Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 128/2023-36
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Šibrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 350 Kč od 21. 9. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 8 650 Kč, úroku ve výši 4 630 Kč a úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 20. 9. 2018 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a úroku z prodlení z částky 8 650 Kč od 21. 9. 2018 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 350 Kč od 21. 9. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá do částky 8 650 Kč, úroku ve výši 4 630 Kč a úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 20. 9. 2018 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a úroku z prodlení z částky 8 650 Kč od 21. 9. 2018 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 20 000 Kč z titulu neuhrazené jistiny půjčky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 6. 2. 2006 s původním věřitelem (společnost právnická osoba, IČO), smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit s navýšením 13 280 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však uhradila pouze částku 8 650 Kč.
2. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015, bylo zjištěno, že původní věřitel (společnost právnická osoba) postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou přechodnému věřiteli (právnická osoba S.á.r.l., reg. č. B číslo, se sídlem adresa), a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně přechodný věřitel postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018, předmětnou pohledávku na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 12. 9. 2018.
4. Ze Smlouvy o půjčce číslo ze dne 6. 2. 2006, soud zjistil, že původní věřitel (společnost právnická osoba) a žalovaná uzavřeli ve smyslu § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), smlouvu o půjčce, na základě které se původní věřitel zavázal žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením v celkové výši 13 280 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná řádně a včas neplnila své závazky plynoucí ze smlouvy, když uhradila celkem částku 8 650 Kč. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím.
5. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
6. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
7. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku , ale především s článkem 36 Listin y. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015 , dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.
8. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením toho, zda je smlouva o půjčce platným právním titulem či nikoliv, když je zjevné, že smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , a je ji nutno posuzovat podle této úpravy. Předmětná smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a žalovaný tak vystupuje podle § 52 odst. 3 obč. zák. jako spotřebitel a původní věřitel v pozici podnikatele. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, podle odst. 2 se ustanovení odst. 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění. Citovaná ustanovení jsou přitom odrazem evropského spotřebitelského práva, zejména směrnice o zneužívajících klauzulích, přičemž podle judikatury Evropského soudního dvora je tuto směrnici nutno vykládat ve vztahu k ochraně spotřebitele co nejšířeji a soud je, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , povinen z úřední povinnosti zkoumat existence zneužívajících klauzulí tak, aby bylo dosaženo ochrany spotřebitele bez ohledu na to, zda se jí dovolá či nikoliv.
9. Uzavřenou smlouvu soud považuje za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2006 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěrů poskytovaných peněžními ústav y pro potřeby domácnosti 12,56 %, bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 37,68 %. Ve smlouvě je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 199,4 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro dané období. Původní věřitel ve smlouvě sice navýšení nazývá poplatkem, avšak poplatek zde plní zcela stejnou funkci jako úrok. Navíc reálný úrok činí fakticky 66,4 % ročně. Soud musí vždy hodnotit smlouvu jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání v smlouvě o půjčce o nároku na souhrnný poplatek ve světle § 56 obč. zák. jako ujednání, která je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným.
10. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy, která je absolutně neplatným právním úkonem, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. S ohledem na skutečnost, že žalovaná zaplatila celkem částku 8 650 Kč, zbývá uhradit na jistině ještě 11 350 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku
11 350 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalované doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2018, zaslané poštou dne 14. 9. 2018, tj. 20. 9. 2018. Od 21. 9. 2018 tak nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalobkyně byla ve věci spíše neúspěšná, žalované žádné náklady nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
12. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.