Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 137/2023-53
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
pro zaplacení 75.864,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 7. 2023, č. j. 7 C 137/2023 -21,
takto:
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do zaplacení částky 7.416,50 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 7.416,50 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení,
a) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.416,50 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a
b) ve zbytku potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.356 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do zaplacení částky 7.416,50 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 7.416,50 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.416,50 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a b) ve zbytku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.356 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36.083,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.083,50 Kč od datum do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl v části o zaplacení 39.781 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10.962,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14.355 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 45.000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45.000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.916,50 Kč od datum do zaplacení (výrok II.) a konečně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Uvedeným způsobem rozhodl o žalobkyni uplatněných nárocích na zaplacení částky 75.864,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10.962,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.355 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45.000 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 45.000 Kč od datum do zaplacení. Požadovaných plnění se žalobkyně domáhala za skutkových tvrzeních o tom, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 45.000 Kč. Žalovaný měl vedle jistiny rovněž zaplatit částku 38.218 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 11.028 Kč (při úrokové sazbě 29 % ročně), odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15.017 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9.914 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 4.627 Kč Poslední řádnou splátku žalovaný uhradil dne datum a ke dni datum provedla právní předchůdkyně vyčíslení dluhu, kdy takto na jistině měl dluh činit 45.000 Kč a na poplatcích 30.864,50 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že v době od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem 1.500 Kč a takto se tedy domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 45.000 Kč, poplatku ve výši 30.864,50 Kč a příslušenství ve formě úroků a úroků z prodlení. Okresní soud po projednání věci uzavřel, že v posuzované věci se jedná o nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a zaměřil se na to, zda si právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, zejména z ust. § 86 , které ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru s odbornou péčí (§ 75 ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Okresní soud pak na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně právě nedostála uvedené zákonné povinnosti, s čímž se pojí právní následek spočívající v absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Právní vztah pak vypořádal s odkazem na ust. § 87 citovaného zákona tak, že zohlednil to, co bylo žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytnuto, tedy částka 45.000 Kč, a to co měl žalovaný zaplatit, když takto okresní soud uvedl, že zohlednil částku 8.916,50 Kč, která měla vyplynout ze skutkových tvrzení žalobkyně. S ohledem na uvedené pak žalobkyni přiznal částku 36.083,50 Kč spolu s úrokem z prodlení od datum, když při stanovení prodlení žalovaného vycházel z doručení žaloby v této věci. Výrok stran náhrady nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil okresní soud aplikací ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
2. Proti označenému rozsudku, a to pouze ve vztahu k výrokové části II. co do částky 7.416,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.416,50 Kč od datum do zaplacení a ve vztahu k nákladovému výroku III., brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že uvedená částka s příslušenstvím bude žalobkyni přiznána společně s náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně okresnímu soudu vytýká nesprávné skutkové zjištění o tom, že žalovaný uhradil celkem částku 8.916,50 Kč, když současně poukazovala na návrh na vydání el. platebního rozkazu, v němž tvrdila, že od uzavření smlouvy o zápůjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný zaplatil částku 1.500 Kč, k čemuž navrhla důkaz tabulkou umoření, kterou podle ní zřejmě okresní soud neprovedl. Pokud měl okresní soud pochybnosti o výši provedených plateb ze strany žalovaného, měl žalobkyni vyzvat k upřesnění. Poukazovala na to, že je jejím právem nepožadovat celou pohledávku a že soud má vycházet při rozhodování o bezdůvodném obohacení z doloženého stavu, a nikoliv si sám dopočítávat úhradu z poskytnutého úvěru mínus žalované částky.
3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.
4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání, jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.
5. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem na vydání el. platebního rozkazu ze dne datum se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 75.864,50 Kč s příslušenstvím za skutkových tvrzení shora uvedených. K tvrzení o platbách žalobkyně označila důkaz (přehled plateb případně tabulka umoření). Okresní soud návrhu vyhověl a dne 20. 12. 2022 ve věci pod č. j. EPR 299923/2022 -6 vydal el. platební rozkaz. Usnesením ze dne datum č. l. 10 spisu byl vydaný el. platební rozkaz z důvodu jeho nedoručitelnosti žalovanému zrušen. Na den datum okresní soud nařídil jednání ve věci, které se uskutečnilo bez přítomnosti účastníků a jejich zástupců (zástupce žalobkyně se omluvil). Okresní soud u jednání provedl dokazování listinami, a to smlouvou o zápůjčce, včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou, včetně dokladu o odeslání a ve věci vyhlásil napadený rozsudek.
