Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 64/2022-89
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 89.001,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 78.496,33 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.109,78 Kč,
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78.496,33 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částky 10.504,95 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 9.380,37 Kč,
úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 88.662,26 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 879,85 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.504,95 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16.587,20 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta v obec, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 78.496,33 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.109,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78.496,33 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 10.504,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.380,37 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 88.662,26 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 879,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.504,95 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, <b>zamítá.</b> III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16.587,20 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem, doručeným soudu dne 14. 12. 2021, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 89.001,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.380,37 Kč, s úrokem
8,05 % ročně z částky 88.662,26 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.989,63 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89.001,28 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 18. 12. 2019 smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 18. 12. 2019 bezhotovostním převodem na účet žalovaného finanční prostředky v celkové výši 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.121 Kč, splatných vždy k 20. kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, počínaje dnem 20. 1. 2020, spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, a proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr ke dni 20. 2. 2021 zesplatnil. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou mu dne 29. 11. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2019, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, žalovaným vlastnoručně podepsané, soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr s pevnou, předem stanovenou dobou splatnosti a předem stanovenou výší jednotlivých splátek v celkové výši 100.000 Kč, s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 9,9 % ročně, se způsobem čerpání převodem na účet žalovaného, splatný formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.121 Kč (kromě poslední splátky ve výši 2.116,66 Kč), splatnými vždy 20. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje
20. 1. 2020.
6. Z výpisu z úvěrového účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne
18. 12. 2019 byla z tohoto účtu odepsána částka ve výši 100.000 Kč z důvodu odchozí platby na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako žalovaným určený účet k výplatě poskytovaného úvěru.
7. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu ve výši 6.875,86 Kč do 27. 1. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude úvěr zesplatněn.
8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku neuhrazení dlužných částek na základě předchozích upomínek
a v důsledku prodlení žalovaného s hrazením splátek zesplatnil žalobce celý úvěr ke dni
20. 2. 2021.
9. Z kvalifikované výzvy dlužníkovi k plnění před podáním žaloby ze dne 29. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu do sedmi dnů od odeslání této výzvy s tím, že pokud tak neučiní, bude po něm dluh vymáhán soudní cestou. Z poštovního podacího archu na jméno žalovaného pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal dne 29. 11. 2021.
10. Ze sdělení žalobce ze dne 25. 8. 2022 a ze dne 8. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši 21.503,67 Kč.
11. V odpovědi na výzvu soudu k doložení konkrétních dokumentů užitých k ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce soud odkázal na s žalobním návrhem již předložené listin y schvalovací protokol, CRIF, CBCB, výpis BÚ přijatých plateb za období 8 měsíců před poskytnutím úvěru a výpis BÚ všech transakcí za období 8 měsíců před poskytnutím úvěru.
12. Z žalobního návrhu soud zjistil, že žalobce zkoumal a posoudil úvěruschopnost žalovaného dle informací získaných od žalovaného (v žádosti o spotřebitelský úvěr), jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti žalovaného, a dále na základě jeho účetní a obratové historie v rámci banky, zejména na základě odborné kontroly finančních toků na jeho běžném účtu vedeném u žalobce. Žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na spotřebitelský úvěr, tento mu byl tedy poskytnut bez nutnosti doložení potvrzení
o výši příjmů žalovaného vystaveného jeho zaměstnavatelem, navíc žalobce takové potvrzení nepovažuje ze své dosavadní praxe za nejvhodnější zdroj informací, když upřednostňuje informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu, neboť tyto jsou objektivně spolehlivější a plní tak nejvyšší možnou mírou kritérium spolehlivosti informací nutných
pro posouzení úvěruschopnosti. Při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného byla během schvalování úvěru posuzována zejména jeho finanční situace, z dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na jeho účtech byl stanoven jeho příjem ve výši 24.845 Kč, jeho výdaje byly stanoveny ve výši 14.352,36 Kč a jeho platební kapacita vypočtená systémem ve výši 10.492,64 Kč, s tím, že platební kapacita pro splátku poskytovaného úvěru ve výši 2.121 Kč je tedy dostatečná. Zadluženost žalovaného byla zjišťována z transakcí klienta a dále z CBCB, a to bez negativních informací. Dále
byla provedena kontrola interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, databáze neplatných dokladů, insolvencí, exekucí apod. Dále bylo ověřeno, že účty žalovaného nevykazují nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení apod.).
13. Z listin y žádost o poskytnutí úvěru ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný na žádosti
o úvěr uvedl, že jeho zasílací adresa je ulice a číslo, PSČ obec, jeho adresa trvalého pobytu je anonymizována dvě slova. příjmení číslo, PSČ obec. Jeho čistý měsíční příjem
činí 24.840 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 800 Kč a jeho
splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí 7.000 Kč. Dále z této listin y soud zjistil, že bonita a důvěryhodnost žalovaného byla ověřena z BRKI (bankovní registr klientských informací), provozovaného CBCB (Czech Banking Credit Bureau) a z NRKI (nebankovní registr klientských informací), provozovaného CNCB (příjmení anonymizováno Credit Bureau).
