Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 207/2023-111
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 75 393,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 777 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 48 188 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 59 701 Kč od datum do datum, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 56 922 Kč od datum do datum, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 55 844 Kč od datum do datum, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 51 965 Kč od datum do zaplacení, z částky 23 428,64 Kč s úrokem ve výši 30,92 % ročně z částky 52 086,33 Kč od datum do datum Kč, z částky 48 943,96 Kč od datum do datum, a dále úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 48 943,96 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 166 622 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 777 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 48 188 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 59 701 Kč od [datum] do [datum], s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 56 922 Kč od [datum] do [datum], s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 55 844 Kč od [datum] do [datum], s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 51 965 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 23 428,64 Kč s úrokem ve výši 30,92 % ročně z částky 52 086,33 Kč od [datum] do [datum] Kč, z částky 48 943,96 Kč od [datum] do [datum], a dále úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 48 943,96 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 166 622 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 75 393,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 68 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54,18 % ročně splácet v 36měsíčních splátkách ve výši 4 396 Kč. V těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 539 Kč měsíčně. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů
a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti jakož
i z jiných zdrojů. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě tohoto bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný úvěr nehradil řádně
a poté došlo k zesplatnění celého úvěru, na základě čehož vznikly žalovanému další povinnosti uhradit částky v žalobě uvedené. Žalobkyně pak vzala žalobu částečně zpět, kdy požadovala úrok pouze ve výši 37,92 % a na základě toho vzala žalobu částečně zpět, i pokud jde o tento úrok
a kapitalizované částky tohoto úroku. O tomto částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesení zdejšího soudu, č. j. 16 C 207/2023 -63, ze dne 20. 7. 2023, které nabylo právní moci
datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v odporu proti platebnímu rozkazu, neuznával výši nároku. K nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil a bylo tudíž jednáno v jeho nepřítomnosti.
3. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující dokazování:
Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 68 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 138 852 Kč včetně úhrady za pojištění, a to formou
36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 396 Kč splatných vždy nejpozději do 14. dne každého kalendářního měsíce. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 54,18 % ročně
a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru.
Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, si smluvní strany ujednaly, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně je povinna žalovaného před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné částky
a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Pro případ neuhrazení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru si smluvní strany ujednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit.
Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících z výše uvedené smlouvy
o úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky v celkové výši 61 673 Kč do 10 dnů ode dne odeslání oznámení.
Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě částky 48 943,96 Kč jako jistiny úvěru, částky 2 994 Kč jako smluvní pokuty, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce
2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru počínaje dnem datum, jak zde byla dále vyčíslena, a vyčíslený úrok za poskytnutí úvěru. Z podacího archu České pošty ze dne datum soud zjistil, že téhož dne žalobkyně žalovanému odeslala předžalobní upomínku.
Z karty klienta pak bylo zjištěno, že dne datum byla žalovanému vyplacena částka 68 000 Kč a byly zjištěny částky, které žalovaný uhradil a jaké částky zbývají k doplacení.
Z přihlášky do pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce uzavřel toto pojištění a zavázal se splácet pojištění částkou 539 Kč měsíčně.
Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že dne datum byla ze strany žalované žalobci vyplacena částka 68 000 Kč na účet č. bankovní účet.
Z hodnocení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že byl zjištěn pravidelný čistý měsíční příjem 31 628 Kč, výdaje 3 860 Kč, splátky žalobkyni ve výši 2 424 Kč, bydlení
ve výši 2 603 Kč, celkem výdaje ve výši 8 886 Kč, rezerva 21 742 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba, s. r. o., obec.
4. Po takto provedením dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 68 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54,18 % ročně a tento se zavázal splácet ve 36měsíčních splátkách ve výši 4 396 Kč. Úvěruschopnost pak byla posouzena z tvrzení žalovaného a byla provedena lustrace žalovaného v databázích příjmení a NRKI. Bylo zjištěno, že žalovaný dluh nesplácel řádně. Došlo k zesplatnění celé pohledávky a žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částek vyplývajících z té části smlouvy o úvěru, která se týká smluvních pokut a částek, které se zavázal žalovaný zaplatit v případě řádného nesplácení úvěru. Bylo prokázáno, že žalobce zaplatil částku 64 223 Kč.
5. Podle § 2395 , zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2048 , občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Podle § 2 odst. 1 , zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 , zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 580 odst. 1 , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
12. Z důkazů provedených v řízení předně vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný
na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout
i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
13. Žalobkyně tedy posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů zjištěných od samotné žalovaného uvedených v listin ě označené jako„ prohlášení klienta“. K dispozici měla pouze potvrzení o platbě o příjmech žalovaného ohledně jeho mzdy, dále provedla lustraci žalovaného v NRKI a registru SOLUS. Soud s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno žalobkyní řádně a s odbornou péčí. Zejména žalobkyně řádně neověřila výdaje žalovaného. Soud nepovažuje za vypovídající předložené potvrzení o platbách, z něhož jsou patrny pouze příjmy žalovaného. Dále pak nebylo prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala výdaje žalovaného například nájemní smlouvou, SIPO, smlouvou o dodávkách elektřiny/plynu apod. Jelikož žalobkyně nedostála své povinnosti podle
§ 86 , zákona č. 257/2016 Sb. , je tak nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní
a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 , občanského zákoníku .
14. Pro úplnost se soud dále zabýval i platností ujednání o výši úroku a dovodil, že sjednaná výše úroku 54,18 % ročně je rozporná s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost takového ujednání podle § 580 odst. 1 a § 588 , občanského zákoníku , neboť se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že i tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 , všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Je samozřejmě nutné zohlednit, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, proto menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě by však měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, a proto je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout
i bez návrhu. Na této skutečnost pak nic nemění i to, že žalobkyně vzala žalobu ve vztahu k úroku částečně zpět a požadovala pouze úrok ve výši 30,92 %. Sama tedy dospěla k závěru, že výše úroku, kterou požadovala, se jeví jako nemravná. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 , o. s. ř. o. s. ř. , když plně procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná. Jelikož žalované, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.