Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 7/2023-51
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 26.463 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 31. 5. 2023 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 6.463 Kč s úrokem z prodlení z částky 26.463 Kč ve výši 8,25 % ročně od 30.3.2021 do 30.5.2023, s úrokem z prodlení z částky 6.463 Kč ve výši 8,25 % ročně od 31.5.2023 do zaplacení, 5.509 Kč, úrok ve výši 1.385,52 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a. z částky 20.000 Kč od 23.4.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 30. 3. 2021 dosáhne částky 36.266 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 31. 5. 2023 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 6.463 Kč s úrokem z prodlení z částky 26.463 Kč ve výši 8,25 % ročně od 30.3.2021 do 30.5.2023, s úrokem z prodlení z částky 6.463 Kč ve výši 8,25 % ročně od 31.5.2023 do zaplacení, 5.509 Kč, úrok ve výši 1.385,52 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a. z částky 20.000 Kč od 23.4.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 30. 3. 2021 dosáhne částky 36.266 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 23. 12. 2020 smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 109,95 % p. a. splácet ve splátkách po 3.358 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 28.3.2021 zesplatněn. Žalobkyně se domáhá jistiny navýšené o úrok ve výši 25.065,17 Kč, smluvních pokut za prodlení s úhradou splátek ve výši 998 Kč a za prodlení po zesplatnění ve výši 5.509 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně nezaplatil na úvěru ničeho. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z dokladů o příjmech.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 28. 12. 2020 žalobkyně schválila návrh žalovaného, spotřebitele, ze dne 23.12.2020 na uzavření smlouvy o úvěru číslo. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč za úrok ve výši 109,94 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 9 splátkách po 3.358 Kč měsíčně. Částka 30.000 Kč byla dne 23.12.2020 vyplacena žalovanému na jeho účet. Žalovaný podepsal smluvní podmínky, ve kterých byl seznámen s pravidly zesplatnění úvěru, smluvními pokutami a náklady účtovanými v případě prodlení.
4. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr uvedl (zjištěno z formuláře hodnocení klienta a ze smlouvy o úvěru), že je svobodný, v domácnosti s ním nežijí děti, bydlí u rodičů, má příjem ve výši 19.000 Kč měsíčně čistého u právnická osoba se sídlem v obec, u které je zaměstnán na dobu neurčitou. Žalovaný uvedl výdaje: životní minimum 3.860 Kč, partner 0 Kč, spoření 0 Kč, splátky 0 Kč, náklady na bydlení 2.603 Kč, doprava, kurzy, záliby apod. 0 Kč. Doložil příjem ze zaměstnání za měsíce září až prosinec 2016 ve výši 19.000 Kč měsíčně. Žalovaný neměl negativní záznam v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaný měl trvalé bydliště vedeno na adrese městského úřadu (zjištěno z občanského průkazu, který předložil při uzavření smlouvy o úvěru), jako adresu pro doručování uvedl adresu ve obec. Žalovaný prohlásil (zjištěno z prohlášení), že nemá splatné dluhy, není proti němu vedeno soudní, insolvenční ani exekuční řízení.
5. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby ze smlouvy upomínala výzvou podanou u pošty den 24.5.2023.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
13. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39.
14. Zákon č. 257/ 2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
15. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
16. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“
17. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“
18. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala, zda žalovaný nemá vyživovací povinnosti (ptala se jen na děti v domácnosti), nezjišťovala, jaké jiné má žalovaný závazky (když ne všechny závazky se splácí splátkami, na které se žalobkyně ptala), neověřila tvrzení žalovaného o výši nákladů na bydlení, které jsou výrazně nižší, než je obvyklé, i pokud by žalovaný žil s rodiči. Neověřovala délku trvání pracovního poměru žalovaného, nezjišťovala místo výkonu jeho práce, byť bylo sídlo zaměstnavatele žalovaného mimo adresu žalovaného a žalovaný uváděl nulové výdaje na dopravu. Když už řádně neprověřila výdaje žalovaného, neprověřovala žalovaného ani v centrální evidenci exekucí, jen se spokojila s jeho prohlášením, že proti němu není exekuce vedena.
19. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.
20. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
21. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi, úroky a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.
22. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti v částce 20.000 Kč, právo jen na vrácení neuhrazené jistiny.
23. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
24. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem doručeným dne 29.5.2023 (§§ 573 a 607 o.z.), následujícím dnem byl dluh splatný a od 31.5.2023 je žalovaný v prodlení s jeho úhradou. Žalovaný si musel být vědom povinnosti vrátit jistinu už k 28.3.2021, kdy nastaly podmínky pro zesplatnění. Doba následujících dvou let pro platbu je tak zcela přiměřenou ve smyslu § 87 ZosÚ. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o.s.ř. – úspěšný je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.