Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 269/2023-59
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 22 583 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 319 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 10 264 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 148,48 Kč od 10. 7. 2023 do 25. 7. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 583 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 319 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 10 264 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 148,48 Kč od 10. 7. 2023 do 25. 7. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 583 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení částečně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 10. 2023 domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení 22 583 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 14. 9. 2022 pomocí prostředků komunikace na dálku webová adresa) úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Schopnost žalované úvěr splácet byla prověřena podle metodiky posouzení úvěruschopnosti a karty klienta. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit do 24 měsíců od jeho poskytnutí, spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 495 Kč. Žalovaná uhradila první dvě splátky ve výši 1 219 Kč dne 13. 10. 2022 a 1 460 Kč dne 14. 11. 2022, u dalších dvou splátek si v souladu se smluvním ujednáním prodloužila splatnost uhrazením 1 Kč dne 14. 12. 2022 a 1 Kč dne 17. 1. 2023. Poté už neuhradila ničeho, úvěr byl ke dni 12. 5. 2023 zesplatněn. Žalobkyně kromě jistiny s příslušenstvím požaduje poplatky a smluvní pokutu. Žalované byla zaslána výzva k plnění.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.
3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobkyně s navrženým postupem soudu souhlasila, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
5. Z fotokopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně měla tento k dispozici.
6. Z listiny nazvané Úvěrová smlouva, jejíž nedílnou součást tvoří Sazebník poplatků, soud zjistil, že na základě elektronické komunikace (žádost žalované přes web webová adresa) se žalobkyně dne 14. 9. 2022 zavázala poskytnout žalované na bankovní účet za úplatu finanční částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úplatou ve 24 měsíčních splátkách, počínaje 14. 10. 2022 a konče 14. 9. 2024. Jako volitelnou službu zvolila žalovaná„ bezpečnou splátku“ za poplatek 99 Kč měsíčně, která jí umožňovala maximálně dvakrát za trvání smlouvy odložit splatnost předepsané splátky (tzv. korunový odklad). Úrok úvěru nebyl sjednán procentní sazbou, nýbrž pevnou částkou 735 Kč („ náklady úvěru“), vztahující se ke druhé až osmé splátce (z 24 celkových). RPSN činila 49,10 % Smlouvu žalovaná podepsala prostřednictvím SMS zprávy s podpisovým kódem.
7. Z dokumentu nazvaného Posouzení úvěruschopnosti klienta – Metodika (výklad) soud zjistil, že žalobkyně využívá ke zkoumání úvěruschopnosti klienta interní pomůcku, podle které používá výpočet limitu nejvyšší měsíční splátky (příjmení), v rámci kterého porovnáním příjmů a výdajů klienta i celé jeho domácnosti ověřuje jeho schopnost splácet další finanční závazky a současně hradit nezbytné životní výdaje. V této metodice žalobkyně deklaruje, že ač zákon povinnost přezkoumávat tvrzení žadatelů explicitně nevyžaduje, v odůvodněných případech tak činí, neboť poskytování úvěrů klientům neschopným plnit své závazky by bylo v rozporu se záměrem a zájmy věřitele. Za tímto účelem také žalobkyně využívá úvěrové registry příjmení a NRKI, klienty dále lustruje v databázích příjmení a ISIR.
8. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 25. 7. 2023 soud zjistil, že při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 14. 9. 2022 vyšla žalobkyně z údajů uvedených žalovanou, podle kterých je žalovaná zaměstnancem s měsíčním příjmem 19 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč, bez dětí, splátky jiným společnostem„ uvedené v žádosti“ činily 0 Kč. Negativní byly lustrace žalované v ISIR a CRIBIS (žádné exekuce), nezávadný výsledek vyšel i z databází NRKI a příjmení.
9. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla dva existující produkty, jednu žádost a jedno ukončení.
10. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že částku 15 000 Kč vyplatila žalobkyně žalované dne 14. 9. 2022 na bankovní účet č. bankovní účet.
11. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 13. 10. 2022 částku 1 219 Kč, dne 14. 11. 2023 částku 1 460 Kč, dne 14. 12. 2022 částku 1 Kč a dne 17. 1. 2023 částku 1 Kč.
