Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 232/2023-67
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 50 998,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 998,78 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 355,66 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 49 998,78 Kč od 3. 4. 2023 do 2. 5. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 49 998,78 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 998,78 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 450 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 998,78 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 355,66 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 49 998,78 Kč od 3. 4. 2023 do 2. 5. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 49 998,78 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 998,78 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 450 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku shora uvedenou částku s tam specifikovaným příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 27. 12. 2022, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, formou Dodatku č. 12 k Rámcové smlouvě číslo ze dne 29. 10. 2021, uzavřena Smlouva o poskytnutí kontokorentu, jejíž součástí byly Obchodní podmínky, Podmínky pro používání kontokorentu společnosti právnická osoba a Ceník. Na základě smlouvy byla žalovanému otevřena možnost čerpat úvěr až do úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaný, který načerpal úvěr, řádně neplnil podmínky jeho poskytnutí, pročež žalobkyně ke dni 3. 4. 2023 úvěr zesplatnila. Ke dni zahájení řízení žalovaný žalobkyni nadále dluží žalovanou částku na jistině, 2 355,66 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, dále smluvní úrok ve výši 18,9 % z částky 49 998,78 Kč od 3. 4. 2023 do 2. 5. 2023 a smluvní úrok v evýši 15 % ročně z částky 49 998,78 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení, jakož i účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč odpovídající poplatkům dle Ceníku.
2. Podáním doručeným soudu dne 26. 9. 2023 žalobkyně dále doplnila, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný vlastník nemovitost, jíž obývá, žije sám, nemá žádné vyživovací povinnosti ani jiné závazky, dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 35 000 Kč u svého zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno, nemá žádné aktivní úvěrové produkty. Výdaje na domácnost činí 6 000 Kč, dle expertní analýzy pak 4 620 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vyjma poskytovaných údajů vychází z informací o spotřebním koši ČSÚ a srovnávací analýzy výdajů, které uvedli i ostatní klienti.
3. Žalovaný, ač řádně obeslán, se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, pročež soud žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
5. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
6. Dle úvěrové zprávy ze dne 27. 12. 2022 vyhotovené žalobkyní bylo zjištěno, že k žalovanému nebyli zjištěny žádné kontrakty z minulosti, jež by žalovaného zavazovaly k úhradě jakýchkoli měsíčních částek, toliko je zřejmé, že žalovaný v roce 2022 dvakrát žádal o kreditní splátkovou kartu s úvěrovým rámecem 60 000 Kč a 30 000 Kč a byl dvakrát odmítnut.
7. Z přehledu žádostí o úvěru vyplývá, že žalovaný žádal o půjčku s úvěrovým rámcem 99 000 Kč dne 27. 12. 2022, žádost byla stornována, týž den pak o půjčku s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, jež byla rovněž stornována, dne 27. 12. 2022 o kontokorent s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, této žádosti bylo vyhověno a dne 2. 1. 2023 o půjčku s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, která byla zamítnuta. Důvody nejsou zřejmé.
8. Z přehledu dosahovaných příjmů se podává, že žalovaný jako zaměstnanec právnická osoba anonymizováno ode dne 1. 1. 2022 na dobu neurčitou pobírá 35 000 Kč měsíčně.
9. Jak je zřejmé z Rámcové smlouvy číslo o službách včetně bankovních, touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby včetně platebních, a to vedení běžného účtu, vedení spořícího účtu a debetní kartu, jejímž držitelem je žalovaný, přičemž nedílnou součástí rámcové smlouvy jsou obchodní podmínky, ceník a řada dalších dokumentů. Žalobkyně uzavřela se žalovaným tuto smlouvu písemně dne 29. 10. 2021.
10. Dle výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného č. bankovní účet za dobu od 2. 1. 2023 do 19. 5. 2023 žalovaný dílčími platbami na vrub účtu a výběrem hotovosti ve výši 9 500 Kč dne 3. 1. 2023 a ve výši 40 000 Kč z účtu dne 4. 1. 2023 vyčerpal ze svého bankovního účtu částku ve výši 49 998,78 Kč, jež byla dne 3. 4. 2023 převedena, stejně jako částka 2 303,88 Kč a částka obchodního úroku 51,78 Kč.
