Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 265/2023-42
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalobní návrh o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobce je povinen doplatit čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech, soudní poplatek ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalobní návrh o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen doplatit čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech, soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce podal dne datum u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobcem Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum. Dle této smlouvy byla žalované na její žádost vyplacena částka ve výši částka Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaná souhlasila se smluvní dokumentací, s inkasem, což je dokladováno potvrzením o verifikační platbě. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, při měsíčním splácení celkem částka. Splátkový kalendář však žalovaná nedodržela, dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne datum ve výši částka. Žalovaná, ač upomínána, dluh neuhradila. Proto přistoupil žalobce k zesplatnění úvěru ze dne datum a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru (čl. V. 5.5 Smlouvy). Žalobce se pokusil vyřešit tuto věc smírně, proto došlo k Uznání dluhu a k uzavření dohody o splátkovém kalendáři dne datum. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou ze dne datum. Žalobce touto žalobou požaduje pouze část celkově uznaného dluhu, když částka částka představuje zesplatněnou zbývající neuhrazenou jistinu ze Smlouvy o úvěru. Na nákladech řízení bylo požadováno částka.
2. Soud jednal a rozhodl dne datum bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo doručeno dne datum. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, proto postupoval dle § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. a jednal bez přítomnosti účastníků.
3. Žalobce soudu předložil soudu následující důkazy: Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum včetně příloh – Detail pohybu – okamžitá příchozí platba ve výši částka, kde projevila žalovaná i souhlas s návrhem, zaúčtování je ze dne datum, Detail pohybu o okamžité platbě částka ze dne datum – úvěr žalované, Potvrzení o vyplacení úvěru s platební instrukcí – celková výše splátky je částka od datum měsíčně do datum, když částka částka byla započtena na náklady poskytovatele. Upomínka číslo je datována dnem datum, číslo je ze dne datum. Dále byl předložen dopis ze dne datum adresovaný žalované ohledně zesplatnění úvěru ve výši částka s výzvou k úhradě do datum, který je zároveň označen jako možnosti alternativního řešení. Předžalobní upomínka je datována dnem datum. Z uznání dluhu ze dne datum soud zjistil, že se žalovaná zavázala uhradit žalobci celý dluh ve výši částka do datum. Jako dlužník také uznala jednotlivé dlužné částky, mj. i zbývající část jistiny částka. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dne datum byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou Smlouva o spotřebitelském úvěru dle § číslo a násl., § 2395 o. z. a násl., na základě které byla žalované poskytnuta částka částka, přičemž částku částka si ponechal předchůdce žalobce jako„ náklady poskytovatele“. Celkově se žalovaná zavázala k úhradě půjčené částky částka v četnosti 72 splátek po částka, tj. k úhradě ve prospěch žalobce částky částka (včetně doplňkových služeb).
4. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil předmětnou Smlouvu o úvěru číslo ze dne datum ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, tzv. distančním způsobem, stvrzená verifikační platbou žalované. Smlouvu soud posuzoval dle § 1810 a násl. o. z., týkající se závazků ze smluv uzavřených se spotřebitelem i podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla napsána žalobcem předem, byla zaslána žalované k odsouhlasení, bez možnosti korekce, žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Jak sám žalobce uvádí, tzv. doplňkové služby inkasní i tzv. PODPORA, jsou součástí Smlouvy o úvěru a jsou proto hodnoceny jako jeden celek. Z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobce dokládal dotazníkem posouzení bonity žadatele ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr. Předchůdce žalobce si měl schopnosti žalované úvěr splácet dostatečně ověřit a postupovat tak dle § 84 či dle § 86 odst. 1 , 2 z. s. ú. I podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18 by měly soudy vést poskytovatele úvěrů k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Reálné splácení dluhu považuje Ústavní soud za výchozí zásadu a obecný požadavek, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se nedotýkají jen dlužníka, ale má to i veřejnoprávní souvislosti. Podle Nejvyššího správního soudu (1 As 30/2015 -39), pokud poskytovatel spoléhá pouze na údaje o schopnosti splácet poskytnuté žadatelem a sám tyto údaje neprověří, nepočíná si tedy s odbornou péčí, dopouští se správního deliktu, za který mu může Česká obchodní inspekce uložit i pokutu. Tato skutečnost sama o sobě způsobuje neplatnost uzavřené Smlouvy o úvěru. Nicméně k dalším ujednáním ve smlouvě soud uvádí:
