Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 295/2023-68
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 58 958,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 296,46 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 10 527,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 824,20 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 514,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 842,26 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 50 824,20 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a dále částky 8 133,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 133,98 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 859 Kč k rukám zástupce žalobkyně údaje o právním zástupci do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 296,46 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 10 527,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 824,20 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 514,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 842,26 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 50 824,20 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a dále částky 8 133,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 133,98 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 859 Kč k rukám zástupce žalobkyně [údaje o právním zástupci] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 30. 8. 2023 domáhala
po žalované zaplacení celkové částky 58 958,18 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 1. 2022 uzavřel její právní předchůdce, právnická osoba, jednající v ČR prostřednictvím právnická osoba, se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč s možností čerpání až do maximální výše úvěrového rámce 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr, vč. sjednaného pojištění, splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 5 % z čerpané výše úvěru, min. však 500 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 131 674,53 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 %. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované lustrací v externích databázích a registru SOLUS. Žalovaná porušila svou povinnost řádně a včas hradit sjednané splátky. Právnímu předchůdci uhradila celkem 91 378,07 Kč. Právní předchůdce odstoupením od smlouvy zesplatnil úvěr ke dni 31. 3. 2023. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 50 824,20 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 4 814,62 Kč za období od 29. 10. 2022 do 31. 3. 2023 a ve výši 2 842,26 Kč za období
od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023 a dále od 1. 7. 2023 do zaplacení smluvní úrok ve výši 15 % ročně, nesplacených poplatků ve výši 700 Kč za odeslání písemných upomínek, smluvní pokuty za období od 21. 3. 2023 do 29. 8. 2023 ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny, tj. ve výši 8 133,98 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, a nakonec zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 1. 4. 2023 do zaplacení. Dne 14. 8. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo vč. specifických podmínek
a formuláře pro standardní informace o úvěru, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout s úvěrovým rámcem
50 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách v min. výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Ve smlouvě žalovaná uvedla své osobní údaje, že byla svobodná, vyživovala jedno dítě, bydlela v nájmu a byla zaměstnána u právnická osoba jako anonymizováno. Dále uvedla, že její měsíční příjem činil 15 544 Kč, náklady domácnosti činily 2 500 Kč měsíčně a finanční závazky činily 2 500 Kč měsíčně;
-) ze sdělení právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že byla přijata žádost žalované
o úvěr;
-) z dopisu ze dne 17. 2. 2022 soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2023, jejich příloh a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi právnická osoba anonymizována tři slova jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a že na jejím základě přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni;
-) z dopisu ze dne 28. 4. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyrozuměla o postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě částky 57 076,14 Kč do 15. 5. 2023;
-) z výzvy ze dne 14. 8. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla zaslána před podáním žaloby výzvy k úhradě částky 56 950,82 Kč s příslušenstvím do 23. 8. 2023;
-) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu 21. 12. 2010;
-) z dopisu ze dne 27. 4. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanou vyrozuměl o postoupení pohledávky;
-) z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání bylo zjištěno, že v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovanou žalobkyně učinila cestu terénního pracovníka věřitele na adresu dlužníka;
-) z přehledu čerpání úvěru žalovanou bylo zjištěno, že dlužná částka ke dni 20. 2. 2023 činila 56 950,82 Kč, z toho úroky 4 814,62 Kč, poplatky 700 Kč a smluvní pokuta
612 Kč;
-) z výpisu z OR bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně je odštěpným závodem zahraniční právnické osoby s datem vzniku a zápisu 20. 2. 2015;
-) z dopisu ze dne 24. 2. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované odstoupení od smlouvy o úvěru a prohlásil úvěr splatný ke dni 31. 3. 2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 56 951 Kč;
-) z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena 16. 1. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem a na jejím základě se žalobkyně zavázala žalované poskytovat bankovní produkty a služby nabízené na webové stránce webová adresa.
4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 16. 1. 2022 rámcovou smlouvu
o poskytování bankovních produktů a služeb a následně smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách v min. výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Žalovaná ve smlouvě uvedla své osobní údaje, že byla svobodná, vyživovala jedno dítě, bydlela v nájmu a byla zaměstnána u právnická osoba, její měsíční příjem činil 15 544 Kč, náklady domácnosti činily 2 500 Kč měsíčně a finanční závazky žalované činily 2 500 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 24. 2. 2023 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované odstoupení od smlouvy o úvěru, prohlásil úvěr splatný ke dni 31. 3. 2023
a vyzval žalovanou k úhradě částky 56 951 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2023 uzavřenou mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2023. Dále bylo prokázáno,
že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. ,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena, doložila pouze smlouvu o úvěru, v níž byly uvedené osobní údaje žalované, její druh bydlení a měsíční příjem a výdaje. K uvedenému soud však uvádí, že údaje uvedené ve smlouvě nejsou naprosto dostačující k tomu, aby jimi mohla být řádně ověřena bonita žalované. Zejména nebylo zjištěno, že by se právní předchůdce žalobkyně více zabýval výdaji žalované, když ve smlouvě je uvedeno pouze to, že celkové výdaje domácnosti činily 2 500 Kč měsíčně a výdaje na finanční závazky rovněž 2 500 Kč měsíčně. Zaprvé je velice nepravděpodobné, že by výdaje domácnosti činily tak nízkou částku, zadruhé pak není nikde uvedeno, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoli zjišťoval, jaké další finanční závazky žalovaná měla. Dále pak žalobkyně soudu tvrdila, že provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích a odkázala na Formulář pro standardní informace, kde bylo uvedeno, že banka (tzn. její právní předchůdce) mohla se souhlasem klienta do těchto databází nahlédnout. Žalobkyně však ani k výzvě soudu neoznačila a nedoložila důkaz, že by tvrzené lustrace opravdu provedla. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované. Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se tím i možnosti být znovu soudem vyzvána (§ 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), aby označila potřebné důkazy ke svým tvrzením.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované,
tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že na poskytnutý úvěr ve výši 131 674,53 Kč žalovaná uhradila celkem 91 378,07 Kč. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni zbývající dlužnou jistinu ve výši 40 296,46 Kč. Dále pak v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy
v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků, smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 58 958,18 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 18 661,72 Kč (bez příslušenství). Úspěch žalobkyně je pak představován částkou
40 296,46 Kč, tedy 68,3 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 18 661,72 Kč, tedy
31,7 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu
a neúspěchu v její prospěch činil 36,6 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 359 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 58 958,18 Kč, sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. a nakonec 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 2 369 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 16 008 Kč, přičemž 36,6 % z této částky činí 5 859 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku v obecné třídenní lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.