Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 353/2023-66

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Votavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 20 812,23 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 826,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 826,73 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 985,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 959,27 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 102,75 % ročně z částky 8 851,57 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 23 954 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 826,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 826,73 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 985,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 959,27 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 102,75 % ročně z částky 8 851,57 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 23 954 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 20 812,23 Kč s příslušenstvím sestávajícím z úroku z prodlení a ze smluvního úroku ve výši 102,75 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 23. 4. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla dne 23. 4. 2019 žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splácet spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 168,01 % v 18 měsíčních splátkách po 1 109 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje květnem 2019. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč při prodlení se splátkou delší než 30 dnů a nad to ještě si účastníci sjednali náhradu nákladů ve výši 200 Kč při prodlení delším 30 dnů a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené nové jistiny úvěru. Takto žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 024,23 Kč. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně splátky úvěru řádně a včas nehradila, přičemž uhradila žalobkyni toliko částku v celkové výši 5 173,27 Kč.

2. Výše uvedenou smlouvou je prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Tzv. efektivní úroková sazba, výše a počet splátek a smluvní pokuty byly sjednány tak, jak je uvedeno výše. Žalobkyně dále doložila, že dne 23. 4. 2019 vyplatila žalované částku 10 000 Kč. Žalobkyně dále doložila„ vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“, který přepočítává tzv. efektivní úrokovou sazbu na sazbu nominální, která je požadována žalobou. Žalobkyně rovněž doložila, že žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala.

3. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle zákona číslo , (dále jen o. z.) veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

4. Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 č. j. -70, kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , a shledal prakticky totožnou smlouvu absolutně neplatnou. Krajský soud zde uvedl, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle věta první neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení o. z., je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalované splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud ale měl žalovaný z poskytnutých 55 000 Kč vrátit během 48 měsíců 196 464 Kč (tedy 3,5 násobek) při úroku 129,66 % ročně, tak bez ohledu na to, jak jej nyní žalobkyně nazývá a v jaké výši jej nyní nárokuje, nelze k jinému závěru dojít. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu a na tom, že žalobkyně postupně ze svého požadavku ubírala, to nic nemění. Nelze přehlédnout, že v době uzavření smlouvy činila úroková sazby pro úvěry poskytované domácnostem na spotřebu do pěti let kolem 11 % ročně, jak dokládá úroková statistika měnových finančních institucí zveřejňována anonymizováno národní bankou. Kromě výše úroku je však třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaná na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohla nic ovlivnit. Podle smlouvy vzniklo žalobkyni automaticky právo požadovat celý dluh v případě prodlení žalovaného po dobu 65 dnů, tj. požadovat celou jistinu úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění k úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, dále bylo ujednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Soud vznesl pochybnosti, jak tomuto ujednání může rozumět průměrný spotřebitel, tedy pochybnosti o transparentnosti a srozumitelnosti smluvních ujednání, a přihlédl i k tomu, že pro případ porušení platební povinnosti byl žalovaný sankcionován smluvní pokutou, jejíž výše byla stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti (ustanovení , o spotřebitelském úvěru) a dalšími náklady, jsou jen termínem pro další smluvní sankci. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace mohla žalobkyně požadovat vrácení plnění z titulu bezdůvodného obohacení.

5. V projednávané věci se jedná o velmi podobnou smlouvu té, o které rozhodoval krajský soud ve výše uvedené věci. Žalovaná obdržela částku 10 000 Kč, přesto je žalována pro částku 20 812,23 Kč a výše uvedené vysoké úroky. Jak uvedl Nejvyšší soud ve věci , tak běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou; tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Ve věci Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občansko-právní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř 4 násobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci , kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době její sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně.

6. V projednávané věci však k nemravné úrokové sazbě přistupuje ještě nemravná výše sjednané smluvní pokuty a dalších podmínek zejména přirůstání úroků k jistině, v důsledku, které je požadováno po žalované zaplatit tak vysokou částku. Smluvní pokuty byly sjednány jednak za prodlení s každou splátkou a dále v případě zesplatnění úvěru. To je opět za hranicí mravného ujednání smluvní pokuty, viz. např. judikatura Nejvyššího soudu ve věci nebo .

7. S ohledem na výše uvedené soud posoudil doloženou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, žalovaná se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatila o 10 000 Kč, z čehož žalobkyni již uhradila částku v celkové výši 5 173,27 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 826,73 Kč. Soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení z této částky dle , a to od data následujícího po zesplatnění celého úvěru (tedy od doby, kdy měla na základě výzvy žalobkyně úvěr splatit). Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle

8. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.