Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 174/2023-80
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 142 997,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 269 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 104 728,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 637,61 Kč od datum do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 49 771 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 269 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 104 728,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 637,61 Kč od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 49 771 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. právnická osoba se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala, aby soud zavázal žalovanou celé jméno žalované k zaplacení částky 142 997,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 906,61 Kč od datum do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 49 771 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou v rámci svého podnikání po předchozím posouzení její úvěru schopnosti dne datum prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo jež se řídila všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem žalobkyně (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo (poskytnutí úvěru v částce 40 000, přičemž se žalovaná zavázala k jeho splacení spolu se sjednaným úrokem 23 % ročně (částka 34 088 Kč) v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaná se dále po sjednání doplňkových služeb rovněž zavázala k úhradě poplatku za službu„ Podpora“ v částce 701 Kč měsíčně spolu se splátkou úvěru. Ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši poloviny splatné, avšak dosud nezaplacené částky jistiny. Ve smlouvě (byla sjednána povinnost žalované zaplatit náklady 300 Kč za 1. upomínku a 500 kč za 2. upomínku. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobkyně, kde žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaná dále potvrdila své identifikační údaje a souhlas inkasem. Konečný souhlas s uzavřením smlouvy potvrdila žalovaná verifikační platbou. Jelikož žalovaná neplnila řádně své smluvní povinnosti (uhradila pouze jednu splátku v částce 1 730 Kč) a ocitla se v prodlení s úhradou splátky splatné dne datum, žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila dne datum a vyzvala žalovanou k úhradě všech dluhů dle smlouvy do datum. Žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu v částce 19 838,67 Kč a na náklady za odeslání upomínky v částce 300 Kč. Žalovaná dosud svůj zbývající dluh v částce 142 997,94 Kč, který sestává z dlužné jistiny v částce 39 737,74 Kč, dlužného úroku v částce 33 321,33 Kč, dlužných poplatku za služby v částce 49 771 Kč, dlužné smluvní pokuty v částce 19 868,87 Kč a nákladů upomínky v částce 300 Kč, nezaplatila, ačkoliv byla předžalobní výzvou ze dne datum upomenut k úhradě. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 59 906,61 Kč od datum do zaplacení a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 49 771 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaná celé jméno žalované se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou, nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.
3. Při provedeném dokazování bylo smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo datovanou dne datum, prokázáno, že žalobkyně se na základě písemné dohody zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 40 000 Kč, a to způsobem, že částka 11 136 Kč bude vyplacena na účet žalované č. bankovní účet, částka 20 864 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalované (žalobkyni) za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy číslo ze dne datum a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Potvrzení o úhradě dluhu a výplatě úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila potvrzení o doplacení úvěru číslo jehož zbývající neuhrazená část byla splacena téhož dne, a výplatě úvěru sjednaným způsobem v rozsahu částky 39 999 Kč se zavázala částku 74 088 Kč (jistina 40 000 Kč, úrok 34 088 Kč) uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 029 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Celková částka dle této smlouvy byla splatná ke dni datum, zápůjční úroková sazba činila 23 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 38,71 % p. a. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena (podepsána), resp. projev vůle žalované byl učiněn distančním (elektronickým) způsobem v souladu s čl. X. smlouvy tak, že souhlas s obsahem dohody projevila žalovaná zadáním jedinečného SMS kódu v rámci klientského účtu žalovaného a následným odesláním verifikační platby, jejímž připsáním na účet žalobkyně se dohoda mezi stranami stala účinnou. Toliko ze samotné listin y nemá soud za prokázaný projev vůle žalované být vázána povinnosti a požívat práv obsažených v této listin ě, nicméně v souvislosti s odesláním 1 Kč, kdy dle záznamu o platbě ze dne datum soud zjistil, že žalovaná odeslala dne datum pod variabilní symbol na bankovní účet žalobkyně částku 1 Kč, a dle informace o povolení inkasa z účtu byl ověřen účet žalované, lze již mít tuto spornou skutečnost za prokázanou. Soud má z výpisu z bankovních účtů za prokázané poukázání částky úvěru žalobkyní žalované.
4. Přílohou číslo – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ke smlouvě bylo prokázáno, že žalovaná před poskytnutím peněžních prostředků sdělila žalobkyni ke svým osobním a majetkovým poměrům, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, její měsíční příjem činí 20 358 Kč a náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně, jiné výdaje nemá. Z předložených důkazů nemá soud za prokázáno, že by žalobkyně řádně posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalované.
5. Z upomínek ze dne datum a datum a oznámení o zesplatnění a předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku České pošty, s. p., soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky doporučeným dopisem odeslaným téhož dne, v němž jí stanovila lhůtu k úhradě do datum.
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 , odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
12. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
14. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
15. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , v platném znění. K prokázání této skutečnosti však soudu předložila pouze důkaz smlouvou o úvěru a její přílohou číslo – posouzení úvěruschopnosti, jež obsahuje jen údaje poskytnuté žalovanou bez dalšího ověření jejich správnosti. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Proto soud dospěl k závěru, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).
16. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum je podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 39 999 Kč, je žalovaná povinen takové plnění vrátit. Žalovaná již uhradila částku 1 730 Kč, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Tedy vrátila část poskytnuté částky a tím bezdůvodné obohacení žalobkyni v této části vrátila. Nadále je povinen vrátit částku 38 269 Kč. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky od datum, neboť žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovanou k vydání této částky výzvou ze dne datum. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, smluvní pokut, poplatky za služby a upomínku), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 269 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy v řízení převážně úspěšné žalované dosud prokazatelné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.