Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 137/2023-24
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 75 864,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 36 083,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 083,50 Kč od datum do zaplacení, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 39 781 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 962,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 355 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 45 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 916,50 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 36 083,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 083,50 Kč od [datum] do zaplacení, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 39 781 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 962,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 355 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 45 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 916,50 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 75 864,50 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nároky z nesplacené smlouvy o zápůjčce Tvrdila, že žalovanému byla na základě smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným a právnická osoba poskytnuta zápůjčka ve výši 45 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 45 000 Kč, dlužný poplatek 30 864,50 Kč, kapitalizované úroky, kapitalizované úroky z prodlení, běžící smluvený úrok a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.
2. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o zápůjčce na částku 45 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 38 281 Kč, vše v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 627 Kč.
3. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování zápůjčky měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy žalovaného 18 561 Kč, další čisté příjmy domácnosti 21 500 Kč, odhadované měsíční výdaje 2 400 Kč, žalovaný měl splátky na externí půjčky 600 Kč, byl svobodný, žil s rodiči, měl jenu vyživovací povinnost, k prokázání příjmu byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky, pracovní poměr byl na dobu určitou do datum.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni.
5. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a právnická osoba byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný částku 45 000 Kč, zavázal se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši 38 281 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 4 627 Kč Poslední splátka tak byla splatná datum.
8. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil celkem částku 8 916,50 Kč (jak vyplývá z rozdílu dlužné a požadované částky poplatku a dále tvrzení o dalším zaplacení 1 500 Kč) částek, které, žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil více.
9. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.
14. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
15. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
17. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
18. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb. , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.
19. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet provedla vyhodnocením informací získaných od žalovaného, tento byl dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a informace byly ověřeny oproti dokladům. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Z povedeného důkazu však vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně nevěnovala sděleným údajům náležitou pozornost, nevyhodnotila je s odbornou péčí, neprovedla řádné zjištění relevantních údajů, ačkoli měla mít důvodné pochybnosti o jejich správnosti. Jako další příjmy domácnosti je uvedena částka 21 500 Kč, není však zřejmé, o jaké příjmy se jedná, zda a jak byly doloženy, vysvětleny. Jde tak o evidentní umělé navýšení příjmové části. Pokud se týká výdajů, i když žalovaný bydlel u rodičů, jsou uvedené výdaje 2 400 Kč zcela nereálné, nedosahují ani životního minima a nijak nereflektují vyživovací povinnost žalovaného. Rovněž není zřejmé, zda a jak právní předchůdkyně žalobkyně vzala v úvahu, že žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou, přičemž doba splatnosti zápůjčky výrazně převyšuje dobu trvání pracovního poměru. Neopatřila si žádné vysvětlení, neučinila další doplňující dotazy ani tyto skutečnost zjevně nezahrnula do svých úvah při hodnocení, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
20. V této souvislosti je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18 ) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalovaného a zjištěním jeho příjmu, aniž by podrobila kritické úvaze údaje o výdajích a provedla k těmto údajům případně další zjištění nebo korekci při své úvaze.
21. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet nesplnila řádně. Zápůjčku poskytla, ačkoli neměla dostatečné údaje k posouzení, jestli je zde důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Zápůjčku tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
22. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovanému byla podle smlouvy z datum poskytnuta celkem částka 45 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil již částku 8 916,50 Kč. Proto je povinen vrátit částku 36 083,50 Kč.
23. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
24. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalovanému doručena datum, žalovaný je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z. v zákonné výši, žalobkyně požadovala úrok z prodlení výslovně ve výši 10 % ročně a soud proto nemohl překročit žalobní žádání.
25. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je posuzován i s ohledem na požadované úroky smluvní i úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.