Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
108 C 15/2022-49
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 82 911 Kč s příslušenstvím a o částku 11 463,84 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 628 Kč s úrokem z prodlení ve výši
11,75 % ročně od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 58 746,84 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 911 Kč od 14. 1. 2022 do 2. 6. 2022 a z částky 47 283 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 10 % ročně z částky 39 786,34 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 1. 2022 dosáhne částky 157 392 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 628 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá o částku 58 746,84 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 911 Kč od 14. 1. 2022 do 2. 6. 2022 a z částky 47 283 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 10 % ročně z částky 39 786,34 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 1. 2022 dosáhne částky 157 392 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 82 911 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 14. 1. 2022, částky 11 463,84 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 39 786,84 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 157 392 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě, které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 62,46 % ročně v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 2 186 Kč počínaje 12. 4. 2020. Schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalované byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a do data zesplatnění uhradila pouze dvě splátky po 2 186 Kč, tj. částku 4 372 Kč. Proto jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 800 Kč (14 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 79 612,24 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny ve výši 79 612,24 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 2 800 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 463,84 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, hodnocením klienta ze dne 19. 3. 2020, smlouvou o úvěru ze dne datum, včetně karty klienta, splátkového kalendáře a oznámením o schválení úvěru ze dne datum, výpisem ze záznamu registru Solus, potvrzením zaměstnavatele ze dne 16. 3. 2020, dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum, prohlášením klienta ze dne 19. 3. 2020 a předžalobní výzvou z 18. 5. 2022 včetně podacího archu.
4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne datum uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 62,46 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 186 Kč, splatných vždy 12. dne v měsíci počínaje dubnem 2020. Žalovaná však svůj závazek neplnila řádně a nesplácela včas. Uhradila pouze dvě splátky a poté splácet přestala, přestože byla o úhrady upomenuta. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 12. 1. 2022 a vyzvala žalovanou dle smluvních ujednání zesplatněný úvěr uhradit. Předžalobní výzvou odeslanou dne 18. 5. 2022 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání.
5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalované je mzda ve výši 22 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované (měsíční) byly zaznamenány v listině nazvané hodnocení klienta, kde žalobkyně dle sdělení žalované zaznamenala výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč, její životní minimum 3 410 Kč, ostatní výdaje 200 Kč, a splátky dalších úvěrů ve výši 6 500 Kč měsíčně. Žalobkyně se vyjma zjištění záznamů z registru SOLUS vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalované a tyto neověřovala.
6. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalobkyní jako úvěrující uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 40 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalované, kdežto výdaje žalované nezjišťovala vůbec. Vycházela pouze z údajů žalované o nákladech na bydlení a z životního minima. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala údaje sdělené žalovanou, učinila chybný závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky neplatná.
11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem, při zohlednění již učiněného plnění na neplatnou smlouvu. V souladu s tímto závěrem zavázal soud žalovanou zaplatit žalobkyni částku 35 628 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a dosavadními úhradami žalované (40 000 Kč – 4 372 Kč). S povinností vrátit tuto částku se žalovaná dostala do prodlení dne 2. 6. 2022, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 35 628 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 35 628 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání.
12. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měla právo na náhradu části nákladů řízení, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.