Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 286/2022-61
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 19 358 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 498 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 947 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 551 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 445,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 498 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 947 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 551 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 445,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částky 19 358 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena nájemní smlouva o nájmu dopravního prostředku číslo na základě které měla žalovaná v nájmu motorové vozidlo anonymizována dvě slova, registrační značka. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 10 700 Kč měsíčně bez DPH. Žalobkyně vyúčtovala žalované nájemné včetně DPH mimo jiné za období anonymizováno – datum fakturou číslo ve výši 12.947 Kč včetně DPH, vystavené dne datum a splatná dne datum a za období od číslo. – datum fakturou číslo ve výši 15.551 Kč včetně DPH, vystavená dne datum a splatná dne datum. Žalovaná z faktury číslo zaplatila částku10 000 Kč, tedy z předmětné faktury dluh činí 5.551 Kč. I titulu dlužného nájemného požadovala žalobkyně po žalované celkem částku 18 498 Kč. Další část nároku žalobou uplatněného ve výši 860 Kč odůvodňovala žalobkyně tím, že v době, kdy měla žalovaná vozidlo v užívání a ve své dispozici byl s tímto vozidlem spáchán dopravní přestupek dne datum. V této souvislosti byla žalobkyně nucena zaplatit dne datum částku pokutu ve výši 660 Kč jako pokutu. Podle nájemní smlouvy a obchodních podmínek nájmu je žalovaná povinna tuto částku žalobkyni zaplatit a kromě toho vznikl žalobkyni dle jejích tvrzení nárok na zaplacení smluvní pokuty ujednané v nájemní smlouvě ve výši 200 Kč za porušení pravidel silničního provozu žalovanou.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznala v celém jeho rozsahu. Uvedla, že podle jejího názoru leží na žalobci důkazní břemeno o způsobu přijetí částek zaplacených žalovanou za nájem vozidla. Zdůraznila, že smlouva o nájmu vozidla byla uzavřena na platbu v hotovosti a také tak i bylo z její strany vždy řádně plněno. příjmení doklady o platbách již nemá, protože předmět nájmu neuplatňovala k daňovým úlevám. Žádná z vydaných faktur žalobkyně za pronájem vozidla nebyla nikdy vedena v účetnictví žalované. Žalovaná dále uvedla, že jí je známo, že podobného vymáhání údajných pohledávek vede žalobkyně více, a že je zarážející, že po téměř 2,5 roku po splatnosti žalobkyně požaduje uhradit částku, která byla v první upomínce téměř dvojnásobná a po obraně žalované a zcela odmítnutí cokoliv hradit, ji snížila žalobkyně na polovinu. K pokutě, jejíž úhrada byla rovněž součástí žaloby, se žalovaná vyjádřila tak, že byla hrazena při předání vozu a to zaměstnanci panu jméno příjmení, který i toto potvrdil svému zaměstnavateli.
3. Žalobkyně v době po za řízení vzala žalobu částečně zpět, a to v částce 860 Kč zahrnující pokutu za porušení dopravních předpisů ve výši 660 Kč a smluvní pokutu ve výši 200 Kč. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací chce číslo bylo řízení co do této částky, včetně úroků z prodlení zastaveno.
4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že došlo k uzavření nájemní smlouvy týkající se předmětného motorového vozidla, stejně jako nebyl sporný její obsah ani skutečnost, že motorové vozidlo bylo v období uvedeném na fakturách vystavených žalobkyní, které eviduje jako neuhrazené, žalovanou užíváno. Naopak spornou byla skutečnost, zda žalovaná nájem za užívání vozidla v období od anonymizováno do datum a od anonymizováno do datum uhradila či nikoliv. Podle článku IV odst. 5 nájemní smlouvy platí nájemce nájemné v hotovosti v pokladně pronajímatele, platební kartou nebo bankovním převodem, přičemž výběr z těchto způsobů je oprávněn určit pronajímatel. V nájemní smlouvě o nájmu dopravního prostředku je jako způsob platby uvedena„ hotovost“. U faktury číslo vystavené dne datum je uveden způsob platby na pokladně v hotovosti a u faktury číslo vystavené dne datum je uveden způsob platby na pokladně hotově/kartou. Žalovaná k prokázání svých tvrzení o úhradě nájemného navrhovala důkazy, a to jednak e-mailovou korespondencí s paní příjmení, vyjádření pana příjmení, který měl finanční prostředky přijímat a výslech svědka příjmení, který měl být u předání finančních prostředků přítomen, přičemž prvně navržené důkazy směřovaly k prokázání běžné praxe v provozovně žalobkyně, dle níž podle tvrzení žalované byly všechny faktury, které měly být hrazeny hotově, hrazeny bezprostředně po jejich vydání a předání klientovi žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že úhrada faktury číslo proběhla kartou a navrhla v tomto směru provedení důkazu výpisem z účtu žalované, nicméně toto své tvrzení žalovaná následně změnila mě tak, že i v případě této faktury proběhla platba hotově.
