Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
15 C 181/2023-86
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 103 477 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54 512 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 48 965 Kč včetně příslušenství zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54 512 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 48 965 Kč včetně příslušenství zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 103 477 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 14. 6. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 75 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 66,85 % ročně, který měla žalovaná splácet ve 42 měsíčních splátkách po 5 122 Kč vždy k 25. dni příslušného měsíce počínaje 25. 7. 2022. Žalovaná zaplatila celkem 20 488 Kč, do prodlení se dostal s 5. splátkou. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 29. 1. 2023 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná částka 85 010,69 Kč (72 923,69 Kč činila dlužná jistina a 12 087 Kč představoval úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění). Po dni zesplatnění žalovaná neuhradila již ničeho. Dále žalobkyně požaduje zaplacení 2 smluvních pokut po 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Celková částka za tyto smluvní pokuty činí 998 Kč. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 600 Kč (žalovaná se ocitla v prodlení se splátkami 4, 5, 6). Dále žalobkyně požaduje uhrazení částky 1 398 Kč v souvislosti s neuhrazenou výší sjednaného pojistného, které činilo 466 Kč měsíčně, přičemž žalovaná neuhradila tuto částku v rámci splátek č. 5, 6, 7. Žalobkyně tak požaduje uhrazení částky 88 006 Kč (85 010,69 + 998 + 600 + 1 398) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 88 006 Kč ve výši 15 % ročně od 31. 1. 2023 do zaplacení. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to z částky 85 010,69 Kč od 31. 1. 2023 do 31. 7. 2023 ve výši 15 471,82 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 72 923,69 Kč od 31. 1. 2023 do 23. 2. 2023 v nominální výši 66,85 % ročně. Za období od 24. 2. 2023 do zaplacení pak požaduje žalobkyně úrok ve výši 15 % ročně z částky 72 923,69 Kč dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Úrok je pak požadován maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne od 31. 1. 2023 částky 234 662 Kč (tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A. smlouvy).
2. K jednání nařízenému na 6. 12. 2023 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě setrval, přičemž uvedl, že žalovaná nehradila ničeho nad rámec plateb uvedených již v žalobě. Příjem žalované ve výši 23 336 Kč měsíčně vyplývá z opisu daňového přiznání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti. Po poučení soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. a následně i § 118b o. s. ř. o tom, že soud nemá za dostatečně prokázané, že by žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že nad rámec předložených listin nemá, co by soudu doložila.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 14. 6. 2022, přílohy číslo dodatku číslo z oznámení o schválení úvěru číslo ze dne 15. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 66,85 % ročně (RPSN 91,66 % ročně) splácet v pravidelných 42 měsíčních splátkách po 5 122 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 195 552 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.9. smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Z přílohy číslo soud zjistil, že žalovaná se přihlásila k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr. Součástí ujednání byla v bodě 2.1. vyjádřená povinnost žalované hradit měsíčně částku 466 Kč. Žalobkyně dne 15. 6. 2021 oznámila žalované, že úvěr schválila s úrokem 66,85 % ročně a zaslala jí splátkový kalendář, z něhož je zřejmé, že měsíční splátka 5 122 Kč v sobě zahrnuje již částku 466 Kč za pojištění.
4. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že částka 75 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovanou ve smlouvě, tj. účet č. bankovní účet dne 14. 6. 2022.
5. Žalobkyně žalovanou výzvami ze dne 27. 12. 2022 a 25. 1. 2023 vyzývala k úhradě dlužných splátek.
6. Z oznámení ze dne 29. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že pro neplnění podmínek úvěru tento úvěr ke dni 29. 1. 2023 zesplatnila a současně ji vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 88 006 Kč.
7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 7. 2023 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou.
8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila 4 splátkami celkem 20 488 Kč. Splátka 5 122 Kč byla uhrazena dne 30. 6. 2022, dvakrát dne 5. 9. 2022 a naposledy dne 15. 11. 2022. Následně již nebylo hrazeno ničeho. V souvislosti s opožděnými platbami byly žalované zaslány upomínky dne 27. 12. 2022 a 25. 1. 2023. Neuhrazená výše pokut činila 998 Kč.
9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že příjmy žalované činí 23 336 Kč. Pokud jde o výdaje, započetla na ně žalobkyně životní minimum ve výši 4 250 Kč, náklady na bydlení činily 5 529 Kč. Žalobkyně mezi náklady zahrnula i povinnost žalované hradit výživné na jedno dítě ve výši 3 050 Kč měsíčně. Celková výše výdajů tedy činila 12 829 Kč. Volné prostředky tak činily 9 507 Kč.
10. Z opisu vybraných údajů z DAP DPFO za ZO 2021 soud zjistil, že příjmy žalované činily 700 092 Kč, výdaje 420 055 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů činil 280 037 Kč.
11. Z výpisů z účtu žalované za listopad 2021 soud zjistil, že se v něm položka příjem ze zaměstnání nevyskytuje. Výpis ovšem obsahuje položku nájemné a zálohy za služby ve výši 9 068 Kč, přičemž tato byla hrazena dne 1. 11. 2021 a ve výši 9 069 Kč též dne 29. 11. 2021. Výpis dále obsahuje údaje o výdajích za měsíc listopad v souhrnné výši minimálně 5 429 Kč, řadu nespecifikovaných plateb v baru Wings v Poliččce.
12. Z výpisu registru SOLUS soud zjistil, že žalovaná nemá žádný příznak. Z výpisu registru NRKI a následného scoringu soud zjistil, že žalované bylo přiděleno skóre 295, které ji zařadilo do kategorie I, tedy do vyššího rizika, kde je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.
