Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 226/2023-40
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 35 213 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 27 500 Kč.
II. Žaloba se v částce 2 079 Kč a v částce úroku ve výši 27,77 % ročně z částky 29 579 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, v částce úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 579 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, v částce 2 460 Kč, v částce 300 Kč, v částce 1 497 Kč a v částce 1 377 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 932,62 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 27 500 Kč.</b> <b>II. Žaloba se v částce 2 079 Kč a v částce úroku ve výši 27,77 % ročně z částky 29 579 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, v částce úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 579 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, v částce 2 460 Kč, v částce 300 Kč, v částce 1 497 Kč a v částce 1 377 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 932,62 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 5. 2023 domáhal zaplacení částky ve výši 35 213 Kč s úrokem ve výši 27,77 % ročně z částky 29 579 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 579 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 3. 12. 2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že částku ve výši 27 500 Kč převedl na účet žalovaného a zbývající částku ve výši 2 500 Kč převedl na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit v 33 měsíčních splátkách po 1 310 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 1. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky úvěru řádně a včas nesplácel, zaslal mu žalobce výzvu k úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaný přes opakované upomínky a výzvy žalobce dlužnou částku nezaplatil, byl celý úvěr včetně příslušenství zesplatněn. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci rovněž smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč zahrnující celkem tři smluvní pokuty po 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením měsíční splátky úvěru před zesplatněním úvěru. Žalobci dále vzniklo právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 32 039 Kč od 26. 3. 2023 do 7. 5. 2023, tj. částku ve výši 1 377 Kč, a právo na náhradu nákladů za zaslání tří upomínek v celkové výši 300 Kč. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný částku ve výši 35 213 Kč, kterou přes opakované výzvy žalobce nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 3. 12. 2022 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku v celkové výši 43 230 Kč, která zahrnovala vedle úvěru i úrok z úvěru ve výši 27,77 % ročně, ve 33 měsíčních splátkách po 1 310 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 1. 2023. V čl. IV. odst. 2 písm. c) Smlouvy si strany dále sjednaly za každý případ prodlení žalovaného se splácením dohodnuté měsíční splátky úvěru smluvní pokutu ve výši 499 Kč, kterou byl žalobce oprávněn uplatnit pouze do zesplatnění úvěru. Pro případ, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným, byla dále v čl. IV. odst. 2 písm. b) Smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Součástí Smlouvy byl dále sazebník poplatků, podle něhož činila výše poplatku za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek 100 Kč.
6. Z přílohy č. 1 – úvěrové podmínky platné od 1. 9. 2022 (dále jen„ ÚP“) bylo zjištěno, že podle čl. 12 odst. 12.2 ÚP byl žalobce oprávněn odstoupit od Smlouvy a požadovat splacení dlužné částky ke dni účinnosti odstoupení od Smlouvy v případě, že je žalovaný v prodlení s placením měsíční splátky a zároveň byl ze strany žalobce vyzván k úhradě dlužných částek s lhůtou k jejich úhradě delší než 30 dnů.
7. K otázce posouzení úvěruschopnosti předložil žalobce čestné prohlášení žalovaného, výplatní pásky za měsíce září 2022 a říjen 2022 a částečný výpis z běžného účtu žalovaného ze dne 13. 10. 2022, z nichž vyplývá, že žalovaný dosahoval průměrné měsíční čisté mzdy mezi 36 000 Kč a 41 000 Kč, hradil měsíční nájemné ve výši 12 200 Kč a jeho celkové měsíční výdaje podle čestného prohlášení činily celkem 18 086 Kč, a kromě nájemného zahrnovaly měsíční splátky úvěrů ve výši 5 886 Kč. Žalobce rovněž provedl lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka bylo zjištěno, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dále pracoval s částkou životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení.
8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 5. 12. 2022 a 6. 12. 2022 má soud za prokázané, že žalobce dne 6. 12. 2022 převedl ze svého účtu na účet žalovaného, z něhož žalovaný dne 5. 12. 2022 uhradil žalobci verifikační platbu ve výši 1 Kč, částku ve výši 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele úvěru částku ve výši 2 500 Kč, čímž byl úvěr zcela vyčerpán.
