Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 293/2023-66

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 41 838,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 163,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 163,49 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, a to vše ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 33 674,56 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 059,5 Kč od 26. 11. 2019 do 1. 5. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 043,1 Kč od 26. 11. 2019 do 1. 5. 2023, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 39 738,05 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 738,05 Kč od 2. 5. 2023 do 16. 5. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 574,56 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 65,7 % v částce 394 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 163,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 163,49 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, a to vše ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 33 674,56 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 059,5 Kč od 26. 11. 2019 do 1. 5. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 043,1 Kč od 26. 11. 2019 do 1. 5. 2023, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 39 738,05 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 738,05 Kč od 2. 5. 2023 do 16. 5. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 574,56 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 65,7 % v částce 394 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 10. 10. 2023, domáhala po žalované zaplacení částky 41 838,05 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 26. 11. 2019 prostřednictvím bankomatu smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná se v souvislosti se smlouvou zavázala hradit smluvní úrok ve výši 19,90 % ročně včetně poplatků. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž tento závazek nedodržela. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila dne 26. 2. 2023 celý úvěr za splatný. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, když vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a dále vyhledáním žalované v insolvenčním rejstříku, v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a v databázi Ministerstva vnitra České republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 1. 5. 2023 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila. Žalovaná dluží žalobkyni částku 39 738,05 Kč na jistině dluhu, poplatky ve výši 2 100 Kč, smluvní úrok ve výši 1 059,50 Kč a zákonný úroku s prodlení ve výši 1 043,10 Kč, oba kapitalizované ke dni 1. 5. 2023 a dále smluvní a zákonný úrok běžící od 2. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě při jednání dne 31. 10. 2023. Učinila nesporným, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím bankomatu, ten jí úvěr sám nabídl, ke zkoumání úvěruschopnosti nedošlo, když pouze odklikala jednotlivé požadavky a peníze jí byly zaslány na účet. V době sjednání úvěru měla práci, výdaje měla měsíčně 3 000 Kč za energie spojené s provozem vlastního domu, zhruba 5 000 Kč za jídlo a telefon a 7 000 Kč za palivo do osobního automobilu, neboť do práce musela dojíždět. Dokud měla práci, tak úvěr hradila, pak o ni přišla a s hrazením jí pomáhal přítel, potom už ji nemohl pomáhat ani on, tak s hrazením přestala. Požádala, aby jí soud umožnil hradit dluh ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v nepřítomnosti žalobkyně, neboť ta se z jednání soudu předem omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 26. 11. 2019 smlouvu o úvěru, podle níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr ve výši 50 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 19,90 % nejpozději do 15. 11. 2027 v měsíčních splátkách ve výši 1 048 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně včetně ceníku /viz smlouva o úvěru na č. l. 9 - 11 spisu, potvrzení o sjednání půjčky na č.l. 13, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací na č.l. 14 – 15, ceník pro soukromou klientelu v systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, shodná tvrzení obou účastníků/. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalované činí 10 531 Kč měsíčně. Žalovaná splácela na dříve sjednaných úvěrech měsíčně 3 067 Kč (750 Kč splátka revolvingového úvěru ze dne 22. 5. 2018, 1 500 Kč splátka kontokorentního úvěru ze dne 3. 10. 2018, splátka 817 Kč úvěru ze dne 7. 11. 2018) /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 55 spisu/. Čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání v období září a října 2019 dosahoval částky 18 000 Kč, v listopadu 2019 potom činil 10 000 Kč. Měsíční výdaje žalované v září 2019 činily 18 107,62 Kč, v říjnu 2019 činily 14 201,83 Kč a v listopadu 2019 činily 38 010,57 Kč /viz výpisy z bankovního účtu žalované na č.l. 57 – 63 spisu/. Žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Celkově na tento úvěr uhradila částku 41 836,51 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č.l. 56 spisu, výpis z bankovního účtu žalované na č.l. 57 – 63 spisu, sdělení právnická osoba na č.l. 51 spisu, podklady pro soudní řízení na č.l. 21 – 27 spisu/. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením jednotlivých splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o okamžité splatnosti dluhu k 26. 2. 2023 /viz upomínky na č. l. 30 - 32 spisu, rozhodnutí o okamžité splatnosti na č.l. 33 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 25. 4. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 5. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 16 - 20 spisu, seznam postupovaných pohledávek na č. l. 28 - 29 spisu/. Žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 4. 5. 2023 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 34 spisu, poštovní podací arch na č. l. 35 spisu/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2023 /viz předžalobní výzva na č. l. 36 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 37spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 26. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr ve výši 50 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 19,90 % v měsíčních splátkách po 1 048 Kč nejpozději do 15. 11. 2027. Čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání v období září a října 2019 dosahoval částky 18 000 Kč, v listopadu 2019 potom činil 10 000 Kč. Měsíční výdaje žalované v září 2019 činily 18 107,62 Kč, v říjnu 2019 činily 14 201,83 Kč a v listopadu 2019 činily 38 010,57 Kč. Žalovaná v době sjednání předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru splácela měsíčně splátky dříve sjednaných úvěru ve výši 3 067 Kč. Žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, celkově uhradila částku 41 836,51 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 25. 4. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 5. 2023. Žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 4. 5 2023. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2023.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dále dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni a ta tak je k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

15. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila z předchozí úvěrové žádosti žalované měsíční čistý příjem ve výši 10 531 Kč, který však nijak neověřila, neboť soud nahlédnutím do výpisu z bankovního účtu žalované zjistil, že průměrný měsíční příjem žalované za tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru činil cca 15 300 Kč. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto přímo od žalované nezjišťovala vůbec, sama pak zjistila pouze dosavadní splátkové zatížení žalované ve výši 3 067 Kč měsíčně a ostatní měsíční výdaje ani nezjišťovala, natož aby je ověřila, a to přesto, že vedla pro žalovanou její běžný bankovní účet, na kterém lze měsíční výdaje snadno zjistit. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované. Kdyby tak skutečně porovnala příjmy a výdaje žalované na základě jejích bankovních výpisů, nemohla by uzavřít, že žalovaná je schopna finanční prostředky vrátit ve smluvně stanovené době. Žalovaná dosahovala v době poskytnutí spotřebitelského úvěru velmi nízkého čistého měsíčního příjmu (cca 15 300 Kč) a její měsíční výdaje buď dosahovaly výše měsíčního příjmu nebo ho dokonce převyšovaly. Právní předchůdkyně žalobkyně sama vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 10 531 Kč, zjistila měsíční výdaje ve výši 3 067 Kč na splátkách dosavadních úvěru, připočetla k nim splátku nového úvěru ve výši 1 048 Kč (celkem tak splátky činily 4 115 Kč) a dospěla k závěru, že částka ve výši 6 416 Kč žalované stačí k pokrytí jejích životních nákladů. Takovýto postup však soud považuje za zcela nesprávný. Nebylo na úvaze právní předchůdkyně žalobkyně, aby posoudila, zda částka 6 416 Kč postačuje na pokrytí životních nákladů žalované, skutečnost, zda tato částka k pokrytí životních nákladů stačí, měla zjistit od žalované a následně získané informace ověřit, přičemž soud má za to, že částka ve výši cca 6 500 Kč, která má zahrnovat jak náklady na bydlení, tak náklady na jídlo, oblečení a další výdaje, je zcela nedostatečná. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kterou zjevně neznepokojil ani velmi nízký zůstatek na účtu žalované, byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

16. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne jistinu ve výši 50 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 41 836,51 Kč, má povinnost vrátit již jen částku 8 163,49 Kč (50 000 – 41 836,51). Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 4. 5. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 9. 5. 2023. Splatnost dluhu nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat 5 pracovních dní, dne 16. 5. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle o. z. v jí požadované výši. Úhradu žalované částky uložil soud žalované v souladu s  ve splátkách po 3 000 Kč, když soud přihlédl k výši částky, jež má být hrazena, jakož i k tvrzení žalované, že v současné době má stálé zaměstnání, je schopna takovou částku hradit a chce mít dluh uhrazen co možná nejdříve, a dospěl k závěru, že je v jejích možnostech takovýmto způsobem jistinu poskytnutého úvěru splatit (srov. věta třetí ZoSÚ). Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaná nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (výrok I. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 394 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 65,7 % z jejich celkové výše Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 17,15 % a úspěchu žalované v rozsahu 82,85 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky (příprava na jednání a účast na jednání dne 31. 10. 2023). Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.