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 18,84% ročně a dále částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 548 Kč. To vše se zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena dne 5. 8. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně uvedla, že žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 580 Kč, po postoupení pohledávky již neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 9 706,42Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 521,54Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 086,31Kč, úroku ve výši 18,84% ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, přičemž žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, přičemž následně byly zaznamenány do zákaznické karty. V zákaznické kartě byly uvedeny doklady, které byly ověřeny, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva.
2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 4. 3. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 5 974 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 29,55% ročně, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 571 Kč. To vše se zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 482 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 3. 2021. Žalovaný však splátky a včas nehradil, přičemž od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022, na základě které byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován, uhradil toliko částku 9 312 Kč. Následně už neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 10 675,36Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 814,91Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 194,75Kč, úroku ve výši 29,55% ročně z dlužné jistiny ve výši 10 675,36Kč, jdoucím od 15. 2. 2022 do zaplacení, a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny jdoucím od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně i v tomto případě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného stejným způsobem jako u smlouvy ze dne 6. 8. 2020.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.
5. Z předložených listin má soud za zjištěné, že společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne 6. 8. 2020 listin u nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal za spotřebitelský úvěr uhradit poplatek ve výši 9 659 Kč sestávající se z úroku ve výši 5 611 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 548 Kč s tím, že částka za komfortní splácení činí 1 140 Kč a částka za flexibilní splácení 1 408 Kč. Ze smlouvy není zřejmé, zda si žalovaný doplňkové služby zvolil či nikoliv, kdy ve smlouvě není zatržená ani jedna z možností. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit tak činila 20 659 Kč s tím, že úroková sazba byla stanovena ve výši 88%, kdy žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit formou 52 týdenních splátek ve výši 398 Kč, RPSN byla stanovena ve výši 192,55%. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný ke svým příjmům uvedl, že je zaměstnán jako operátor s čistým měsíčním příjmem 11 379 Kč, kdy další čistý příjem do domácnosti, blíže neoznačený, byl uveden ve výši 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného pak byly stanoveny na částku 4 500 Kč. V oddíle ověřené dokumenty byla zaškrtnuta pracovní smlouva. Z přehledu plateb vyplynulo tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků uhradil celkem částku 3 580 Kč, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Aktivní věcná legitimace žalobkyně pak byla zjištěna ze smlouvy o postoupení pohledávek, i oznámení o postoupení pohledávek. Soud dále zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění předžalobní upomínkou.
6. Soud dále z listin y nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 3. 2020 zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s tímto se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně taktéž částku 10 045 Kč představující úrok ve výši 5 974 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 571 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 651 Kč a částka za flexibilní splácení činí 1 920 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku 25 045 Kč uhradit formou pravidelných 52týdenních splátek ve výši 482 Kč, přičemž úroková sazba byla stanovena ve výši 70,4% a RPSN bylo ve výši 134,69%. Ze zákaznické karty k této smlouvě soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 20 278 Kč, další měsíční příjem uvedl ve výši 10 700 Kč, který nebyl blíže určen s tím, že odhadované měsíční výdaje byly uvedeny v částce 8 000 Kč. V oddíle ověřené dokumenty byla zaškrtnuta pracovní smlouva a dva výpisy z bankovního účtu za období leden, únor 2020. Z přehledu plateb má soud za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků uhradil toliko částku 9 312 Kč, kdy žalovaný netvrdil a tudíž ani neprokazoval opak. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla zjištěna ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávky. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 ,2 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Soud po zhodnocení předložených listin dospěl k závěru, že na obě uzavřené smlouvy je nutno nahlížet jako na smlouvy absolutně neplatné dle ust. § 588 obč. zák.. Důvodem je to, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel povinnost poskytovatele zápůjček či spotřebitelských úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 . Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Vzhledem k tomu, že v žalobě žalobkyně toliko odkazovala na zákaznickou kartu a na tzv. ověřené dokumenty (nájemní smlouva, pracovní smlouva, výpisy z účtů), které však k žalobě nepředložila, byla vyzvána, aby tak učinila. Žalobkyně i po výzvě soudu opětovně poukázala na zákaznickou kartu, kdy ověřené dokumenty, které měly být předkládány právnímu předchůdci žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků nepředložila. S ohledem na tyto skutečnosti je zcela nedostačující tvrzení žalobkyně o tom, že pokud žalovaný podepsal zákaznickou kartu, potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Je povinností poskytovatele úvěrů s ohledem na shora uvedené, aby řádně schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr prověřili tak, aby nebyly pochybnosti o tom, že v budoucnu bude žadatel schopen tento úvěr splácet. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost nesplnil a nejednal v souladu se shora uvedenými závěry, kdy pokud by skutečně žalovaný právnímu předchůdci zmiňované dokumenty předložil, nic nebránilo poskytovateli úvěru, aby si tyto zachoval a v tomto řízení mohly být předloženy. Plnění předchůdce žalobkyně žalovanému představovalo plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil (§ 2991 občanského zákoníku ). Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni vrátit dosud neuhrazenou část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 5 688 Kč ze smlouvy ze dne 4. 3. 2020 a 7 420 Kč ze smlouvy ze dne 6. 8. 2020, když soud zohlednil již uskutečněné platby. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil celkem o částku 13 108 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit dosud neuhrazenou jistotu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku , jehož výše vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, kterým byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 18.1.2023 (poštovní podací arch ze dne 13. 1. 2023) a ode dne 29. 1. 2023 se tak dostal žalovaný do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
10. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšnější (soud přihlédl taktéž k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku), v řízení však nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a žalovanému stanovil běžnou třídenní lhůtu po právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.