Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 267/2023-33

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 22.909,63 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 18.976 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 23.8.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 3.933,63 Kč, úrok ve výši 15% ročně z částky 19.821,30 Kč od 8.3.2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20.042,60 Kč od 9.3.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 4.109 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 18.976 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 23.8.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 3.933,63 Kč, úrok ve výši 15% ročně z částky 19.821,30 Kč od 8.3.2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20.042,60 Kč od 9.3.2023 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 4.109 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 22.909,63 Kč s úrokem ve výši 15% ročně z částky 19.821,30 Kč od 8.3.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20.042,60 Kč od 9.3.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že mezi žalobcem (anonymizováno společnost právnická osoba) a žalovanou byla dne 1.9.2022 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru. Klient již v úvodu žádosti zadává své jméno, rodné číslo, kontaktní údaje, požadovanou celkovou částku úvěru s uvedením měsíční splátky. Poskytuje informace o příjmu, výdajích, bydlišti a rodinném stavu. Klient potvrzuje podání žádosti zadáním jedinečného autorizačního SMS kódu zaslaného žalobcem na telefonní číslo. Dále klient dodává další podklady nahráním dvou dokladů totožnosti a bankovních výpisů k účtu. Smlouva o hotovostním úvěru je podepsána zasláním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí. Dne 1.9.2022 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě. Za poskytnutý úvěr byl účtován poplatek ve výši 400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 512 Kč měsíčně. První splátka byla splatná dne 1.10.2022, druhá a následující splátka byla splatná vždy k 1. dni v měsíci. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 19,99%. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu provedla úhrady v celkové výši 1.024 Kč. Úhrady byly započteny na jistinu ve výši 178,70 Kč a na úrok ve výši 666,60 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 178,70 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Žalované byla ve dnech 1.12.2022, 1.1.2023, 1.2.2023 účtována smluvní pokuta v celkové výši 1.500 Kč. Žalobce jí dne 25.1.2023 zaslal výzvu před zesplatněním, ve které byla upozorněna na prodlení a byla jí poskytnuta lhůta 30 dní k uhrazení dlužné částky. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a z toho důvodu žalobce úvěr zesplatnil ke dni 8.3.2023 a dopisem ze dne 8.3.2023 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží částku 22.909,63 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 19.821,30 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1.367,03 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč a poplatku ve výši 221,30 Kč.

V podání ze dne 12.12.2023 žalobce uvedl, že žalovaná uvedla v úvěrové žádosti čistý příjem ze zaměstnání ve výši 23.000 Kč, zároveň uvedla, že je svobodná a nevyživuje žádné dítě, bydlí ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou. Příjem ze zaměstnání byl verifikován ve výši 22.977 Kč. Žalovaná uvedla v žádosti celkové měsíční výdaje domácnosti 13.000 Kč. Platby na další závazky byly zjišťovány prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI. Byly identifikovány závazky. Žalovaná byla dále prověřována v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS. V registrech byla žalovaná bez negativního nálezu. Při zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 2.977 Kč byl stanoven disponibilní příjem ve výši 5.461 Kč. Je patrné, že disponibilní příjmy žalované pro splácení úvěru převyšují měsíční splátku úvěru, která činí 512 Kč. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z výpisu z účtu za období od 1.6.2022 do 1.9.2022 soud zjistil, že v období od 1.6.2022 do 30.6.2022 na účet byla připsána celkem částka 46.200 Kč a z účtu byla vyplacena celková částka 59.763 Kč. Dne 9.6.2022 byla na účet připsána částka 22.364 Kč od zaměstnavatele žalované, dne 22.6.2022 byla uhrazena částka 7.421 Kč - splátky úvěru a dne 22.6.2022 částka 3.749 Kč jako nájem. V období od 1.7.2022 do 31.7.2022 na účet byla připsána celkem částka 90.502 Kč a z účtu byla vyplacena celková částka 92.499 Kč, dne 8.7.2022 byla na účet připsána částka 20.030 Kč od zaměstnavatele žalované, na splátky úvěru a poplatky za předčasné splacení úvěru bylo vyplaceno celkem 47.555 Kč. V období od 1.8.2022 do 31.8.2022 na účet byla připsána celkem částka 63.459 Kč a z účtu byla vyplacena celková částka 63.874 Kč, dne 1.8.2022 byla na účet připsána částka 26.536 Kč od zaměstnavatele žalované, částka 5.889 Kč byla uhrazena jako splátky úvěru a dne 16.8.2022 částka 3.749 Kč jako nájem.