9. Z upomínky pro smlouvu číslo ze dne 25. 1. 2023 a 25. 2. 2023 a ze seznamu odeslaných upomínek ze dne 25. 1. 2023 a 25. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru a současně mu za obě zaslané upomínky vyměřil poplatek ve výši 100 Kč.
10. Z bonity smlouvy číslo má soud za prokázané, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť za celou dobu trvání Smlouvy neuhradil žalobci jedinou splátku úvěru.
11. Ze zesplatnění pro smlouvu číslo výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 23. 3. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 25. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalobce žalovanému oznámil, že vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky úvěru ve lhůtách stanovených v upomínkách neuhradil, stal se dnem odeslání této výzvy celý úvěr splatným. Žalobce současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Za zaslání této výzvy byl žalovanému vyměřen poplatek ve výši 100 Kč.
12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.
13. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 3. 12. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci celkovou částku ve výši 43 230 Kč, která vedle poskytnutého úvěru zahrnovala i odměnu zprostředkovatele úvěru ve výši 2 500 Kč a úrok z úvěru 13 230 Kč, v 33 pravidelných měsíčních splátkách po 1 310 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil a dosud na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud na základě předložených listinných důkazů k závěru, že žalobce se dostatečně nezabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť při posouzení úvěruschopnosti žalovaného si sice řádně, výpisem z běžného účtu žalovaného, ověřil výši jeho průměrných měsíčních příjmů, ale pokud jde o výši měsíčních výdajů, ověřil si žalobce jen výši měsíčního nájmu žalovaného a ohledně ostatních výdajů vycházel pouze z čestného prohlášení žalovaného o výši jeho měsíčních splátek již poskytnutých úvěrů a z částek životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobu je důvodná pouze částečně. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobce se řádně a s odbornou péčí nezabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Žalobce si sice řádně ověřil výši měsíčních příjmů žalovaného, dostatečně však nezkoumal výši jeho měsíčních výdajů. V čestném prohlášení žalovaného je uvedena pouze výše měsíčních výdajů na bydlení a výše měsíčních splátek již poskytnutých úvěrů, která navíc nebyla žalobcem nijak ověřována nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jako jsou BRKI či NRKI. Pouhé zjištění, že žalovaný není v insolvenci a není proti němu vedena žádná exekuce, nelze považovat za dostačující. Ostatní výdaje žalovaného nebyly žalobcem nijak zkoumány ani ověřovány a žalobce vyšel pouze z obecných částek životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení, které nelze považovat za dostatečný podklad k ověření skutečných výdajů žalovaného, neboť si lze jen stěží představit, že by žalovaný neměl žádné další výdaje kromě nákladů na bydlení a splátek úvěrů, které jsou uvedeny v čestném prohlášení. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, neboť dostatečně nezkoumal výdajovou stránku žalovaného. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK (C -679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.
22. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal na účet žalovaného částku ve výši 27 500 Kč. Žalovaný doposud žalobci ničeho neuhradil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 27 500 Kč.
23. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroku, smluvních pokut a poplatků za zaslání upomínek soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, a to s ohledem na shora uvedený závěr Nejvyššího soudu, k němuž dospěl ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož má poskytovatel úvěru v případě porušení povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, právo pouze na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti určené soudem nebo dohodou účastníků. Z toho vyplývá, že žalovaný se do prodlení s úhradou dosud nesplacené jistiny dostane až v případě, že jistinu žalobci neuhradí ve lhůtě stanovené soudem ve výroku I. tohoto rozsudku, do té doby žalobce nemá nárok na žádné úroky z prodlení z dlužné jistiny, neboť její splatnost dosud nenastala. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný, a soud tak neměl možnost zjistit jeho současně osobní, majetkové a další poměry, uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobci nesplacenou jistinu úvěru ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný pouze zčásti, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 932,62 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 409 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 213 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 23. 3. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.