5. Pokud se týče samotné Smlouvy o úvěru, uzavřené dne datum, úvěr byl sjednán na určitou dobu v délce 72 měsíců a byl by tedy splatný k datum. Výše základní splátky byla sjednána na částka měsíčně. Smluvní strany si dále sjednaly, že žalovaná uhradí žalobci účelně vynaložené náklady úvěru ve výši částka – což je žalobcem odečteno z poskytnutého úvěru. Tato částka představuje náklady na zaslání smlouvy ve výši částka, náklady na lustrum v registrech celkem ve výši částka a ostatní náklady administrativy ve výši částka. Pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky byly ve Smlouvě upraveny finanční nároky v čl. 5 Smlouvy, a to smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ve které je žalovaná v prodlení, náklad na upomínku číslo ve výši částka, číslo ve výši částka (5.4). Pokud se týče tzv. doplňkových služeb – o inkasní službě a o službě anonymizováno, obě byly uzavřeny dohodou stran. Soud je přesvědčen, že Smlouva byla takto již žalované předložena, se všemi přílohami, včetně služeb doplňkových, že o ně fakticky nežádala. Tyto„ služby“ jsou koncipovány tak, aby byly jakoby pro dlužníka výhodné. Nicméně pokud se ve Smlouvě o inkasní službě v příloze číslo v čl. 1 hovoří o tom, že cílem inkasní služby je zajištění závazků spotřebitele vůči žalobci s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele, pak toto ustanovení je zavádějící a nepřesné. Smlouva byla uzavřena rovněž na shodnou dobu jako je trvání základního úvěru, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci částku částka v měsíčních splátkách po částka, které byly připočteny ke splátce za úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala, že na zřízeném účtu u název. anonymizováno budou vždy disponibilní prostředky pro zajištění min. 3 celkových splátek (2.9) a pokud se stane úvěr splatným, zavázala se k úhradě zbývající části sjednané inkasní služby. V této souvislosti byl sjednán v číslo„ smluvní úrok z prodlení“ ve výši 0,1% denně z dlužné částky do zaplacení. Žalobce sice nákladně vysvětluje pod čl. 2, v čem spočívá cena za výkon inkasní služby, ale je obecně známou skutečností, že inkasní služby banky poskytují bezplatně či za minimální poplatek, tuto službu lze zřídit elektronicky bez jakýchkoli dalších nákladů či asistence třetích osob. Dalším zpoplatněným ustanovením je tzv.„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno. Jejím cílem je rovněž zajištění plnění závazků žalované vůči žalobci s minimálním zatížením (čl. 1 Přílohy číslo Smlouvy). Obě„ doplňkové služby“ jsou tedy postaveny především ke prospěchu žalobce, který jednak tyto„ služby“ nezahrnuje do RPSN, což zkresluje pohled na celkové náklady úvěru a jednak se i v tomto případě jedná o placenou službu za to, že žalovaná může požádat v případě nenadálé životní situace o možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců či odklad tří splátek ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po termínu splatnosti, vždy za vymezených podmínek (2.3). Tato vstřícnost by u spotřebitelských smluv měla být samozřejmostí, aniž by podléhala dalšímu zpeněžování. Za toto si žalobce nárokuje částku částka v měsíčních splátkách ve výši částka, které jsou splatné společně s ostatními splátkami, tudíž měsíčně měla povinnost žalovaná splácet částku částka celkem. Bez sankcí tedy měla žalovaná uhradit částku za poskytnutý úvěr částka po odečtení částky částka ve prospěch žalobce (viz shora), částku částka x 72 = částka, což je téměř 4 x více, než žalovaná od předchůdce žalobce fakticky obdržela.
6. I z důvodů uvedených shora, soud považuje toto právní jednání, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne datum za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce totiž požaduje po žalované úrok za poskytnutí úvěru v nepřiměřené výši. Ve výsledku to znamená, že žalovaná, která si půjčuje částka, ještě po odečtení částky částka pro žalobce (tj. ve výši částka), zaplatí násobně vyšší částku věřiteli (částka), než která byla žalované půjčena. Výši tohoto„ úroku“ (odměny) za poskytnutí spotřebitelského úvěru vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Tato„ úroková míra“ zcela jasně překračuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček a přesahuje tak i tolerovaný trojnásobek jejich výše u nebankovních subjektů, s přihlédnutím k jejich vyššímu ekonomickému riziku při poskytování úvěrů. Není tedy ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok, čili odměna za poskytnutí finančních prostředků spolu s dalšími smluvními pokutami (sankcemi) nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva je dle názoru soudu pro spotřebitele nevýhodná a plná zneužívajících ustanovení a vytváří tak nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran v neprospěch spotřebitele, požadavek přiměřenosti zde dle názoru soudu nebyl splněn. Smlouva o úvěru je tedy s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. Tuto absolutní neplatnost nelze zhojit tím, že žalovaná dluh vůči žalobci uznala. V případě neplatné smlouvy nelze založit rozhodnutím soudu platný právní vztah, který by měl důvod neplatnosti odstranit. Proto soud nemohl k uznání dluhu ze dne datum přihlížet.
7. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodného obohacení. Žalovaná prokazatelně obdržela částku částka a dle tvrzení žalobce mu uhradila částku 28 splátek po částka, tj. částka. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy nezbývá ničeho. Soud proto žalobní návrh o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od datum do zaplacení, v plném rozsahu zamítl.
8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
9. V daném případě žalovaná náklady řízení nepožadovala a žádné náklady v souvislosti s tímto řízením jí nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Soud uložil neúspěšnému žalobci rovněž doplatit soudní poplatek ve výši částka, dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/199 Sb. Částka částka byla žalobcem již uhrazena, a protože činí soudní poplatek částka (nebyl vydán el. platební rozkaz), pak soud uložil rozdíl žalobci doplatit. V případě tohoto doplatku nastává jeho splatnost dle §4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, tedy v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Splatnost byla určena 3 dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.