Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 292/2023-84
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
adresa pro doručování adresa žalovaného
o zaplacení částky 8 438 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 7 097,00 Kč spolu se zákonným úrokem
z prodlení z částky 7 097,00 Kč ve výši 15% ročně od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 1 341,60 Kč a úroku ve výši 54,84 % p.a z částky 3 574,58 Kč
od datum do datum ve výši 115,72 Kč, úroku ve výši 15 % p.a z částky
3 574,58 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 74 534 Kč, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 7 097,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 097,00 Kč ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 1 341,60 Kč a úroku ve výši 54,84 % p.a z částky 3 574,58 Kč od [datum] do [datum] ve výši 115,72 Kč, úroku ve výši 15 % p.a z částky 3 574,58 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 74 534 Kč, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala toho, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 8 438 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy
o úvěru číslo neboť žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy, přičemž na poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč uhradil částku 36 700 Kč. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavil.
Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
Dne datum žalobkyně a žalovaný uzavřeli mezi sebou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 54,84 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 1 475 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil částku celkem 36 700 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu.
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, když k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ta byla zkoumána na základě jeho lustrace v příslušných databázích, dokladů o příjmech a informací získaných přímo od žalovaného. Z předložených a soudem provedených důkazů však nevyplývá, že by byly zkoumány, natož pak jakým způsobem, zejména výdaje žalovaného.
Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z.
o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil částku v souhrnné výši
36 700 Kč. Z uvedeného vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).