Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 207/2023-111

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 75 393,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 777 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 48 188 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 59 701 Kč od datum do datum, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 56 922 Kč od datum do datum, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 55 844 Kč od datum do datum, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 51 965 Kč od datum do zaplacení, z částky 23 428,64 Kč s úrokem ve výši 30,92 % ročně z částky 52 086,33 Kč od datum do datum Kč, z částky 48 943,96 Kč od datum do datum, a dále úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 48 943,96 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 166 622 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 777 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 48 188 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 59 701 Kč od [datum] do [datum], s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 56 922 Kč od [datum] do [datum], s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 55 844 Kč od [datum] do [datum], s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 51 965 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 23 428,64 Kč s úrokem ve výši 30,92 % ročně z částky 52 086,33 Kč od [datum] do [datum] Kč, z částky 48 943,96 Kč od [datum] do [datum], a dále úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 48 943,96 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 166 622 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 75 393,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 68 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54,18 % ročně splácet v 36měsíčních splátkách ve výši 4 396 Kč. V těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 539 Kč měsíčně. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů

a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti jakož

i z jiných zdrojů. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě tohoto bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný úvěr nehradil řádně

a poté došlo k zesplatnění celého úvěru, na základě čehož vznikly žalovanému další povinnosti uhradit částky v žalobě uvedené. Žalobkyně pak vzala žalobu částečně zpět, kdy požadovala úrok pouze ve výši 37,92 % a na základě toho vzala žalobu částečně zpět, i pokud jde o tento úrok

a kapitalizované částky tohoto úroku. O tomto částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesení zdejšího soudu, č. j. -63, ze dne 20. 7. 2023, které nabylo právní moci

datum.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v odporu proti platebnímu rozkazu, neuznával výši nároku. K nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil a bylo tudíž jednáno v jeho nepřítomnosti.

3. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující dokazování:

Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 68 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 138 852 Kč včetně úhrady za pojištění, a to formou

36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 396 Kč splatných vždy nejpozději do 14. dne každého kalendářního měsíce. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 54,18 % ročně

a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru.

Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, si smluvní strany ujednaly, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně je povinna žalovaného před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné částky

a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Pro případ neuhrazení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru si smluvní strany ujednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit.

Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících z výše uvedené smlouvy

o úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky v celkové výši 61 673 Kč do 10 dnů ode dne odeslání oznámení.

Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě částky 48 943,96 Kč jako jistiny úvěru, částky 2 994 Kč jako smluvní pokuty, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce

2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru počínaje dnem datum, jak zde byla dále vyčíslena, a vyčíslený úrok za poskytnutí úvěru. Z podacího archu České pošty ze dne datum soud zjistil, že téhož dne žalobkyně žalovanému odeslala předžalobní upomínku.

Z karty klienta pak bylo zjištěno, že dne datum byla žalovanému vyplacena částka 68 000 Kč a byly zjištěny částky, které žalovaný uhradil a jaké částky zbývají k doplacení.

Z přihlášky do pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce uzavřel toto pojištění a zavázal se splácet pojištění částkou 539 Kč měsíčně.

Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že dne datum byla ze strany žalované žalobci vyplacena částka 68 000 Kč na účet č. bankovní účet.

Z hodnocení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že byl zjištěn pravidelný čistý měsíční příjem 31 628 Kč, výdaje 3 860 Kč, splátky žalobkyni ve výši 2 424 Kč, bydlení

ve výši 2 603 Kč, celkem výdaje ve výši 8 886 Kč, rezerva 21 742 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba, s. r. o., obec.

4. Po takto provedením dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 68 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54,18 % ročně a tento se zavázal splácet ve 36měsíčních splátkách ve výši 4 396 Kč. Úvěruschopnost pak byla posouzena z tvrzení žalovaného a byla provedena lustrace žalovaného v databázích příjmení a NRKI. Bylo zjištěno, že žalovaný dluh nesplácel řádně. Došlo k zesplatnění celé pohledávky a žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částek vyplývajících z té části smlouvy o úvěru, která se týká smluvních pokut a částek, které se zavázal žalovaný zaplatit v případě řádného nesplácení úvěru. Bylo prokázáno, že žalobce zaplatil částku 64 223 Kč.

5. Podle , , , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle , , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle , , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Z důkazů provedených v řízení předně vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný

na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout

i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

13. Žalobkyně tedy posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů zjištěných od samotné žalovaného uvedených v ě označené jako„ prohlášení klienta“. K dispozici měla pouze potvrzení o platbě o příjmech žalovaného ohledně jeho mzdy, dále provedla lustraci žalovaného v NRKI a registru SOLUS. Soud s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno žalobkyní řádně a s odbornou péčí. Zejména žalobkyně řádně neověřila výdaje žalovaného. Soud nepovažuje za vypovídající předložené potvrzení o platbách, z něhož jsou patrny pouze příjmy žalovaného. Dále pak nebylo prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala výdaje žalovaného například nájemní smlouvou, SIPO, smlouvou o dodávkách elektřiny/plynu apod. Jelikož žalobkyně nedostála své povinnosti podle

, , je tak nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní

a žalovaným jako absolutně neplatnou podle a , .

14. Pro úplnost se soud dále zabýval i platností ujednání o výši úroku a dovodil, že sjednaná výše úroku 54,18 % ročně je rozporná s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost takového ujednání podle a , , neboť se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že i tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy podle č. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

8. 12. 2015, sp. zn. , všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Je samozřejmě nutné zohlednit, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, proto menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě by však měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, a proto je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout

i bez návrhu. Na této skutečnost pak nic nemění i to, že žalobkyně vzala žalobu ve vztahu k úroku částečně zpět a požadovala pouze úrok ve výši 30,92 %. Sama tedy dospěla k závěru, že výše úroku, kterou požadovala, se jeví jako nemravná. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , , když plně procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná. Jelikož žalované, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.