Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 63/2023-100

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Svítilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 35 007 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 007 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 005 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku 94,78 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum ve výši 1 201,20 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 45 770 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 007 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 005 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku 94,78 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 201,20 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 45 770 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 007 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně uplatňuje vedle jistiny i smluvní pokutu, úroky a úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru číslo bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum akceptovala nabídku žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy ze dne datum. V bodě 1.3 návrhu na uzavření smlouvy je uvedeno, že smlouva je uzavřena v okamžiku doručení Oznámení o schválení úvěru klientovi. Celková výše úvěru byla ujednána na částku 20 000 Kč, účastníci sjednali i výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek (2 119 Kč) a další smluvní podmínky. Podmínky úvěrové smlouvy a povinnosti žalovaného z této smlouvy vyplývající byly rovněž uvedeny v předsmluvním formuláři žalobkyně. K návrhu smlouvy o úvěru byl uzavřen Dodatek č. 1, kde je uvedeno, že smlouva je uzavírána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (zjištěno z Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru). V listině„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru“ je popsáno systémové řešení podpisu žalovaného. Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanému oznámila, že doručením tohoto oznámení došlo k uzavření úvěrové smlouvy ve znění Dodatku č. 1. Oznámení bylo žalovanému doručeno dne datum (prokázáno dodejkou). Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne datum a výpisu z účtu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč převodem peněžních prostředků na účet. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, byl žalobkyní vyzýván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru dopisy ze dne datum a datum (prokázáno těmito dopisy). Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na okamžité zesplatnění úvěru ke dni datum, neboť se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru. Zároveň byl vyzván k okamžité úhradě částky 26 005 Kč.

6. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum a podacím archem ze dne datum).

7. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba s.r.o. Žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z pravidelného příjmu žalovaného ve výši 38 000 Kč, náklady žalovaného vyčíslila na celkovou částku 6 463 Kč, které se skládaly z výdajů na bydlení ve výši 2 603 Kč a částky životního minima 3 860 Kč, dále vycházela z toho, že žalovaný nežije ve společné domácnosti s manželkou či partnerkou a bydlí u rodičů (prokázáno listinou„ Hodnocení klienta“ ze dne datum). Žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu a nenachází se v úpadku (zjištěno z listiny„ Prohlášení klienta“ ze dne datum).

8. Z potvrzeních o příchozí úhradě ze dne datum a ze dne datum vyplývá, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil v měsíci březnu 2021 částku 37 803 Kč a v měsíci dubnu 2021 částku 38 415 Kč. Žalobkyně prověřila žalovaného v registru příjmení, kde není uveden žádný negativní záznam (prokázáno výpisem z registru příjmení ze dne datum), a v databázi NRKI, kde má přiřazen kód příznaku 14, tzn. že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti (prokázáno výpisem z NRKI ze dne datum).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru podle a násl. o. z.; žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona číslo Sb., , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

10. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C číslo, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

11. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že při posuzování vycházela z pořízených výstupů databází příjmení a NRKI, dále z informací sdělených žalovaným a z dokladů o příjmech. Žalobkyně zjistila pravidelný příjem žalovaného na základě potvrzení o příchozí úhradě ze dne datum a ze dne datum na částku 38 000 Kč. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela z informací od žalovaného, který uvedl, že výdaje na bydlení činí 2 603 Kč, dále mu žalobkyně na výdaje připočetla životní minimum (3 860 Kč) a finanční rezervu 1 000 Kč.

12. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobkyně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalobkyně se zabývala příjmy žalovaného, kdy však byly doloženy jeho příjmy za pouhé dva měsíce. Žalobkyně se téměř nezabývala výdaji žalovaného, podrobněji zkoumala pouze splátkové výdaje, částečně i výdaje na bydlení, které již neověřovala. Je sice pravdou, že při příjmech žalovaného ve výši 38 000 Kč by i dvojnásobně vyšší výdaje postačovaly na placení splátek úvěru, nebylo však řádně ověřeno, zda se jedná o příjem, kterého žalovaný dosahuje stabilně, a jaké jsou jeho skutečné výdaje. Žalovaný sice před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, žalobkyně však nijak neověřovala, zda tomu tak skutečně je, např. si nevyžádala pracovní smlouvu, nepožadovala ani doklady o příjmech za delší časové období, přitom doložené příjmy za pouhé dva měsíce mají nízkou vypovídací hodnotu. Zejména však v neprospěch žalobkyně svědčí fakt, že částku životního minima použila zjevně automaticky namísto skutečných výdajů žalovaného, které nijak podrobněji, např. dotazy na žalovaného, nezkoumala. Pokud ve svém vyjádření uváděla, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného související s bydlením, je nutno poznamenat, že si je přímo od žalovaného mohla vyžádat předtím, že mu úvěr poskytla. příjmení výdajů na bydlení 2 603 Kč je přitom zjevně nepřiměřeně nízká, kdy z pouhé skutečnosti, že žalovaný bydlí u rodičů nelze usuzovat, že nemá na bydlení náklady vyšší. V kombinaci s nízkým věkem žalovaného, kterému bylo v době uzavírání smlouvy 19 let, měly dané skutečnosti žalobkyni varovat před poskytnutím úvěru žalovanému, neboť při stabilním dosahování příjmů ve výši 38 000 Kč čistého měsíčně a výdajích 6 463 Kč (nebo dokonce 12 926 Kč) měsíčně, je podezřelé, proč by měl žalovaný potřebu žádat o úvěr ve výši 20 000 Kč, když takováto částka (resp. vyšší) by mu měla každý měsíc ze mzdy zůstat. Žalobkyně tak měla mít přinejmenším pochybnosti o tom, že žalovaný dosahuje tvrzeného příjmu stabilně, nebo musela vzít do úvahy možnost, že jeho výdaje jsou daleko vyšší (tedy mnohem vyšší než dokonce 12 926 Kč měsíčně). Není tedy zřejmé, jak měl žalovaný v úmyslu poskytnutý úvěr splácet, když zjevně nebyl schopen si tuto částku i při svých nízkých nákladech na živobytí ušetřit. S ohledem na nízký věk žalovaného zároveň nemohla žalobkyně předpokládat, že je dostatečně hmotně zajištěn a případný výpadek v příjmech ho neohrozí. Žalobkyně tak měla v rámci požadavku na individuální přezkum úvěruschopnosti zjišťovat životní výdaje žalovaného podrobněji než pouhým odkazem na částku životního minima, aby si mohla být jistá, že žalovanému skutečně měsíčně zbývají dostatečné peněžní prostředky, ze kterých bude v jeho silách úvěr splácet.

13. Ani tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech neznamená, že poskytovatel úvěru se může zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru nemůže rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem.

14. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, posoudil soud věc jako bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu dle § 2991 a násl. o. z.

15. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, smluvních pokutách či náhradě nákladů sjednaných na základě této smlouvy. Žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou částku, zbývá tak zaplatit celá jistina ve výši 20 000 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení, když v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu vzniká žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení až od uplynutí doby splatnosti dohodnuté účastníky či určené soudem, která není odvislá od výzvy věřitele k plnění (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

16. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.).

17. Lhůta k plnění byla určena podle

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu v řízení. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávku, ale i její příslušenství. S ohledem na malý rozdíl míry úspěchu a neúspěchu žalobkyně soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekutora.