Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 327/2023-41
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 17 531 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 728,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 728,28 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 11 441 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 818,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 452,84 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 084,67 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 084,67 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 356,39 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 3 361,72 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 008,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 095,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 621,12 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 2 621,12 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 728,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 728,28 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 11 441 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 818,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 452,84 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 084,67 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 084,67 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 356,39 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 3 361,72 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 008,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 095,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 621,12 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 2 621,12 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 169,28 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 818,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 452,84 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 084,67 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 084,67 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 3 361,72 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 008,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 095,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 621,12 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 2 621,12 Kč od datum do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 13 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, které byly ověřeny jí předloženými dokumenty. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnána jako prodavačka u právnická osoba a synové s čistým měsíčním příjmem 11 194 Kč, což bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výpisu z účtu. Žalovaná měla poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 29 % ročně kapitalizovaným částkou 2 325 Kč, poplatkem za zpracování žádosti o úvěr ve výši 5 248 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu ve výši 3 832 Kč v 60 týdenních splátkách po 408 Kč Celkem žalovaná uhradila částku 10 271,72 Kč. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 084,67 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 084,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 452,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 818,28 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení, úroku z prodlení z téže částky od datum do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 23 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, které byly ověřeny jí předloženými dokumenty. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnána jako obsluha čerpací stanice u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 13 600 Kč a má další příjmy ve výši 17 000 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek. Žalovaná měla tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 29 % ročně kapitalizovaným za dobu trvání smlouvy částkou 5 637 Kč, odměnou za zpracování žádosti o úvěr ve výši 7 920 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu ve výši 5 067 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 313 Kč. Dosud však uhradila pouze 38 262,28 Kč. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 621,12 Kč, dlužného poplatku ve výši 740,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 095,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 008,49 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení, úroku z prodlení z téže částky od datum do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť se k jednání soudu nedostavili, ač byli k jednání předvoláni. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Dne datum žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 20 000 Kč. V žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, vlastní osobní automobil. Pracuje na plný pracovní úvazek jako obsluha čerpací stanice u společnosti právnická osoba; zaměstnání bylo ověřeno z výplatní pásky. Ze zaměstnání dosahovala čistého měsíčního příjmu 13 609 Kč, ostatní příjmy byly uvedeny částkou 17 000 Kč, počet zdrojů příjmů byl uveden jeden. Měsíčně na splátky zápůjček hradila částku 1 300 Kč, další odhadované výdaje dosahovaly částky 4 000 Kč. Na jméno žalované byl veden bankovní účet. Uvedené bylo ověřeno z výplatních pásek za duben, květen a červen 2018 (zjištěno ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum, č. l. 10). Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované předala částku 23 000 Kč v hotovosti (částka byla předána při uzavření smlouvy). Tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 5 637 Kč, odměnou za zpracování žádosti ve výši 7 920 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu ve výši 5 067 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 313 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce z datum, č. l. 11 - 12). Žalovaná uhradila celkem částku 38 262,28 Kč (zjištěno z tabulky umoření, č. l. 13).
5. Dne datum žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 10 000 Kč. V žádosti uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, vlastní osobní automobil. Pracuje na plný pracovní úvazek jako prodavačka u právnická osoba a synové; zaměstnání bylo ověřeno z pracovní smlouvy. Ze zaměstnání dosahovala čistého měsíčního příjmu 11 194 Kč, jiné příjmy neměla. Měsíčně na splátky zápůjček hradila částku 2 300 Kč, další odhadované výdaje dosahovaly částky 4 000 Kč. Na jméno žalované byl veden bankovní účet. Uvedené bylo ověřeno z pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu za duben a květen 2019 (zjištěno ze žádosti o spotřebitelský úvěr z datum, č. l. 14). Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované předala částku 13 000 Kč v hotovosti (částka byla předána při uzavření smlouvy). Tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 2 325 Kč, odměnou za zpracování žádosti ve výši 5 284 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu ve výši 3 832 Kč v 60 týdenních splátkách po 2 313 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce z datum, č. l. 15 - 16). Žalovaná uhradila celkem částku 10 271,72 Kč (zjištěno z tabulky umoření, č. l. 17).
6. Dne datum podepsala právní předchůdkyně žalobkyně v postavení postupitele a žalobkyně v postavení postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, kterou měla být postoupena mj. žalované pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou na žalobkyni z citovaných smluv o zápůjčce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, uloženo v systému příjmení, včetně přílohy č. l. 19 spisu a z výpisu z obchodního rejstříku č. l. 9), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. V něm byla žalovaná zároveň vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 10 dnů od doručení výzvy (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek z datum, č. l. 18). Dopis byl podán na poštu dne datum (zjištěno z podacího lístku č. l. 23) a byl připraven k vyzvednutí dne datum (zjištěno ze sledování zásilek, dostupné online na webová adresa). Před podáním žaloby byla žalovaná o úhradu dluhu opomenuta dopisem ze dne datum (zjištěno z výzvy k plnění č. l. 20 - 21), odeslaného dne datum (zjištěno z podacího lístku č. l. 22).