Podle výpisu z počítače žalobce žalovaná uvedla příjmy 23.000 Kč, celkové výdaje včetně splátek úvěru 13.000 Kč, výdaje na bydlení 6.000 Kč. Dle úvěrových registrů byly zjištěny splátky: kontokorent (zbývající jistina 21.492 Kč, splátky -), kontokorent (zbývající jistina 6.751 Kč, splátky -), osobní úvěr (zbývající jistina 169.207 Kč, splátky 3.866 Kč), osobní úvěr (zbývající jistina 27.787 Kč, splátky 1.256 Kč), osobní úvěr (zbývající jistina 90.000 Kč, splátky 2.047 Kč), úvěr ze stavebního spoření (zbývající jistina 330.281 Kč, splátky 2.023 Kč).

Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právnická osoba poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 20.000 Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 19,99%, RPSN ve výši 22,95% a celkovou částku, kterou žalovaná zaplatí 33.729,35 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit 66 měsíčních splátek po 512 Kč. První splátka je splatná 1.10.2022, všechny další splátky jsou splatné vždy k 1. dni v měsíci. Dne 1.9.2022 byla smlouva podepsána kódem číslo.

Podle potvrzení o vyplacení úvěru byla částka 20.000 Kč převedena dne 1.9.2022 na účet patřící žalované.

Podle tvrzení žalobce uhradila žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu úhrady v celkové výši 1.024 Kč.

V dopise ze dne 8.3.2023 bylo žalované oznámeno, že zesplatňují zbytek závazku a byla vyzvána, aby celou dlužnou částku ve výši 22.909,63 Kč zaplatil do 10 dnů.

Výzvou ze dne 25.4.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 23.310,31 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi právnická osoba a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši 20.000 Kč, na jejímž základě žalovaná čerpala dne 1.9.2022 částku 20.000 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 8.3.2023 úvěr zesplatnil. Žalovaná zaplatila na splátkách celkem částku 1.024 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení žalované a předložením tří výpisů z účtu. Žalovaná uvedla příjem ze zaměstnání 23.000 Kč, celkové měsíční výdaje domácnosti včetně splátek úvěru 13.000 Kč, že je svobodná a nevyživuje žádné dítě. Příjem žalované byl verifikován z bankovního účtu žalované ve výši 22.977 Kč. Žalobce zjistil další závazky žalované. Žalobce uvedl, že po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 22.977 Kč byl stanoven disponibilní příjem ve výši 5.461 Kč. Z toho je patrné, že disponibilní příjmy žalované převyšují měsíční splátku poskytnutého úvěru, která činí 512 Kč. Žalobce předložil soudu výpisy z účtu žalované, podle kterých činil konečný zůstatek žalované na účtu k 30.6.2022 částku – 13.563 Kč, ke dni 31.7.2022 částku – 1.997 Kč a ke dni 31.8.2022 částku – 415 Kč. Žalobce se při posouzení úvěruschopnosti žalované zaměřil na příjmy žalované, avšak nijak neověřoval její výdaje. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich prokázání (doložení). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, normativní náklady na bydlení), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). V dané věci žalobce pouze s jistotou věděl, jaké částky jsou žalované poukazovány na účet, případně jaké částky jsou z účtu odepisovány, ale z čeho se skládají konkrétní a nezbytné měsíční výdaje žalované již ověřeno (postaveno na jisto) neměl. Žalobce obecně uvádí, že prověřuje bonitu spotřebitele využitím statistického modelu, takový postup lze považovat za standartní a přijatelný. Ovšem pouze za podmínky, že do takového modelu jsou vkládány údaje, které byly od spotřebitele nejen přijaty, ale také poskytovatelem úvěru ověřeny na základě předložených dokladů. Na základě těchto skutečností má soud za to, že v projednávané věci poskytovatel úvěru řádně neposoudil schopnost žalované splatit sjednaný úvěr (o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaná uhradila celkem pouze částku 1.024 Kč) a že žalované byl poskytnut úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 20.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a dalších poplatků. Žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 1.024 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 18.976 Kč (20.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 1.024 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 21.8.2023. Nárok se stal splatným 22.8.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 23.8.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 23.8.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 27.504,73 Kč (částku 22.909,63 Kč + 2.288,91 Kč – úrok 15% ročně z částky 19.821,30 Kč od 8.3.2023 do 13.12.2023 + 2.306,20 Kč – úrok z prodlení 15% ročně z částky 20.042,60 Kč od 9.3.2023 do 13.12.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 19.857,20 Kč (jistina 18.976 Kč + 881,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 18.976 Kč od 23.8.2023 do 13.12.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 72%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 28%. Poměr úspěchu tedy činí 44% ve prospěch žalobce.

Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 917 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (, d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 2.020 Kč ( vyhl. č. ), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (, d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč (, 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.461,60 Kč ( ) Celkem částka 9.338,60 Kč z toho 44% činí částka 4.109 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.