6. S ohledem na rozsah, ve kterém byl rozsudek napaden a odvoláním řešenou otázku, akceptuje odvolací soud skutkové zjištění okresního soudu učiněné z listin y Smlouva o zápůjčce ze dne datum (bod 2. písemného odůvodnění rozsudku), a to v tom směru, že žalovaný v den podpisu smlouvy převzal částku 45.000 Kč. Dále je třeba konstatovat, že okresní soud sice k důkazu provedl listin u, kterou v protokole o jednání označil jako přehled plateb (dle označení v návrhu – fakticky však označená jako tabulka umoření), avšak skutková zjištění z této listin y okresní soud žádným způsobem nepromítl do písemného odůvodnění svého rozhodnutí. Za podmínek § 213 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. odvolací soud zopakoval důkaz listino u tabulka umoření, z níž bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu ze dne datum, číslo uhradil dne datum částku 1.000 Kč a dne datum částku 500 Kč. S ohledem na uvedené pak odvolací soud akceptuje závěr okresního o skutkovém stavu věci pouze v rozsahu dle bodu 7. písemného odůvodnění, který pak s ohledem na zopakované dokazování doplňuje potud, že ze strany žalovaného byla uhrazena pouze částka 1.500 Kč.
7. Odvolací soud pak dále akceptuje právní závěry okresního soudu potud, že smlouva o zápůjčce číslo uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž z důvodu porušení povinností poskytovatele (právní předchůdkyně žalobkyně) při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) je třeba smlouvu posoudit jako neplatnou; ostatně tento právní závěr okresního soudu ani žalobkyně nezpochybňuje. Za situace, kdy předmětná smlouva o zápůjčce byla shledána ve smyslu citovaného ustanovení ZSÚ neplatnou, nastupuje dle § 87 odst. 1 ZSÚ zvláštní režim vypořádání právního vztahu mezi poskytovatelem (popř. jeho právním nástupcem) a spotřebitelem, kdy povinností spotřebitele je vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V doktríně i rozhodovací praxi soudů je pak shoda v tom, že citované ustanovení je speciální úpravou vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání, kdy soudy tento vztah vypořádávají bez dalšího tak, že zohlední vzájemně poskytnutá plnění poskytovatele úvěru a spotřebitele a pokud plnění poskytovatele převyšuje plnění spotřebitele, pak v tomto rozdílu se jedná o případné bezdůvodné obohacení na straně spotřebitele, které je povinen vydat. Přeneseno na právě projednávanou věc, pokud právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle skutkových zjištění žalovanému částku 45.000 Kč a žalovaný uhradil částku 1.500 Kč, pak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení představující částku 43.500 Kč. Pokud pak okresní soud žalobkyni přiznal pouze částku 36.083,50 Kč, není jeho rozhodnutí v tomto směru správné. Odvolací soud se totiž neztotožňuje s úvahou okresního soudu o tom, že žalobkyně tvrdila, že žalovaný vedle částky 1.500 Kč (viz strana 3 in fine návrhu na vydání EPR) dále uhradil právě částku 7.416,50 Kč (tj. celkem 8.916,50 Kč), když takové tvrzení z návrhu na vydání EPR nevyplývá a v řízení taková skutečnost z provedeného dokazování nevyplývá. V tomto směru lze přisvědčit odvolatelce potud, že ze skutečnosti, že v řízení uplatňuje nárok nižší, než který jí dle jejího názoru celkově svědčí, nelze dovozovat, že v neuplatněné části jí nárok zanikl (např. splněním).
8. Z výše vyložených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 220 odst. 1 , písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ohledně částky 7.416,50 Kč změnil tak, že tuto částku žalobkyni proti žalovanému přiznal.
