Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 138/2023-55

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14.279,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13.000 Kč do 30. 4. 2025.

II. Žaloba na zaplacení částky 13.373,09 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 14.012,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13.000 Kč do 30. 4. 2025. II. Žaloba na zaplacení částky 13.373,09 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 14.012,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 12. 6. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14.012,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.012,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 109,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11.984,49 Kč a dále částky 266,25 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo na základě které obdržel finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12.888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku (celkem částku 27.888 Kč). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 27. 12. 2022. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, přičemž dosud uhradil pouze částku ve výši 2.000 Kč a nejpozději ode dne 28. 12. 2022 je v prodlení. V důsledku toho rovněž vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaná pohledávka sestává z nesplacené jistiny 14.012,93 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1.256,57 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6.816,99 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.294,36 Kč, inkasního poplatku 2.507,15 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků 109,42 Kč (za období od 28. 12. 2022 do 16. 1. 2023 v sazbě 15 % p. a. z částky 14.012,93 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 109,42 Kč (za dobu od 28. 12. 2022 do 16. 1. 2023 z částky 14.012,93 Kč) a smluvní pokuty ve výši 266,25 Kč (0,1 % denně z nesplacené jistiny 14.012,93 Kč za období od 28. 12. 2022 do 16. 1. 2023). Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 4. 2. 2023 z jistiny ve výši 14.012,93 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána upomínka ze dne 24. 5. 2023. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu namítal, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, není nikde pracovně zařazen a momentálně nemá možnost požadovanou částku uhradit. Žádá proto o odklad zaplacení požadované částky.

3. Z ústního jednání se účastníci omluvili a soud proto věc projednal a rozhodl i v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z provedených listinných důkazů ( ).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a společností právnická osoba, IČO, jako věřitelem, pod číslo. Na základě smlouvy žalovaný obdržel neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Tuto skutečnost žalovaný ani nezpochybňoval. Žalovaný se pak na základě smlouvy zavázal věřiteli vrátit poskytnutou částku s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12.888 Kč spočívající ve smluvním úroku 1.444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a inkasním poplatku 2.700 Kč, vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku.

5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne datum pak soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je zaměstnán od 11. 5. 2020 na dobu určitou do 31. 12. 2021, jeho příjmy činí včetně nemocenské 12.794 Kč a měsíční výdaje činí 3.691 Kč (na bydlení 500 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 200 Kč a srážky ze mzdy a výživné 2.991 Kč). Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. Žalovaným takto uvedené informace žalobkyně i přes výzvu soudu v předvolání k ústnímu jednání soudu nedoložila žádnými dalšími důkazy.

9. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně a neprůkazně. Nebyly totiž doloženy příjmy žalovaného z pracovního poměru a ani výše a důvod závazků žalovaného uvedených jako srážky ze mzdy či výživné. To vše za situace, kdy žalovaný uvedl zcela nereálné výdaje na osobní náklady (200 Kč) a nebyla ani jistota o příjmech z pracovního poměru s ohledem na smlouvu na dobu určitou. Předchůdce žalobkyně se tak měl podle přesvědčení soudu důkladněji zabývat celkovými poměry žalovaného, zejm. zda má zajištěn stabilní a dlouhodobý příjem, z něhož by mohl řádně hradit své závazky z uzavírané úvěrové smlouvy, kdy splátkový kalendář byl rozvržen do 14 měsíců, zda a z jakého důvodu je zadlužen (z obsahu spisu se rovněž nepodává, že by předchůdce žalobkyně rovněž ověřoval, a to alespoň v běžně dostupných registrech, zadlužení žalovaného, byť nějaké splátky žalovaný neuváděl) apod. Takto však předchůdce žalobkyně nepostupoval a posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zůstalo přinejmenším neúplné a závěr o dostatečné bonitě žalovaného předčasný.

10. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

11. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

12. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojil s informacemi od žalovaného, které dále neověřoval, a žalovanému úvěr poskytnul na základě jednoduchého výpočtu rozdílu vykázaných příjmů a deklarovaných výdajů.

13. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

14. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod.

15. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 15.000 Kč, z níž podle žaloby uhradil 2.000 Kč (zaplacení jiných částek žalovaný netvrdil, ani neprokázal). Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 13.000 Kč, která představuje právě rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených splátek a ve zbytku předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

18. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

19. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

20. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

21. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). V posuzované věci žalovaný poukazoval na skutečnost, že je ve výkonu trestu odnětí svobody a nemá tedy dostatečné zdroje k úhradě požadované částky. Z evidence osob ve VTOS pak bylo k tomu zjištěno, že žalovaný je skutečně ve výkonu trestu odnětí svobody, a to s plánovaným koncem věznění datum. Je tedy zřejmé, že žalovaný má v současné době z objektivních důvodů omezenou možnost dosahovat příjmů, z nichž by mohl přiznanou částku zaplatit a soud proto uložil žalovanému dluh zaplatit ve lhůtě do 30. 4. 2025 (tak, aby měl dostatečný prostor po plánovaném výstupu z výkonu trestu potřebnou částku zajistit). Podmínky pro rozhodnutí o splátkách soud neshledal, neboť z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti o budoucích poměrech žalovaného k posouzení možnosti splácení a výše splátek.

22. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

23. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena především oznámením předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 adresovaným žalovanému a podacím archem o odeslání dne 10. 2. 2023. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn, nebo byli-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , za situace, kdy žalovaný byl v řízení úspěšnější, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.