11. Dle Dodatku číslo 12 k Rámcové smlouvě číslo je zřejmé, že žalovaný požádal o poskytnutí neúčelového, nezajištěného úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorentu do částky 50 000 Kč. Žalobkyně k žádosti sestavila smlouvu, v níž upravila podmínky úvěru. Úvěr bylo lze čerpat přečerpáním běžného účtu č. bankovní účet a splácet jej lze průběžně každým připsáním peněž na uvedený běžný účet ve lhůtě jednoho roku od data prvého čerpání či jakéhokoli dalšího přečerpání běžného účtu. Kontokorent je úročen úrokovou sazbou 18,9 % ročně, RPSN je při vyčerpání úvěru v den sjednání smlouvy 20,62 %. Při vyčerpání celého úvěru žalovaný uhradí 59 449,97 Kč. Pro případ neplnění smluvních podmínek žalobkyně žalovaného upozornila, že má právo zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu, účtovat zákonný úrok z prodlení, právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky a v případě blokovaného kontokorentu použít jakoukoli příchozí částku, nebude-li to v rozporu se zákonem, na jeho splacení. Z Dodatku č. 12 je dále zřejmé, že jej žalovaný uzavřel v mobilním bankovnictví, tj. elektronicky pomocí prostředku komunikace na dálku tak, že dne 27. 12. 2022 připojil nezaručený elektronický podpis umožňující jeho jednoznačnou identifikaci i zachycení projevu jeho vůle. Žalobkyně vyslovila souhlas se smlouvou dne 27. 12. 2022 připojením podpisu odpovědného zaměstnance.
12. Z Podmínek pro používání kontokorentu bylo zjištěno, že krom definice základních pojmů upravují čerpání kontokorentu, jeho úročení, splácení, následky porušení smlouvy apod., přičemž jedním z následků porušení smlouvy je možnost požadovat splacení kontokorentu, tzv. zesplatnění, při němž musí dlužník uhradit jak celý kontokorent, tak smluvní úroky a úroky z prodlení naúčtované ke dni zesplatnění, případně další částky, která může žalobkyně dle smlouvy požadovat.
13. Dle Obchodních podmínek žalobkyně srozumitelnou formou upravila smluvních vztah účastníků, když v obchodních podmínkách definovala smlouvou užívané pojmy, ověřování totožnosti žalovaného, užívání internetového, mobilního a telefonního bankovnictví, doručování dokumentů, způsob uzavírání rámcových i dílčích smluv, podmínky založení a vedení účtu, nakládání účtem, platební služby, platební styk, platební transakce, limity úhrad, poplatky a služby a další skutečnosti související se smluvním vztahem účastníků i žalobkyní poskytovanými službami.
14. Z Ceníku se podává, které ze žalobkyní poskytovaných služeb jsou klientům poskytovány zdarma, a které služby, volitelné či příležitostně nebo jednorázově používané, jsou zpoplatněny a jakou částkou.
15. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 3. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 53 354,44 Kč sestávající z dluhu na kontokorentu ve výši 52 354,44 Kč a částky ve výši 1 000 Kč nejpozději do 12. 4. 2023 na tam určený bankovní účet.
16. Z přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu se podává, že za jeden den vymáhání dluhu banka vynaloží 20 Kč na mzdy zaměstnanců, 19,31 Kč na softwarové programy a licence, 0,60 Kč na technické vybavení, 4,30 Kč na náklady na telefon, 0,33 Kč na poštovné, což činí 44,54 Kč a za 20 dnů vymáhání odpovídá částce 890,80 Kč. Povinnost k náhradě nákladů vymáhání je upravena v Podmínkách pro používání kontokorentu, kde je rovněž stanovena povinnost žalobkyně upozornit na porušení smlouvy i její právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů.
17. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých provedených důkazů vzájemně neodporují, soud na ně z důvodu procesní ekonomie odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
20. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
21. Okresní soud došel na základě zjištěných skutečností k závěru, že účastníky uzavřená smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 cit. zákona a žalobkyně byla před jejím uzavřením podle ust. § 86 povinna přistoupit k tzv. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle tohoto ustanovení má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru této povinnost nedostojí, je smlouva podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podepsaný soud má však přes shora citovanou úpravu neplatnost smlouvy pro porušení povinností plynoucích z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutní, což vyplývá z právních závěrů Ústavního soudu v rozhodnutí III ÚS 4129/18. I přes to však nelze pominout existenci základ zásad civilního procesu ve sporném řízení, které je ovládáno principem rovnosti účastníků a zásadou projednají.