5. K ústnímu jednání ve věci byl soudem předvolán mimo jiné svědek jméno příjmení označený žalovanou, který se svým podáním ze dne datum z důvodu dovolené omluvil z tohoto jednání, avšak podstatné pro věc samu bylo jeho vyjádření, že si nevzpomíná, že by během svého pracovního poměru u žalobkyně přišel do jakéhokoliv kontaktu s žalovanou, nic o ní neví a nemůže se tak vyjádřit ke vzniklé pohledávce. Na základě tohoto prohlášení svědka žalovaná vzala svůj návrh na provedení důkazu jeho výslechem zpět. V řízení byla vyslechnuta svědkyně jméno příjmení, která měla přiblížit praxi žalobkyně týkající se hotovostních úhrad, avšak její výslech žádné zásadní skutečností v řízení neprokázal. Žalovaná dále vzal zpět svůj návrh na provedení důkazu výslechem svědka příjmení s tím, že tohoto svědka kontaktovala, avšak obdobně jako svědek příjmení uvedl i svědek příjmení, že asi nic konkrétního ohledně vztahu účastníků řízení nepamatuje. V řízení byl proveden důkaz svědeckou výpovědí svědka příjmení příjmení, který popsal praxi žalobkyně ohledně hotovostních plateb a vymáhání dlužných pohledávek. Skutečnost, že ze strany žalobkyně došlo k uplatnění pohledávky za žalovanou až po více než dvou letech zdůvodnil tím, že on sám nastoupil na pozici správy pohledávek žalobkyně až v roce 2020 a trvalo mu delší dobu, než se v mase pohledávek zorientoval. Přitom přednostně jsou vymáhány pohledávky vyšší hodnoty, k nimž pohledávka, která je předmětem řízení, nepatřila.
6. V projednávané věci tak byla skutková tvrzení účastníků řízení vcelku jasná a skutková situace do velké míry nesporná. Jedinou spornou skutečností bylo, zda faktury vystavené po právu žalobkyní byly žalovanou uhrazeny v hotovosti či nikoliv. Podle § 120 o.s.ř. a násl. je civilní proces ovládán zásadou projednací, nikoliv zásadou vyšetřovací. V praxi má toto pravidlo za následek, že účastníci řízení jsou primárně těmi, kteří nesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání svých tvrzení. Žalobkyní tvrzené skutečnosti o existenci nájemní smlouvy, reálného pronájmu vozidla a obsahu závazkového vztahu mezi účastníky řízení byly v řízení prokázány, respektive nebyly spornými. Naopak tvrzení žalované o úhradě faktur za nájemné ve zkoumaných obdobích bylo tvrzení sporným. Důkazní břemeno k prokázání tohoto sporného tvrzení leželo jednoznačně na žalované, neboť jednak se jednalo o její procesní obranu a každý z účastníků řízení prokazuje v řízení tu skutečnost, která mu v řízení prospívá, a jednak se jednalo za její strany o pozitivní tvrzení, které je možno důkazně prokázat. Požadavek žalované, aby žalobkyně prokazovala, že předmětné faktury nebyly uhrazeny, je nesmyslný, neboť se jedná o skutečnost negativní, k níž v tomto případě nelze navrhnout žádné relevantní důkazy, neboť není možné dost dobře prokázat, že se nějaká událost nestala. Za situace, kdy zde nebyl proveden jediný důkaz o úhradě žalované částky, takový důkaz nebyl ani navržen, dospěl soud jednoznačně k závěru, že žaloba je důvodná. Námitky žalované v tom smyslu, že postup žalobkyně uplatňující předmětnou pohledávku po více než dvou letech naznačuje, že tato pohledávka byla ve skutečnosti uhrazena, soud neakceptoval. Žádný právní předpis nestanoví věřiteli povinnost, v jaké lhůtě má uplatnit svou pohledávku vůči dlužníku. V případě, že by uplatnění pohledávky došlo až po uplynutí promlčecí doby, což se v tomto případě nestalo, může se dlužník bránit námitkou promlčení. Není však přípustné, aby se dlužník bránil námitkou, že věřitel neuplatnil svůj nárok vůči němu bez zbytečného odkladu, neboť takovou povinnost věřitel nemá.
7. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v jejím rozsahu po částečném zpětvzetí. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 95,5 %, žalovaný naopak v rozsahu 4,5%, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 91 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, 7 úkonů právní služby po 1 900 Kč (tj. 13 300 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, účast na dvou ústních jednáních ve dnech datum a datum, 1 úkonu za 1 860 Kč za účast na ústním jednání dne datum, osmi režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 3 vyhl.č. 351/2013 Sb. , náhrada hotových výdajů podle § 13 , vyhl.č. 177/1996 Sb. , sestávající z cestovních výdajů ve výši 4 446,88 Kč a náhrady za promeškaný čas podle § 14 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 1 800, a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 5 251,44 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 91 % z částek výše uvedených představuje částka 28 445,10 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené ji tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.