13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 75 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných 42 měsíčních splátkách po 5 122 Kč měsíčně a úrokem ve výši 66,85 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaná na dluh uhradila 20 488 Kč. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou.
14. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú“).
15. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle ust. § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3 leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle ust. § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
20. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
21. K uvedenému je nutno dále doplnit, že ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3 leté promlčecí době.
22. Ust. § 86 z.s.ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).
23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícím závěrům.
24. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Předně je třeba konstatovat, že smlouva o úvěru byla uzavřena 14. 6. 2022, předložený výpis z účtu však zahrnuje období měsíce listopadu 2021. Představuje tedy informace staré půl roku před uzavřením smlouvy. Z tohoto výpisu soud považuje za zásadní nijak nespecifikovanou řadu nejrůznějších plateb/vkladů z herny příjmení jméno příjmení a dále zejména údaje o výši hrazeného nájemného a souvisejících zálohách v celkové výši 9 068 Kč, resp. 9 069 Kč. Žalobkyně dále předložením opisu údajů z DAP doložila, že příjem žalované činil 23 336 Kč měsíčně (rozdíl mezi příjmy a výdaji za rok 2021 činil 280 037 Kč). V hodnocení klienta přitom žalobkyně sice pracuje s příjmem žalované ve výši 23 336 Kč měsíčně, nicméně navzdory evidentnímu povědomí o nákladech žalované na bydlení operuje v tomto ohledu pouze s částkou 5 529 Kč. Mezi další výdaje patří ničím nepodložená/neprokázaná výše výživného 3 050 Kč, kterou by měla žalovaná vyplácet. Pokud jde o běžné výdaje, započetla žalobkyně žalované částku 4 250 Kč u kolonky životní minimum. Pokud však opět nahlédneme do výpisu z účtu žalované, činí její měsíční výdaje (tedy výdaje za běžné nákupy spotřebního zboží) částku minimálně 5 429 Kč. Pokud tedy soud bude vycházet z prokázaného příjmu žalované 23 336 Kč, tak po odečtení shora uvedených položek, tj. nájemného ve výši 9 068 Kč, běžných výdajů 5 429 Kč a ničím neprokázané výše výživného 3 050 Kč, zůstane žalované k životu jako disponibilní částka nikoliv tvrzených 9 507 Kč, nýbrž pouze 5 789 Kč, tj. částka, která pouze o 667 Kč převyšuje výši sjednané splátky. Všechny tyto údaje přitom měla žalobkyně k dispozici a věděla o nich. Přesto poskytla žalované úvěr ve výši 75 000 Kč. Situace se jeví o to podivnější, že sama žalobkyně přidělila žalované na scoringu klientů číslo zařadila ji tak do kategorie I., tedy vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Ačkoliv tedy žalobkyně měla k dispozici dostatek podkladů a sama si vyhodnotila rizikovost poskytnutí úvěru žalované, přesto poskytla úvěr ve značné výši.
25. V uvedené době tudíž úvěr poskytnutý žalobkyní a splátky smluvně sjednané překračovaly zjevně možnosti žalované úvěr řádně splácet a splatit. Za této situace bylo pochybně povinností žalobkyně pečlivě a důsledně prověřit nejen příjmy žalované, ale současně i její nezbytné výdaje včetně zůstatků předchozích závazků, celkové majetkové situace. Ačkoliv se žalobkyní lze souhlasit v tom směru, že možnosti úvěrujícího jsou značně omezené a v podstatné míře je nutno vycházet z údajů deklarovaných žadatelem o úvěr, spoléhat se na to, že ve vyplňovaných formulářích, žádostech apod. uvádí pravdu a poskytnutý úvěr hodlá splácet a zaplatit (jinak by se ostatně dopouštěl úvěrového podvodu), za situace, kdy žalobkyně měla k dispozici údaje poskytnuté samotnou žalovanou, přičemž závěry z nich plynoucí si vzájemně protiřečily a nemohly svědčit o dostatku volných prostředků, vyžadovaly okolnosti dané věci důsledné odborné posouzení finančních a majetkových poměrů žalované. Současně pak i zachování potřebné míry obezřetnosti na straně žalobkyně jako poskytovatele úvěru. Jak soud shora poznamenal, prostým nahlédnutím do výpisu z účtu, byť půl roku starému, svědčilo pro nemožnost žalované úvěr v předmětné výši vůbec poskytnout. Žalobkyně tak přesto učinila, a aby své jednání ospravedlnila, zcela účelově ponížila výdaje žalované. Jelikož od počátku bylo jasné, že není v silách žalované úvěr splatit, dopustila se žalobkyně uzavřením smlouvy zjevného jednání v neprospěch spotřebitele.
26. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 54 512 Kč (75 000 – 20 488). Dle § 87 odst. 1 z. s. ú je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se navzdory řádnému předvolání jednání nezúčastnila a soud tak vyšel pouze z listin prokazujících finanční možnosti žalované stran možnosti uhradit soudem stanovenou výši dlužné pohledávky a tyto možnosti promítl do přiměřené délky splácení úvěru. Z tohoto pohledu se soudu jeví jako přiměřená částka 3 000 Kč měsíčně, která by umožnila žalované splatit dlužnou částku žalobkyni za rok a půl, což je doba, kterou soud považuje rovněž za dostatečnou. Soud nicméně podmínil tuto možnost sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.
27. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 48 965 Kč včetně požadovaného příslušenství, žalobu výrokem II. zamítl.
28. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do 52,7 %, žalovaná co do 47,3 %, nepočítaje v to požadované příslušenství, ohledně něhož žalobkyně rovněž nebyla úspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je tedy prakticky shodný. S ohledem na tuto skutečnost, rozhodl soud v otázce náhrady nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.