Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 112/2023-27

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 17.629,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 508,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 508,01 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 1 254,06 Kč, zákonného úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 762,07 Kč od 28. 10. 2022 do 23. 11. 2022, zákonného úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 1 254,06 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 244,9 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 223,18 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a částky 3 867,14 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 508,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 508,01 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 1 254,06 Kč, zákonného úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 762,07 Kč od 28. 10. 2022 do 23. 11. 2022, zákonného úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 1 254,06 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 244,9 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 223,18 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a částky 3 867,14 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 13 762,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 762,07 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 244,9 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 223,18 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a částky 3 867,14 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako úvěrující smlouvu o úvěru dle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o úvěru číslo právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 12 888 Kč, celkem tedy 27 888 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnila řádně a včas, když uhradila pouze částku ve výši 2 491,99 Kč a dále už ničeho. Jelikož závazek nebyl právní předchůdkyní zesplatněn, musela jeho splatnost nastat nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni datum. Dle názoru žalobkyně je tak žalovaná od datum v prodlení. Co se týče aktivní legitimace, uvádí k tomu žalobkyně, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž předmětné postoupení se stalo účinné ke dni datum.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně před samotným uzavřením smlouvy o úvěru, a to na hlavně na základě vyplněné žádosti o úvěru, ve které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. K tomu žalobkyně dodává, že žalovaná byla při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje. Dále právní předchůdkyně prověřovala žalovanou v registrech (např. v insolvenčním rejstříku) a také vycházela pro posouzení úvěruschopnosti z listin doložených žalovanou k jejím příjmům (pracovní smlouva, výplatní pásky a poštovní poukázky).

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “).

4. Na nařízené jednání na den datum se žádný z účastníků nedostavil, proto soud rozhodoval v jejich nepřítomnosti v souladu s 

5. Soud má za prokázané, že žalovaná dne datum uzavřela písemnou dohodu s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, pojmenovanou jako Smlouva o úvěru číslo na základě které jí bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše 15 000 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky bude průběžně vracet až do dne datum a za poskytnutí prostředků se zavázala zaplatit finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně (důkaz: Smlouva o úvěru číslo). Před samotným podpisem výše uvedené písemné dohody zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně finanční možnosti žalované a dospěla k závěru, že žalovaná má dostatečné finanční prostředky na případné splácení úvěru, kdy k tomuto závěru došla zejména tak, že vyšla z její žádosti o úvěr a vzala za prokázané její příjmy ve výši 13 717 Kč na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek, a poštovních poukázek, a dále vzala bez dalšího za prokázané její tvrzené výdaje (1 000 Kč na bydlení a energie, 6 750 Kč na dopravu a jídlo a jiné osobní náklady, 1 451 Kč na srážky ze mzdy či výživné) v celkové výši 9 201 Kč (důkaz: žádost o úvěr ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze 2 491,99 Kč (důkaz: Smlouva o úvěru číslo nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena písemná dohoda nazvaná Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této dohody pak došlo mimo jiné i k převedení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, a to konkrétně prostřednictvím další dohody nazvané Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž předmětné převedení pohledávky za žalovanou na žalobkyni se stalo účinné ke dni datum (důkaz: Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). K vrácení dlužné částky byla žalovaná vyzvána nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum se splatností do 10 dnů od doručení oznámení, které bylo doručeno žalované dne datum, pak výzvou ze dne datum a následně pak i dopisem ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací arch ze dne datum, výzva ze dne datum, dopis ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum, služba sledování zásilek České pošty – dostupná na: https://www.postaonline.cz/trackandtrace).

6. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala finanční možnosti žalované pro to, aby jí poskytla úvěr, přičemž vyšla z jejích doložených příjmů a tvrzených výdajů, a zjistila, že má dostatečné finanční prostředky pro splácení úvěru, proto s žalovanou dne datum uzavřela písemnou dohodu pojmenovanou jako Smlouva o úvěru číslo na základě které jí bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše 15 000 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky bude průběžně vracet až do dne datum a za poskytnutí prostředků se žalovaná zavázala zaplatit finanční prostředky. Na základě dohody jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze 2 491,99 Kč. Pohledávka za žalovanou byla převedena na žalobkyni, která vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy výzva k úhradě dlužné částky byla v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalované doručeno dne datum a žalovaná měla uhradit dluh do 10 dnů od doručení, tj. nejpozději do datum.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval a , o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle ustanovení , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovanou (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalované. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.

17. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. a sp. zn. , kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j.  – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C -377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

18. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. , Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

19. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

20. V daném případě má soud za to, že výdaje žalované posoudila právní předchůdkyně žalobkyně způsobem naprosto formálním, když nikterak neověřovala výdaje žalované (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou). Již samotný náklad na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč vyvolává značné pochyby o správnosti výše tohoto nákladu, když je obecně známo, že náklady na bydlení jsou násobně vyšší. Jinak řečeno soud neříká, že žalovaná nemohla mít náklady v takové výši jaké tvrdí, nicméně pokud jsou náklady ve výši, která je podezřele nízká, je povinností osoby, jenž prověřuje úvěruschopnost, požadovat důkazy k prokázání reálné výše nákladů. Dle názoru soudu tedy nebyla řádně posuzována úvěruschopnost žalované.

21. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná ( zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s  zákona ). Pokud právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalované částku 15 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu ( ) a žalovaná byla povinna takto získaný majetkový prospěch žalobkyni, jako právní nástupkyni, jako ochuzené vydat ( ).

22. Jak už bylo uvedeno výše, bylo zjištěno, že žalovaná převzala bezhotovostním převodem částku 15 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně vrátila pouze částku 2 491,99 Kč. Soud proto uložil žalované výrokem I. povinnost doplatit rozdíl ve výši 12 508,01 Kč (12 508,01 Kč – 2 491,99 Kč) se zákonným úrokem z prodlení. Zákonný úrok z prodlení se však nemůže přiznat od data datum, neboť to je datum vycházející z neplatné smlouvy o úvěru, proto se musí přiznat až od splatnosti výzvy k zaplacení dluhu. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle a , a to od dne datum z částky 12 508,01 Kč. Výše požadovaných úroků byla určena v souladu s 

23. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 254,06 Kč, zákonného úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 762,07 Kč od 28. 10. 2022 do 23. 11. 2022, zákonného úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 1 254,06 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 244,9 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 223,18 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a částky 3 867,14 Kč, výrokem II. zamítl.

24. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení , přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 33 891,09 Kč (  754,8 Kč + 1 244,9 Kč + 13 223,18 Kč + 39 Kč + 3 867,14 Kč) představující 100 % nároku, žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 993,81 Kč (12 508,01 Kč + 1 485,8 Kč) odpovídající 41,29 % nároku a neúspěšná ve zbývající části odpovídající 58,71 % nároku. Žalované by proto jakožto procesně úspěšnější straně náležela náhrada nákladů řízení odpovídající 17,42 % výši nákladů, avšak v daném případě žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I. byla žalované poskytnuta lhůta dle , když jiné možnosti pro úhradu nebyly pro pasivitu žalované zjištěny.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu.