Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 56/2023-18
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 35 319 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 348 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2 971 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 591 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 348 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2 971 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 591 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 35 319 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v celkové výši 40 000 Kč, a to v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Žalovaný dluh řádně nehradil, a proto žalobkyně ke dni datum celý úvěr zesplatnila. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 30 000 Kč, úroky ve výši 2 048 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 x 1 497 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud na základě výzvy ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) a o věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou cenu úvěru ve výši 40 000 Kč, a to ve 25- ti měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Jistina byla zapůjčena s ročním obchodním úrokem ve výši 28,17 %. Dle čl. anonymizováno odst. anonymizováno smluvních podmínek se úvěr stává okamžitě splatným v důsledku prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce. Dle anonymizováno 2 je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu v částce 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení. Dle čl. anonymizováno odst. anonymizováno je náhrada účelně vynaložených nákladů 100 Kč za odeslanou upomínku.
4. Z čestného prohlášení ze dne datum, formuláře posouzení úvěruschopnosti zákazníka, potvrzení o výši příjmu žalovaného, výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku soud posuzoval, zda žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.
5. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalovaného s ohledem na jeho prodlení se splácením dluhu.
6. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne byla dne datum uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč anonymizováno samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když tento podepsal čestné prohlášení ohledně svých příjmů, výdajů a závazků, které sdělil žalobkyni a tato je zanesla do příslušných formulářů. Tyto skutečnosti žalovaný doložil příslušnými listinami. Zároveň sama žalobkyně provedla jistá šetření v rámci dostupných evidencí a rejstříků ohledně jeho solventnosti. Žalovaný se zavázal splatit celkovou cenu úvěru ve výši 40 000 Kč, a to ve 25- ti měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Jistina byla zapůjčena s ročním obchodním úrokem ve výši 28,17 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však své povinnosti nedostál a předepsané splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně a upozornění, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru a nárokování si smluvní pokuty. Tím, že žalovaný neuhradil dlužnou částku včas, tj. před podáním žaloby a dostal se ohledně jejího zaplacení do prodlení, vznikla mu dle smluvního ujednání anonymizováno bodu anonymizováno písm. anonymizováno) povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Tuto žalobkyně uplatňuje za období od datum do datum ve výši 1 474 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 3x 499 Kč, tedy ve výši 1 497 Kč, a to podle anonymizováno bod anonymizováno písm. anonymizováno) smlouvy - s omezením do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným. K jejich uhrazení byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou, v rámci které byl seznámen s dalším postupem žalobkyně, tedy že dojde k soudnímu vymáhání dlužné částky, nicméně na tuto nereagoval a ničeho neuhradil.
8. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. Ústavní soud v nálezu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – číslo rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
10. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouva o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat.
11. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně zevrubně popsala, jakým způsobem a z jakých zdrojů tyto informace stran žalovaného čerpala, jak je posuzovala a vše i patřičně doložila listinnými důkazy. Žalobkyně prověřila potřebné údaje k prověření schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného (příjmy, výdaje a závazky žalovaného- výplatní pásky, nájemní smlouva, výpis z bankovního účtu žalovaného), a zároveň i z databází poskytující ucelený náhled na bonitu žalovaného (výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z katastru nemovitostí). Žalovaným sdělené výdaje pak navíc odpovídají zcela obvyklým nákladům a nejedná se o zjevně zkreslené částky, které by byly ze strany žalovaného úmyslně uvedeny z důvodu splnění podmínek pro poskytnutí úvěru. Navíc výše úvěru není objektivně, potažmo v porovnání s obdobnými případy z praxe ohledně částek čerpaných úvěrů, nikterak vysoká. Proto má vzhledem k výše uvedenému za to, že žalobkyně dostatečně zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného, čímž dostála své zákonné povinnosti.
12. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat smluvní pokutu podle ustanovení § 2048 o. z. a úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Výše smluvní pokuty byla sjednána přiměřená, neboť zákon o úvěru pro spotřebitele – z.s.ú., který připouští a výslovně uznává hranici smluvní pokuty ve výši 50 % z dosud nesplacené výše jistiny, kdy souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč Smluvní pokuta činí částku 2 971 Kč, tedy jde tedy jde o částku menší než 50 % z dosud nesplacené jistiny 30 000 Kč anonymizováno soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 591 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 413 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 319 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ).
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.