12. Z dopisu ze dne 27. 3. 2023 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, byla upozorněna na zesplatnění.
13. Z dopisu ze dne 12. 5. 2023 bylo zjištěno, že tímto bylo žalované žalobkyní oznámeno zesplatnění celé dlužné částky.
14. Z předžalobní výzvy k plnění s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalované dne 12. 6. 2023 výzvu k zaplacení 22 583 Kč do 30 dnů od jejího sepsání (9. 6. 2023) s upozorněním, že jinak bude pohledávka vymáhána soudní cestou.
15. Z ostatních předložených listin neučinil soud žádná skutková zjištění relevantní pro řízení.
16. Závěr o skutkovém stavu:
17. Žalovaná dne 14. 9. 2022 uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalované téhož dne na bankovní účet č. bankovní účet částku 15 000 Kč Poslední řádná splátka byla předepsána na 14. 9. 2024. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 495 Kč, dále byly sjednány poplatky pro odklad splatnosti, za doplňkové služby a smluvní pokuta. Součástí smlouvy byl sazebník. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované zjišťováním jejího kreditního skóre ve spojení s jejími tvrzeními – byla zaměstnána s výší příjmu 19 500 Kč a dalším příjmem domácnosti 25 000 Kč s tím, že nemá děti ani jiné splátky. Žalobkyně prověřila žalovanou v registrech s negativním výsledkem, měla k dispozici fotokopii jejího občanského průkazu a její úvěrovou zprávu. U výdajů vycházela z částek životního minima a minimálních výdajů na bydlení. Žalovaná celkem uhradila 2 681 Kč, podle evidence žalobkyně šlo o dvě řádné splátky a dále o předpis poplatku za prodloužení splatnosti. Žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 12. 5. 2023, o čemž žalovanou písemně informovala. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 6. 2023, podanou k poštovní přepravě 12. 6. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
24. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“
25. Právní posouzení věci:
26. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejdříve otázkou, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované lustrací v registrech, zjištěním jejích příjmů výhradně na základě tvrzení žalované a dosazením minimálních výdajů pomocí výpočtů, což společně vyhodnotila v rámci svého interního systému. Takový postup však není z pohledu ochrany spotřebitele podle zákona o spotřebitelském úvěru dostačující. Není akceptovatelné, aby věřitel vyšel pouze ze sdělení žadatele o příjmu domácnosti/žadatele, aniž by požadoval jeho doložení. Žalobkyně ani k výzvě soudu žádný listinný důkaz nepředložila, po žalované nepožadovala ani tvrzení (natož doložení) výdajů a vystačila si pouze s dosazením odhadovaných/předpokládaných výdajů podle pomocných výpočtů. Vše navíc v situaci, kdy žalovaná uváděla vedle svého měsíčního příjmu 19 500 Kč další měsíční příjem blíže neurčeného člena domácnosti 25 000 Kč, přesto požadovala poskytnutí finanční částky ve výši 15 000 Kč – takovou částkou přitom podle posouzení žalobkyně před uzavřením smlouvy měla domácnost žalované měsíčně pravidelně disponovat. Žalobkyně tedy měla zkoumat úvěruschopnost žalované důsledněji a neměla se spokojit pouze s jejími tvrzeními; sebelepší statistický model neodráží skutečné majetkové a finanční poměry a životní situaci žadatele o úvěr. Na situaci ani ničeho nemění, že žalobkyně lustrovala žalovanou v registrech – ve spojení s ostatními postupy, jak je výše vyložil soud, je uvedené nedostačující.
27. Vycházela-li tedy žalobkyně pouze z informací, které jí poskytla sama žalovaná, a ze statistických údajů, dospěl soud k závěru, že její postup neodpovídá požadavkům uvedeným v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a posouzení úvěruschopnosti žalované nepovažuje za dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
28. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalované posoudila řádně, je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá i obecné úpravě § 580 a § 588 o. z., podle kterých je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo (tedy i bez námitky dlužníka) otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení zákonem předvídaný následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.
29. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2991 o. z. tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku 15 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 2 681 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a částkou, kterou žalovaná uhradila, tj. 12 319 Kč, a ve zbývající části žalobu zamítl, neboť úrok i poplatky včetně smluvní pokuty byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).
30. Soud nepřiznává žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., neboť podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“; nelze tedy učinit spolehlivý závěr, že by se žalovaná již dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění (je nutno započítat i příslušenství). Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měla mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.