Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
113 C 5/2023-79
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 36.872 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 29. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 7.870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.870 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 9.002 Kč, úrok ve výši 109,95 % ročně z částky 20.000 Kč od 29. 6. 2021 do 21. 7. 2021 ve výši 1.327,79 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 22. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 6. 2021 dosáhne částky 36.266 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám anonymizováno jméno příjmení 5.091 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 29. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 7.870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.870 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 9.002 Kč, úrok ve výši 109,95 % ročně z částky 20.000 Kč od 29. 6. 2021 do 21. 7. 2021 ve výši 1.327,79 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 22. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 6. 2021 dosáhne částky 36.266 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 5.091 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 6. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 36.872 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi ním, jako úvěrujícím a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo žalovaný smlouvu podepsal 5. 3. 2021, úvěr mu byl poskytnut 8. 3. 2021 v částce 20.000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 109,95 % ročně, žalovaný se zavázal splatit úvěr v devíti měsíčních splátkách po 3.827 Kč (ve splátce byla zahrnuta i úhrada za pojištění). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to e-mailovou komunikací. Žalobce dále uvádí, že schopnost žalovaného řádně splácet úvěr byla řádně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný do data zesplatnění celého úvěru neuhradil žalobci ničeho. Žalobce má právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč), a to za neuhrazení splátky č. 1 a 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále má dle bodu 6.2. smlouvy právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 x 200 Kč, dále uvádí, že v důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy, a to k datu 27. 6. 2021. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (tato činí 25.065,17 Kč). V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s jejich úhradou, a to od 29. 6. 2021 do úplného zaplacení. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení původní jistiny úvěru 20.000 Kč + dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5.065,17 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru – žalobce požaduje pouze smluvní pokutu k datu vyhotovení této žaloby, tedy ve výši 9.002 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru v sazbě 109,95 % ročně z dlužné původní jistiny úvěru 20.000 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení a dále od 22. 7. 2021 zápůjční úrokovou sazbu ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů, tj. 8,25 % ročně z původní jistiny úvěru, a dále úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 1.407 Kč (3 x 469 Kč).
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, neboť reálně nepřebírá soudní zásilky.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem, jako úvěrujícím a žalovaným, jako klientem, byla sjednána smlouva o úvěru číslo na základě které se strany shodly na poskytnutí celkové výše úvěru 20.000 Kč s tím, že úvěr bude splacen v devíti měsíčních splátkách po 3.827 Kč vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce; zápůjční úroková sazba činí 109,94 % ročně, RPSN 186,32 %. Přirůstání úroků k jistině bylo sjednáno pod bodem 2.2. smlouvy; pod bodem 6.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku s níž se klient ocitne v prodlení o délce 30 dnů; pod bodem 6.2. smlouvy byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč s každou splátkou, u které se klient ocitl v prodlení o délce 15 dnů; pod bodem 6.5. smlouvy byla sjednána povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických komunikací na dálku s tím, že jedinečný kód podpisu klienta – žalovaného byl číslo s tím, že datum podpisu smlouvy byl den 5. 3. 2021, za žalobce byl den podpisu smlouvy 8. 3. 2021. Úvěr byl žalovanému schválen dne 9. 3. 2021 (viz podání z tohoto dne – č. l. 9). Skutečnost, že úvěr byl žalovanému proplacen dne 8. 3. 2021 v částce 20.000 Kč vyplynula z dokladu o vyplacení úvěru (viz č. l. 34 spisu). Součástí spisového materiálu je pak splátkový kalendář, ve kterém je nastaveno 9 splátek po 3.827 Kč, dále informace o pojištění schopnosti splácet úvěry, karta klienta, ze které je patrno, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho. Žalovanému bylo doručováno oznámení o zesplatnění úvěru, a to v podání ze dne 27. 6. 2021. Před zesplatněním úvěru byly žalovanému doručovány 2 výzvy k zaplacení dluhu, a to dne 24. 5. 2021 a 22. 6. 2021.
4. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobce soudu předložil hodnocení klienta, ze kterého se podává, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 21.560 Kč, žalovaný je zaměstnán a jeho celkové příjmy odpovídají příjmu z jeho zaměstnání. Pokud se jedná o výdaje, pak tyto byly ohodnoceny na 3.860 Kč – životní minimum, dále platba za nájemné a inkaso 2.603 Kč, celkem 6.463 Kč. Úvěrující uvedl, že finanční rezerva u žalovaného činí 14.097 Kč. Z doplňujících údajů je dále zřejmé, že zaměstnavatel žalovaného je: právnická osoba, žalovaný nastoupil do zaměstnání 1. 6. 2020 na hlavní pracovní poměr, je svobodný, neběží mu výpovědní lhůta, ani není zaměstnán na dobu určitou, nežije s partnerkou ve společné domácnosti, má výuční list a bydlí v družstevním bydlení. Žalobce dále ve svém písemném vyjádření doručeném soudu dne 7. 8. 2023 uvádí, že schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Soudu byla dále předložena veřejná listin listina o identifikaci fyzické osoby, fotokopie občanského průkazu, výpis z nebankovního registru klientských informací - NRKI se score 430 (kategorie III. – maximální počet bodů do interní score card, nízké riziko, nejlepší segment klientů). Soudu byl dále předložen výpis z běžného účtu žalovaného ze dne 2. 6. 2020, ze kterého jsou patrny pohyby na účtu žalovaného; pokud se jedná o roční kreditní obrat na účtu žalovaného, pak tento činil 168.434,90 Kč, roční debetní obrat činil 168.140,06 Kč, tj. konečný zůstatek na účtu činil 294,84 Kč. Přehled transakcí na účtu je pak zaznamenán od 29. 4. 2020 do 1. 6. 2020. Dále bylo přeloženo potvrzení o příjmu od zaměstnavatele žalovaného právnická osoba s tím, že výše čisté měsíční mzdy zaměstnance činí 21.560 Kč, tento je zaměstnán na dobu neurčitou od 1. 6. 2020. Součástí spisového materiálu jsou pak 2 výplatní pásky, a to za leden 2021, kdy výdělek žalovaného činil 21.560 Kč a z února 2021, kdy výdělek žalovaného činil rovněž 21.560 Kč.
5. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1 , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.
11. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
12. Pokud žalobce, jakožto poskytovatel úvěru posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr, pak lze vycházet z jeho listin y nazvané hodnocení klienta. Lze připustit, že příjmy žalovaného byly řádně ověřeny oproti potvrzení zaměstnavatele a dvou výplatních lístků za leden a únor 2021, kdy žalovaný dosáhl příjmů 21.560 Kč měsíčně. Pokud se však jedná o výdaje žalovaného, pak tyto byly tvrzeny ve výši 3.860 Kč měsíčně, tj. ve výši životního minima, uvedená částka vychází ze zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a to k datu uzavření smlouvy o úvěru, kdy životní minimum jednotlivce dle § 2 uvedeného zákona činí 3.860 Kč. Dle uvedeného zákona je životní minimum minimální hranicí peněžních příjmů fyzické osoby k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Již z této formulace je zřejmé, že posuzovaní výdajů úvěrovaného – žalovaného dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru neodpovídá a není možno jej vyhodnocovat jako životní minimum dle zákona č. 110/2006 Sb. Pokud by tomu takto bylo, pak by jistě zákonodárce v zákoně č. 257/2016 Sb. vycházel z tohoto pojmu. Nelze předpokládat, že by hranice životního minima 3.860 Kč odpovídala reálným výdajům posuzovaného klienta žádajícího o spotřebitelský úvěr. Rovněž výdaj spočívající v částce 2.603 Kč za bydlení není ve spisovém materiálu nikterak ověřen a doložen. Pokud byl soudu předložen výpis z účtu žalovaného za období od 29. 4. 2020 do 1. 6. 2020, ze kterého je zřejmý pouze konečný zůstatek na účtu 294,84 Kč, pak ani tento údaj nemohl poskytovatele úvěru utvrdit v tom. že žalovaný bude mít dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru. Je rovněž otázkou, proč poskytovatel úvěru nežádal pozdější, tedy aktuálnější, výpis z účtu žalovaného za situace, kdy úvěr byl poskytován v březnu 2021. Vzhledem k těmto skutečnostem, které soud vyhodnocoval, je zřejmé, že poskytovatel úvěru, tj. žalobce, byl spíše veden snahou poskytnout úvěr s tím, že do budoucna zaváže žalovaného, nejen k vrácení jistiny úvěru, ale zejména ke sjednané úrokové sazbě ve výši 109,95 % ročně. Soud proto vyhodnotil sjednanou smlouvu o úvěru, na základě které se do dispozice žalovaného dostaly finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, jako neplatnou, neboť žalobce nedostál své povinnosti stanovené mu zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu tak žalobci náleží pouze bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. spočívající ve vyplacené jistině úvěru v částce 20.000 Kč. Výrokem I. proto soud přiznal žalobci právo na úhradu 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 29. 6. 2021 do zaplacení. Naopak všechny další částky, kterých se žalobce po žalovaném domáhal byly zamítnuty, a to s poukazem na neplatně sjednanou smlouvu o úvěru. Tyto nároky žalobce jsou vyčísleny ve výroku II. tohoto rozsudku.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný. Po odečtení úspěchu žalobce ve výši 72 % a neúspěchu žalobce 28 %, náleží žalobci 44 % nákladů z celkových 11.570,68 Kč, které sestávají z: 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b advokátního tarifu (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba), tj. 1.500 Kč, dále 3 režijní paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, dále 2.580 Kč + 300 Kč za režijní paušál za účast u jednání soudu dne 5. 10. 2023, dále cestovné na trase obec – Valašské Meziříčí a zpět – 284 km vozidlem Chrysler Crossfire při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km při ceně benzínu 41,20 Kč za 1 litr a koeficientu 5,20 Kč km; dále byl přiznán zmeškaný čas na cestě v sazbě 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 700 Kč a DPH 1.688,10 Kč + soudní poplatek 1.844 Kč. V celkových nákladech řízení se neodrazil požadavek na zaplacení dalšího úkonu právní služby po 2.580 Kč + režijní paušál 300 Kč za písemné vyjádření žalobce o posouzení úvěruschopnosti, neboť tyto tvrzení a důkazy již měly být součástí žaloby. Pokud celkové náklady řízení činí 11.570,68 Kč a žalobce má nárok na 44 % nákladů řízení, pak náklady řízení, které jsou žalobci přiznány činí 5.091 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám anonymizováno jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.