9. Pokud se žalobkyně jako odvolatelka dále v odvolacím řízení domáhala rovněž změny napadeného rozsudku co do přiznání úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.416,50 Kč od datum do zaplacení, pak rozsudek okresního, jímž byl tento nárok zamítnut, je ve výroku věcné správný, proto byl ve smyslu § 219 o. s. ř. o. s. ř. potvrzen, když však platí odůvodnění dále uvedené.
10. K problematice prodlení dlužníka (spotřebitele) s vrácením plnění odpovídajícímu speciální úpravě bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ lze v odborné literatuře a rozhodovací praxi soudů shledat dva názorové proudy. První, k němuž se dosud hlásil i věc rozhodující senát 75 Co odvolacího soudu, vycházel ze zásad rozložení procesních povinností mezi účastníky sporného řízení, což promítnuto do interpretace a aplikace ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 ZSU znamenalo: a) že to, zda jde o spor o to, jaká je doba odpovídající možnosti dlužníka (spotřebitele) vrátit – slovy zákona – jistinu (bezdůvodné obohacení), musí vycházet z jeho procesního postoje (vyjádření ve věci) a současně, že tvrzení a prokazování (ne) možnosti (tedy poměrů) vrácení bezdůvodného obohacení stíhá tohoto dlužníka (spotřebitele). V případě pasivního přístupu dlužníka (žalovaného) v řízení, a tedy objektivní nemožnosti zjištění jeho poměrů, tedy základu pro úvahu stran jiné splatnosti dluhu, se vycházelo z pravidel obecné splatnosti dluhu, u něhož splatnost není sjednána.
11. Druhý názorový proud, reprezentovaný např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , vychází z výkladu citovaných ustanovení v tom směru, že již samotné podání žaloby v sobě zahrnuje spor o době odpovídající možnostem spotřebitele a dále zejména z toho, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první a že vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) a rovněž, že ust. § 87 ZSÚ upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tento výklad, tedy výklad ve prospěch ochrany spotřebitele, je výkladem eurokonformním ve smyslu příslušných směrnic, na základě nichž byla uvedená právní úprava přijata.
12. Posléze uvedený právní závěr je v současné době právním názorem v rozhodovací praxi soudů převažujícím. Odvolací soud se tedy nově k tomuto názorovému proudu v této věci přihlašuje, čímž se odklání od své dosavadní rozhodovací praxe.
13. S ohledem na vyložené tedy platí, že dluh žalovaného z titulu vrácení části poskytnuté jistiny ve výši 7.416,50 Kč (bezdůvodného obohacení dle speciální právní úpravy ZSÚ) ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu není splatný, z čehož plyne závěr, že žalovaný tak ke dni rozhodování odvolacího soudu není v prodlení a pokud okresní soud tento nárok žalobkyně v napadeném rozhodnutí zamítl, je jeho rozhodnutí ve výroku věcně správné.
14. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nově odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení u soudu prvního stupně, pročež ani změna rozhodnutí soudu prvního stupně spočívající v přiznání další částky 7.416,50 Kč žalobkyni proti žalovanému nemění nic na závěru, že převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně bylo rozhodnuto způsobem vyplývajícím z výrokové části II. tohoto rozsudku.
15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť jejímu odvolání bylo vyhověno. K neúspěchu co do požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 316,98 Kč, představující 4,3 % z nárokované částky, tedy nižší než 5 %, odvolací soud při úvaze o náhradě nákladů řízení v souladu s ustálenou praxí nepřihlížel. Žalovaný má tedy povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000 Kč, odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 4 , § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen AT) ve výši 3.000 Kč (za dva úkony právní služby á 1.500 Kč, a to písemné odvolání a účast u jednání dne datum dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g/ , k/ AT), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalovaného ve výši 600 Kč (2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT). Dále žalobkyni náleží náhrada na daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 756 Kč počítaná z výše uvedené odměny a náhrad advokáta jako zástupce v řízení, když bylo doloženo, že tento je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie a tato společnost je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ) Celkem tak žalobkyni na nákladech odvolacího řízení náleží částka 5.356 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím Okresního soudu v Přerově ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku.
Samostatné dovolání jen proti výrokům II. a III. přípustné není.