7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne datum žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 20 000 Kč. V žádosti uvedla, že své osobní a majetkové poměry, které měla doložit výplatními páskami (ty však v řízení předloženy k důkazu nebyly). Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované předala v hotovosti částku ve výši 23 000 Kč v hotovosti. Žalovaná dle této smlouvy uhradila celkem částku 38 262,28 Kč. Dne datum žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 10 000 Kč. V žádosti uvedla, že své osobní a majetkové poměry, které měla doložit pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu (tyto listiny však k důkazu předloženy nebyly). Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované předala v hotovosti částku ve výši 13 000 Kč. Žalovaná dle této smlouvy uhradila celkem částku 10 271,72 Kč. Žalované pohledávky byly předmětem smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, což bylo žalované oznámeno dne datum. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu, přičemž tento dopis byl připraven k vyzvednutí na poště dne datum.
8. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť z něj nevyplývají žádné skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu. Tento rozsudek žalobkyně předložila na podporu svých právních závěrů.
9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smluv o zápůjčce poskytla žalované částku ve výši 23 000 Kč (smlouva ze dne datum) a částku 13 000 Kč (smlouva ze dne datum). Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně je tak v řízení aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvami o zápůjčce, které podléhají úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud předně obecně uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalované z údajů uvedených přímo žalovanou, které z části ověřila pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu žalované (aniž by však bylo zároveň zřejmé, jaké přesně skutečnosti z těchto listin zjistila). V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalované ověřila, zda není s žalovanou jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. V projednávané věci přitom žalovaná v období mezi oběma smlouvami (tedy v období cca 10 měsíců) změnila zaměstnání, přičemž její příjem v novém zaměstnání měl být nižší než v zaměstnání původním. Po právní předchůdkyni žalobkyně však bylo spravedlivé požadovat i v případě první smlouvy, aby ověřovala stabilitu zaměstnání žalované, přičemž ze žádosti o spotřebitelský úvěr není zřejmé, že by se právní předchůdkyně žalobkyně žalované alespoň dotazovala na stabilitu jejího zaměstnání. V případě prvé smlouvy pak podstatnou část příjmů žalované tvoří„ jiné příjmy“, které jsou vyšší než příjmy ze zaměstnání. Není však uvedeno, zda právní předchůdkyně žalobkyně tyto příjmy ověřovala, čím jsou tvořeny apod. V žádosti je navíc uvedeno, že žalovaná měla pouze jediný zdroj příjmů. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalované, nebylo zjišťováno, jaké jsou její skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Jsou uvedeny pouze odhadované výdaje žalované. Na jméno žalované přitom byl veden bankovní účet, nic tedy nebránilo právní předchůdkyni žalobkyně, aby požadovala předložení též výpisu z účtu žalované. Ten měl být předložen až v případě druhé smlouvy (z datum), nicméně z karty zákazníka je zřejmé, že z ní byly ověřovány pouze údaje o příjmech žalované, neboť výdaje žalované jsou opět uvedeny jako odhadované výdaje. Není pak patrné, jaké skutečnosti z takových bankovních výpisů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Výdaje přitom dosahují stejné výše v druhém případě, kdy žalovaná bydlela u svých rodičů, jako v případě prvém, kdy bydlela v nájmu; logicky by však bylo lze očekávat přinejmenším změnu (jakoukoliv) výše výdajů, nejspíše pak jejich snížení. Je tak zřejmé, že jde skutečně jen o údaje odhadované. Pro úplnost soud dodává, že údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. V projednávané věci navíc žalovaná žádala o úvěr za situace, kdy již hradila na splátky předchozích úvěrů.
19. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy z datum uhradila celkem 38 262,28 Kč; její dluh tak byl zcela uhrazen, neboť uhradila více, než jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto. Na svůj dluh ze smlouvy z datum žalovaná uhradila částku 10 271,72 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (13 000 Kč – 10 271,72 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaná byl povinna dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co ji věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalované dne datum (zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí, čímž se dostala do dispozice žalované, která se mohla s jejím obsahem seznámit) k úhradě dluhu. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalované uhrazen do 10 dnů od doručení výzvy, tj. do datum. Od následujícího dne, tj. od datum, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 11,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalované (výrok II. tohoto rozsudku).
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.