Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 260/2023-51
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 52 890,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 38 890,25 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 632,12 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 262,82 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 920,76 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 453,80 Kč od 20. 10. 2022 do 13. 3. 2023, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 453,80 Kč.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 38 890,25 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 632,12 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 262,82 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 920,76 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 453,80 Kč od 20. 10. 2022 do 13. 3. 2023, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 453,80 Kč. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 890,25 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 23. 4. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za vyhodnocení úvěru a s inkasním poplatkem, tj. se souhrnným poplatkem v celkové částce 25 776 Kč. Žalovaný se zavázal částku v celkové výši 55 776 Kč zaplatit ve 14 měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná do 1 měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 23. 6. 2022. Žalovaný na svůj závazek řádně a včas nesplnil. Žalovaný uhradil pouze částku 16 000 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 21 920,76 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 533,04 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 483,12 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 988,12 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 850,95 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 11. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 25. 11. 2022 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 12. 2022. Dne 28. 3. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 23. 4. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit kromě jistiny také kapitalizovaný úrok ve výši 2 888 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 400 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 55 776 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve 14ti měsíčních splátkách po 3 984 Kč.
4. Ze žádosti o úvěr ze dne 23. 4. 2021 soud zjistil, že jako žadatel je uveden žalovaný, který žádá o úvěr ve výši 30 000 Kč, který bude splácet ve 14ti měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba příjmení příjmení. Výše příjmu (mzda, z podnikání) je uvedena částkou 19 670 Kč a výdaje částkami: 1 000 Kč na bydlení a energie, 3 000 Kč na dopravu a jídlo. Jako celkové výdaje je uvedena částka 4 001 Kč. Příjmy a výdaje měly být ověřeny výplatní páskou a pracovní smlouvou; to ovšem žalobkyně soudu k důkazu nepředložila.
5. Z výpisu transakcí soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 16 000 Kč.
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 11. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2023 a z podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 59 471,40 Kč nejpozději do 12. 4. 2023.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě předchozí žádosti žalovaného dne 23. 4. 2021 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků sjednaných ve smlouvě. Žalovaný však úvěr řádně nehradil, když na úvěr zaplatil pouze 16 000 Kč, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Žalovaný tak dosud dluží částku 21 920,76 Kč jako nesplacenou jistinu spolu s příslušenstvím, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 533,04 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 483,12 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 988,12 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 850,95 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného z výplatních pásek. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru , neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by poskytnutý úvěr, resp. zápůjčky podle terminologie užívané občanským zákoníkem , měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti takové smlouvy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona, ke svým tvrzením předložila pouze žádost o úvěr, v níž je zaškrtnuta kolonka – výplatný pásky a pracovní smlouva, když se má jednat o dokumenty, kterými byla tvrzení žalovaného ověřena. Tyto dokumenty však nedoložila a soud má za to, že tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušné kolonky v žádosti o úvěr. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
12. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem 16 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
13. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky ve výši 14 000 Kč podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ho o to žalobkyně požádala. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 14 000 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení.
O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný. Žalovanému však žádné prokazatelné náklady nevznikly. Jelikož se žalovaný ani nevyjádřil k žalobě, ani se nedostavil k jednání soudu, nebylo možné uvažovat o paušální náhradě hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. , a proto nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.