Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
111 C 12/2022-87
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 21 004, 92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 21 004,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 679,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 203 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 565,44 Kč, s úrokem ve výši
8,5 % ročně z částky 14 098,15 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 63 000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 21 004,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 679,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 203 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 565,44 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 14 098,15 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 63 000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 21 001,92 Kč s příslušenstvím, přičemž tento nárok je tvořen dlužnou jistinu úvěru s přirostlými úroky ve výši 19 203 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 801,92 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované dne datum vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,51 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 998 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2019. Součástí každé měsíční splátky byla také úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 123 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku ve výši 22 967,66 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 1 245 Kč (5 × 249 Kč při prodlení se splátkami číslo), a dále v souladu s bodem 6.2 smlouvy právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 800 Kč (14 x 200 Kč při prodlení se splátkami číslo). S účinností ke dni datum došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky dosud nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 16 156,20 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky; žalovaná však dluh neuhradila. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jistiny úvěru je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu jen ve výši 0,1 % denně za dobu od datum do datum (tj. k datu vyhotovení žaloby) ve výši 1 801,92 Kč. Ve smlouvě bylo také sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila pouze částku ve výši 998 Kč. Nic dalšího neuhradila ani k předžalobní upomínce. Žalobkyně tak požaduje na jistině úvěru částku 15 158,20 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 245 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením ve výši 2 800 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalované ve výši 1 801,92 Kč, úrok za dobu od datum do datum kapitalizovaný na částku 565,44 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru ve výši 14 098,15 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (namísto ujednané nominální sazby 62,51 % ročně), maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 63 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za dobu od datum do datum kapitalizovaný na částku 679,12 Kč, a dále za dobu od datum do zaplacení zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky 19 203 Kč.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně ověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Vycházela především z údajů uvedených žalovanou ověřených z příslušných dokladů, prohlášení žalované o pravdivosti uváděných údajů a z úvěrové historie žalované v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně takto zjistila a ověřila měsíční příjem žalované i její výdaje. Ke zjišťovaným výdajům žalobkyně doplnila, že u osobních výdajů vycházela z částky životního minima upravené příslušným zákonem, neboť žalovaná neuvedla výdaje vyšší, a ve vztahu k nákladům bydlení a nákladům odpovídajícím výživnému pro dvě děti žijící se žalovanou ve společné domácnosti žalobkyně vycházela z poctivosti jednání žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření řádně doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud při splnění zákonných podmínek věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Soud nevydal rozsudek pro zmeškání, když pro tento postup nebyly splněny zákonný podmínky, neboť žalovaná nebyla na možnost vydání kontumačního rozsudku upozorněna.
4. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byla doložena kopií jejího občanského průkazu.
5. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo z oznámení o schválení úvěru (včetně kopie dodejky), bylo zjištěno, že žalovaná dne datum podepsala návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem ze dne datum, jenž byl doručen žalované dne datum. Z oznámení o schválení úvěru vyplývá, na jakých parametrech se strany dohodly. Součástí dopisu je i splátkový kalendář. Ujednání mezi stranami bylo shrnuto také v předsmluvním formuláři se standardními informace o spotřebitelském úvěru doloženém soudu, jehož podpisem dne datum žalovaná stvrdila, že se s informace seznámila. Dne datum žalovaná podepsala také prohlášení o tom, že smlouvu o úvěru uzavírá s poctivým úmyslem a uvádí pravdivé údaje. Ze smlouvy vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 52 500 Kč v 60 měsíčních splátkách po 998 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Součástí měsíční splátky pak byla jistina úvěru, úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši 62,51 % ročně jako pevný po celou dobu splácení úvěru a pojistné ve výši 123 Kč, neboť žalovaná přistoupila k pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr (uvedené vyplývá z přihlášky do pojištění a přílohy číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru podepsaných žalovanou dne datum a také předložených informací o pojištění). Dle ujednání mezi stranami měly být peněžní prostředky vyplaceny na bankovní účet č. bankovní účet. Z článku 6. smlouvy bylo zjištěno, že mezi stranami byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované. V bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalované vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 249 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky, pokud je delší než 15 dnů. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následující po zesplatnění úvěru.
6. Doklad o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému právnická osoba) osvědčuje, že dne datum byla na bankovní účet č. bankovní účet provedena platba ve výši 16 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy číslo.
7. Formulářem Hodnocení klienta ze dne datum, potvrzením zaměstnavatele a výplatnicemi, dále výpisem z bankovního účtu žalované, výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) a výpisem záznamů z registru příjmení žalobkyně prokazovala, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřovala schopnost žalované uvažovanou výši úvěru splácet. Žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč, který by splácela v 60 měsíčních splátkách po 875 Kč. Dle výpisu z registru příjmení neměla žalovaná evidovány žádné dluhy. Podle výpisu z NRKI byla žalovaná hodnocena skórem 16, což má představovat, že tato smlouva o úvěru je hodnocena jako špatná (s negativním příznakem). Z výpisu z bankovního účtu žalované č. bankovní účet pro období říjen 2019 je zřejmé, že žalovaná dosahovala záporného zůstatku ve výši kolem 10 000 Kč. Potvrzení zaměstnavatele žalované (dm drogerie markt, s.r.o.) osvědčuje zaměstnání žalované na dobu neurčitou s průměrným čistým příjmem za měsíc říjen 2019 ve výši 15 156 Kč, průměrný čistý příjem od srpna do října 2019 pak činil 17 495 Kč (výplatnice za září a říjen 2019 dokládají uváděnou výši příjmu). Z formuláře Hodnocení klienta se pak podává, že žalovaná měla jako příjem ze zaměstnání uvedenu částku 16 900 Kč. Mezi výdaji byla uvažována částka 3 410 Kč jako životní minimum, 820 Kč jako splátka jiného úvěru u žalobkyně, 1 400 Kč na bydlení, 200 Kč na dopravu, kurzy, záliby apod., a částka 1 000 Kč jako finanční rezerva. Přitom bylo uvedeno, že žalovaná žije sama s dvěma dětmi, na které byly uvedeny výdaje celkem ve výši 3 500 Kč měsíčně. V části„ doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uvedeno, že žalovaná byla svobodná, její dosažené vzdělání bylo učňovské a bydlela u rodičů. Porovnáním příjmů a výdajů byly zjištěny použitelné zdroje žalované ve výši 6 570 Kč měsíčně.