14. Z listin y Informace z Credit Bureau na jméno žalovaného soud zjistil, že tento měl jeden ukončený splátkový kontrakt – osobní úvěr (datum poskytnutí 21. 7. 2017, datum splatnosti 20. 7. 2019) s výší měsíční splátky 4.049 Kč a počtem splátek 24. Dále měl jeden existující úvěr ze stavebního spoření (datum poskytnutí 24. 4. 2019, datum splatnosti 20. 3. 2049) s výší měsíční splátky 6.554 Kč, s úvěrovým limitem 1.761.000 Kč, s žádnou dlužnou
či nesplacenou splátkou, a jeden existující kontokorentní úvěr s datem poskytnutí
21. 8. 2015, s úvěrovým limitem 10.000 Kč, za období od 1/2018 do 11/2019 čerpaným pětkrát ve výši přes 10.000 Kč (tedy s překročeným limitem), šestkrát ve výši přes 9.000 Kč, čtyřikrát ve výši přes 8.000 Kč, třikrát ve výši přes 7.000 Kč, z toho v období od 5/2019 do 11/2019 čerpaným každý měsíc (5/2019 ve výši 8.910 Kč, 6/2019 ve výši 7.618 Kč, 7/2019 ve výši 9.975 Kč, 8/2019 ve výši 9.239 Kč, 9/2019 ve výši 8.347 Kč, 10/2019 ve výši
9.796 Kč a 11/2019 ve výši 10.121 Kč)
15. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
16. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2
o. z.).
22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16 , IV. ÚS 702/20 ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- právnická osoba GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
23. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
24. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 , však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008
o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti
věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru.
Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, NRKI, BRKI, interních blacklistech, fraudlistech) nebo nicotná (lustrum v databázi neplatných dokladů), jednak ze skoupých údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr shora, a dále z údajů získaných z omezených zdrojů
(účet resp. účty žalovaného vedené u žalobce), vyhodnocených na základě matematických modelů.
Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěryschopnosti žalovaného se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a vlastně pouze na základě údajů vygenerovaných žalobcem z platebních pohybů na účtu žalovaného vedeného žalobcem, a údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr shora, přičemž i tyto dva jediné uváděné údaje, resp. jejich zdroje jsou co do výše výdajů ve značném rozporu - 14.352,36 Kč vs 7.800 Kč, aniž by tento rozpor byl žalobcem nějak – například ve schvalovacím protokolu - reflektován). Tyto údaje jsou tak v důsledku výše uvedeného nesouladu nedostatečné,
resp. nepřezkoumatelné, navíc dle názoru soudu s ohledem na jejich zdroje neúplné
a z tohoto důvodu skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné a postrádající dostatečnou výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný
(a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, přesahující žalovaným v žádosti o úvěr shora uvedenou částku 800 Kč (tvrzenou bez započítání splátky úvěrů ve výši 7.000 Kč, cca odpovídající splátce úvěru ze stavebního spoření žalovaného shora), resp. žalobcem z pohybů na účtu vygenerovanou částku ve výši 7.798,36 Kč (jako částku vzniklou po odpočtu splátky úvěru stavebního spoření shora ve výši 6.554 Kč od vygenerovaných celkových výdajů ve výši 14.352,36 Kč). Soudu se tak závěr žalobce, uvedený v žalobním návrhu, že platební kapacita žalovaného vypočtená systémem je pro splátku poskytovaného úvěru ve výši 2.121 Kč dostatečná, jeví jako účelový a nevalidní.
Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci známá skutečnost, že žalovaný již v minulosti čerpal a v době žádosti o nový úvěr čerpá i jiné, dosud nesplacené úvěry (přičemž navíc ten kontokorentní zaznamenal od okamžiku započetí splácení úvěru ze stavebního spoření nárůst čerpání, a to do takřka maximální možné výše) rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, a to též ve spojení s další žalobci známou a jím nijak nereflektovanou skutečností, a sice s faktem, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr hlášenou (a v této žádosti i uvedenou) adresu trvalého pobytu na ohlašovně.
Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy
o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
26. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 100.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 21.503,67 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 78.496,33 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 78.496,33 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení
(z toho za období 2. 3. 2021 až 14. 12. 2021 jako kapitalizovaný ve výši 5.109,78 Kč), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal až dnem 2. 3. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 2. 2021 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 1. 3. 2021, splatnost proto nastala dne 1. 3. 2021 a v prodlení je žalovaný od
2. 3. 2021). Výše úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů
(§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Proto byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora.
27. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.
28. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl
(§ 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo
(§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly jednak náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod. 5 a. t. sestávající z částky 4.700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4
a. t., částku celkem 15.000 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši
21 % z částky 15.000 Kč ve výši 3.150 Kč Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 18.150 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 3.561 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 21.711 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 76,40 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 16.587,20 Kč Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebude-li splněna povinnost uložená tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.