Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 145/2023-38
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
státní příslušnost země
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do jednoho roku od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 900 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 15 900 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 900 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 15 900 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky
15 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že dne datum uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč. Totožnost žalované byla ověřována z kopie občanského průkazu a prostřednictvím ověřovací bezhotovostní korunové platby. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne datum. Úvěruschopnost ověřoval věřitel na základě informací o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě a dále nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaná na svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny dluhu 12 000 Kč, poplatku 3 900 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokutu
6 000 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstal zcela nečinná.
3. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu ve Vyškově je dána v souladu s ustanovením kapitoly II. oddílu 1, článku 7, odstavec 1, písmeno b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud provedl dokazování listinami: smlouvou o zápůjčce ze dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, výpisem operací příjmení příjmení ze dne datum, upomínkou ze dne datum, upomínkou ze dne datum, opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum, opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum, opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího archu z datum, sdělením anonymizováno ze dne datum, výpisem z bankovního účtu žalované za období od datum do datum.
6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu:
Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy o zápůjčce poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč převodem na účet žalované vedený u anonymizováno. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 3 900 Kč nejpozději do datum. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ničeho nezaplatila. Žalované byly zaslány výzvy k plnění a následně předžalobní výzva k plnění.
7. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr žalobkyně tvrdila, že toto posouzení proběhlo na základě informací poskytnutých žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě a které ověřila lustrací žalované v centrální evidenci obyvatel a z předložených bankovních výpisů. K prokázání svých tvrzení však žalobkyně nenavrhla a nepředložila žádný důkaz. Z výpisu z účtu na jméno žalované za měsíce duben–červen 2021 soud zjistil, že na účet byla vyplacena zápůjčka ve výši 12 000 Kč dne datum.
8. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
13. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru.
15. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce jako o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žadatelky sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.
16. Žalobkyně tvrdila, že svoji povinnost prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr dle smluvního ujednání splácet, tzv. úvěruschopnost žalované, avšak k tomuto tvrzení nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a neunesla procesní břemeno důkazní k prokázání svých tvrzení.
17. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy ani výdaje žalované.
V souladu s uvedeným závěrem pak soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou a v důsledku toho je žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.
18. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění celkem 12 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatila. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
19. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka v době„ přiměřené možnostem spotřebitele“, stanovil soud splatnost dlužné částky ve lhůtě dvanácti měsíců. S přihlédnutím k výši dluhu shledal soud uvedený způsob úhrady za přiměřený možnostem žalované.
20. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 12 000 Kč soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná se dosud nedostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . Soud požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.
21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny 15 900 Kč + nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč + smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč, tj. celkem 24 400 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 12 000 Kč. V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 1,64 % (čistý úspěch). Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.