Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 80/2023-71
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Svítilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 830 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 354 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 476 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 830 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 354 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 476 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 830 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 27 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru číslo distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 200 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Strany sjednaly poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny, tedy celkem 4 040 Kč, který přirůstá k jistině. Dále sjednaly úrok ve výši 20 % měsíčně. Žalobkyně požadovala také smluvní pokutu ve výši 484 Kč. Dle smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení po dobu delší než dva měsíce, přičemž žalovaný je dle žalobkyně v prodlení od 1. 7. 2020. Žalovaný dosud zaplatil pouze částku 15 846 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Žalovaný uzavřel dne 18. 9. 2019 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru číslo, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatky uvedené ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku ve splátkách ve výši jedné pětiny z dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně 300 Kč. Strany sjednaly jak úrok, tak smluvní sankce za případné nedodržení podmínek. Z výpisů účtu žalobkyně vyplynulo, že žalovaný postupně čerpal úvěr bezhotovostně v částkách 5 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 1 800 Kč a 8 400 Kč Celkem tedy žalovaný čerpal částku 20 200 Kč. Dle výpisů k revolvingovému úvěru požadovala žalobkyně po žalovaném ke dni datum zaplacení částky 17 711 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 30 000 Kč, bydlí ve vlastním bytě, nemá žádné vyživované osoby, na obživu a bydlení vynakládá výdaje ve výši 0 Kč, ostatní náklady vyčíslil na částku 15 000 Kč. Výplatní páska žalovaného za srpen 2019 dokládá, že jeho příjem v tomto měsíci představoval částku 31 703 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení částky 40 496 Kč předžalobní upomínkou ze dne datum. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nad rámec výše uvedeného nic podstatného pro skutkové či právní posouzení věci.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 200 Kč. Dle tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný dosud částku 15 846 Kč.
12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a soud ji tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.
13. Žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se nedostatečně zabývala jeho příjmy i výdaji. Byla doložena pouze jedna výplatní páska, dokládající příjmy žalovaného za jediný měsíc. Tato výplatní páska má však velmi nízkou vypovídací hodnotu, neboť neprokazuje dlouhodobý příjem žalovaného ani nevypovídá nic o tom, že by měl žalovaný stabilní příjem. Nebyla doložena např. pracovní smlouva, ze které by vyplývalo, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Zároveň se žalobkyně ani nepokusila zjistit a ověřit skutečné výdaje žalovaného, přitom je na první pohled zarážející, že by nevynakládal na bydlení žádné výdaje. To platí i v případě vlastního bydlení v bytě, kdy je nutné hradit minimálně náklady na energie, dále připadá do úvahy platba např. příspěvků do fondů oprav, pojištění, daně apod. Není vyloučeno, že si žalovaný vzal na pořízení bytu úvěr (pokud se jednalo o byt v jeho vlastnictví). Také si lze těžko představit, že by žalovaný nemusel vynaložit žádné výdaje na svou obživu. Žalobkyně nepožadovala, aby žalovaný specifikoval, co tvoří tzv. ostatní náklady žalovaného v částce 15 000 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, že by v těchto výdajích byly zahrnuty i náklady právě na bydlení či obživu, naopak je toto nepravděpodobné, když pro tyto výdajové složky byla vyčleněna v žádosti o úvěr zvláštní kolonka. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v dostupných veřejných rejstřících, k těmto svým tvrzením však neoznačila důkazy. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně porušila svou povinnost, když před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně schopnost žalovaného úvěr splácet.
14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
15. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
16. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
17. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
18. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
19. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
20. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
21. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní, je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 200 Kč a žalovaný uhradil částku 15 846 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl v rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 354 Kč (20 200 Kč – 15 846 Kč) a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení, kdy v tomto poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
23. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost ve stanovené lhůtě, může oprávněný navrhnout soudní výkon tohoto rozhodnutí nebo exekuci.