8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 23 965,66 Kč, přičemž do datum (do zesplatnění úvěru) uhradila postupnými splátkami částku 22 967,66 Kč a po zesplatnění úvěru dne datum uhradila částku 998 Kč.
9. Ze dvou výzev ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru číslo upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne datum pak žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru číslo přičemž žalovaná byla opětovně upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě splatných splátek číslo konečně výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě splatných splátek číslo v obou případech s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne datum se podává, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o zesplatnění úvěru v celkové částce 20 201 Kč (tvořené dlužnou jistinou ve výši 14 098,15 Kč, úroky ve výši 2 058,05 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 245 Kč a náhradou nákladů ve výši 2 800 Kč) a vyzvala ji k okamžité úhradě, nejpozději do 10 dnů od odeslání dopisu. Z předžalobní výzvy ze dne datum pak soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dluhu naposledy před podáním žaloby, když dluh činil 20 201 Kč s příslušenstvím a lhůta k plnění byla žalované stanovena do 15 dnů od odeslání výzvy. Odeslání výzvy dne datum bylo doloženo podacím archem.
10. Po zhodnocení provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely na základě návrhu ze dne datum akceptovaného dopisem ze dne datum úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 62,51 % ročně a pojistným ve výši 123 Kč měsíčně splatit v 60 měsíčních splátkách po 998 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 52 500 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením. Dohodnuté peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč žalobkyně skutečně převedla na bankovní účet žalované, a to ke dni datum. První splátka byla splatná dne datum. Žalovaná zaplatila celkem 23 965,66 Kč, z toho 998 Kč po zesplatnění úvěru (po datum). Žalobkyně poté opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 20 201 Kč, kterou tvořila mimo jiné původní dlužná jistina úvěru ve výši 14 098,15 Kč a úroky ve výši 2 058,05 Kč.
11. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalované. Žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovanou, že v době žádosti o úvěr byla svobodná, bydlela s rodiči a dvěma svými dětmi, k nimž byla povinna výživou, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské. Příjem žalované ze zaměstnání byl zjištěn ve výši 16 900 Kč měsíčně a měsíční výdaje ve výši 9 330 Kč (tvořené životním minimem ve výši 3 410 Kč jako osobními výdaji, výdaji na dvě děti ve výši 3 500 Kč, jinými splátkami úvěru ve výši 820 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč a ostatními výdaji ve výši 200 Kč; dále byla uvažována rezerva ve výši 1 000 Kč). Příjem žalované žalobkyně ověřovala oproti předloženým výplatnicím a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. Dále žalobkyně vycházela z interních registrů, dle kterých žalovaná neměla žádné dluhy. Žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako úvěruschopnou.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).
16. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala minimum relevantních informací přímo od žalované a část z vlastních zdrojů. Tyto informace však byly jednoznačně nedostatečné, případně zkreslující. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu s odůvodněním, že žalovaná podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost tvrdit další údaje (zejména měsíční výdaje). Podle názoru soudu žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale žalobkyně zásadně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně řádně ověřila pouze příjem žalované. V moci žalobkyně bylo požadovat od žalované také doložení dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením (se zohledněním skutečnosti, že žalovaná bydlela s rodiči), když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 400 Kč). Pokud jde o ostatní výdaje, které představují třeba i náklady na dopravu a další potřeby či zájmy, nelze se ztotožnit s žalovanou tvrzenou výší 200 Kč měsíčně. Žalovaná disponovala bankovním účtem, na němž byl záporný zůstatek. Tato indicie společně s interním vyhodnocením kontraktu s žalovanou jako rizikovým a skutečností, že žalovaná měla již u žalobkyně sjednán jiný úvěr, měla bez dalšího ukázat na to, že žalovaná není schopna rozumně nakládat s financemi a další úvěr jí neměl být poskytnut. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (viz ustálená judikatura). Žalobkyně postupovala v rozporu s odbornou péčí, když se spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích výdajů a účelově přehlížela nedostatečnou finanční stránku žalované.
17. S ohledem na výše uvedené soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.
18. Povinností žalované je tedy dle zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu úvěru, která odpovídá bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a že žalovaná uhradila 23 965,66 Kč. Žalovaná touto částečnou úhradou splnila svoji povinnost a poskytnutou jistinu úvěru již žalobkyni vrátila v celém rozsahu. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci s ohledem na zamítnutí žaloby zcela úspěšná, měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Soud však zohlednil, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani nedokazovala na svoji obranu) a žádné náklady v řízení jí tak nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.