22. Zásada projednací vymezuje v občanském soudním řízení důkazní břemeno (a jemu předcházející břemeno tvrzení) jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (viz nález Ústavního soudu sp. zn. 385/15). Je zásadně věcí účastníků a nikoli soudu, aby v řízení snesli tvrzení (a aby je v případě jejich spornosti prokázali), z nichž pro sebe dovozují příznivé právní následky (úspěch ve sporu) – viz ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dostojí-li této povinnosti, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, které žalobcův požadavek vylučují. Tyto zásady se uplatní i ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná. I tehdy, jde-li o tzv. absolutní neplatnost právního jednání, tj. neplatnost, kterou není nutno jedním z účastníků hmotněprávního vztahu namítat, soud ji ve sporném řízení může dovodit pouze ze skutečností, které mu byly stranami předestřeny, případně ze skutečností, které v řízení vyšly najevo jiným, procesním právem aprobovaným postupem. Zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo vést k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání. Pro určení rozsahu skutečností, o nichž má účastník přednést svá tvrzení, je podstatná hypotéza právní normy, jíž se skutková tvrzení účastníků subsumují.
23. V posuzované věci se žalobkyně domáhala zaplacení peněžité pohledávky, která vznikla z označené smlouvy o úvěru. Musela proto tvrdit a prokázat, že se žalovaným smlouvu sjednala, že tato obsahuje ujednání, která uplatněné nároky zakládají a že tato ujednání nejsou v rozporu s kogentními právními předpisy. Rovněž byla povinna tvrdit a prokázat právní skutečnosti, kterými byl vznik žalovaných nároků podmíněn, tedy např. to, že žalovanému sjednaný úvěr poskytla a že žalovaný úvěr nesplácel.
24. Jelikož ustanovení § 86 ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje platnost smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí spotřebitelského úvěru, i prověřením úvěruschopnosti žalovaného, zahrnuje povinnost tvrzení žalobkyně i vylíčení skutečností, z nichž vyplyne, že prověření úvěruschopnosti žalovaného v zákonem požadovaném rozsahu provedla. Dle názoru soudu této procesní povinnosti žalobkyně plně dostála, když vylíčila a prokázala, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila, a z jakých informací a dokladů vycházela.
25. Z provedených listinných důkazů plyne, že žalobkyně zjišťovala příjmy žalovaného i jeho výdaje (včetně splátek hrazených na jiné závazky), tyto zhodnotila a dospěla k závěru, že žalovaný disponuje po uhrazení svých mandatorních výdajů„ použitelným“ měsíčním příjmem umožňujícím mu do jednoho roku od prvého čerpání či přečerpání bankovního účtu kontokorentní úvěr uhradit. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila schopnost žalovaného splácet jím poptaný úvěr v souladu s požadavky plynoucími z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze zjištění, která tak žalobkyně učinila, k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nedospěla, a skutečnosti vyplývající z provedených důkazů ani podle okresního soudu tomuto závěru neodporují. Měsíční příjem žalovaného vyplývající potvrzení o příjmu za tři po sobě jdoucí měsíce v dohodnuté době umožňuje.
26. Podle § 2048 odst. 1 Obč. zák., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
27. S odkazem na uvedené proto soud uzavřel, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému umožnila přečerpat prostředky na bankovním účtu až do částky 50 000 Kč. Žalovaný této možnosti využil, když vyčerpal částku ve výši 49 998,78 Kč na jistině, 2 303,88 Kč a 51,78 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku za dobu trvání úvěrového smlouvy do prohlášení úvěru za splatný dne 3. 4. 2023, svou povinnost úvěr splácet však neplnil. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného od uzavřené smlouvy odstoupila a úvěr ke dni 3. 4. 2023 zesplatnila. Současně vyčíslila náklady na vymáhání dlužné částky na 1 000 Kč, které soud považuje za nárok na zaplacení smluvní pokuty.
28. S poukazem na odůvodnění shora soud co do jistiny žalované pohledávky shledal žalobu důvodnou.
29. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
30. V daném případě žalobkyně tvrdila a prokázala, že poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 3. 4. 2023, od 4. 4. 2023 proto nastalo prodlení žalované s úhradou celého zůstatku dluhu a žalobkyně má právo požadovat úrok z úvěru ve sjednané výši po dobu 90 dnů, za období další pak ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení ke dni splatnosti pohledávky, tj. ve výši 15 % ročně. Žalobkyně v žalobě uplatnila úrok z úvěru v souladu s citovaným ustanovením, když jeho výši po uplynutí 90 dnů snížila z 18,9 % ročně na 15 % ročně, přičemž do splatnosti úvěru obchodní úrok kapitalizovala částkou 2 355,66 Kč (za dobu od 3. 1. 2023 pouze do 2. 4. 2023, nikoli 3. 4. 2023). I v této části tak žalobkyně podala žalobu důvodně.
31. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
32. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku k datu splatnosti a ocitla se s plněním své povinnosti v prodlení, soud žalobkyni přiznal rovněž zákonné úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně žalobou uplatnila.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 450 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 550 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.