Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 280/2021-67

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 81.672 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31.936 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31.936 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 49.736 Kč

úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 76.553,76 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení

úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44.617,76 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31.936 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31.936 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 49.736 Kč úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 76.553,76 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44.617,76 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, doručeným soudu dne 15. 9. 2021, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 81.672 Kč, s úrokem 8,25 % ročně z částky 76.553,76 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76.553,76 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 3. 2. 2017 smlouvu o úvěru (jednalo se

o hotovostní, účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení), na jejímž základě poskytl žalovanému dne 3. 2. 2017 bezhotovostním převodem finanční prostředky v celkové výši 110.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.735 Kč (vyjma poslední splátky ve výši 1.641 Kč), spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, poslední splátku uhradil dne 11. 9. 2020, od tohoto data již přes četné urgence neuhradil ničeho, a proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr ke dni 23. 12. 2020 zesplatnil. Žalovanému odeslal mimo jiné poslední výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 21. 11. 2020

(s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru), rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 26. 12. 2020 (obsahující oznámení o zesplatnění úvěru), a dále výzvu k zaplacení před podáním žaloby (obsahující předžalobní výzvu dle ) ze dne

23. 8. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení (dále jen „ “) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 2. 2017, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, žalovaným vlastnoručně podepsané, soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut hotovostní, účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení v celkové výši 110.000 Kč, s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 10,9 % ročně, se způsobem čerpání převodem na účet příslušný k úhradě již existující pohledávky žalobce za žalovaným podle sjednaného účelu úvěru a zbylé části na účet žalovaného, splatný formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.735 Kč (kromě poslední splátky ve výši 1.641 Kč), splatnými vždy 10. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje 10. 3. 2017.

6. Z výpisu z úvěrového účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne

3. 2. 2017 byla z tohoto účtu odepsána částka ve výši 59.365,70 Kč z důvodu odchozí platby na účet, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k úhradě stávajících dluhů žalovaného vůči žalobci, vyplývajících z předchozího poskytnutého úvěru, a dále částka ve výši 50.634,30 Kč z důvodu odchozí platby na účet, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako žalovaným určený účet k výplatě přebytku poskytovaného úvěru.

7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu ve výši 5.447 Kč do 23. 12. 2020 s tím, že pokud tak neučiní, bude zesplatněn celý úvěr.

8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 26. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku neuhrazení pohledávky na jeho úvěrovém účtu ve stanoveném termínu na základě předchozí upomínky zesplatnil žalobce celý úvěr ke dni 23. 12. 2020.

9. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 23. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu v celkové výši 80.882,59 Kč do 7. 9. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude úhradu vymáhat soudní cestou. Z dodejky na jméno žalovaného s potvrzením o převzetí zásilky pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal a tomu byla dne 26.8. 2021 doručena.

10. Ze sdělení žalobce ze dne 28. 7. 2022 a ze seznamu splátek úvěru soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši 78.064 Kč.

11. V odpovědi na výzvu soudu k doložení veškerých konkrétních dokumentů užitých k ověření finanční situace žalovaného žalobce soudu předložil y posouzení úvěryschopnosti klienta na jméno žalovaného k žádosti ze dne 3. 2. 2017 a potvrzení o příjmu ze dne

24. 1. 2017 na jméno žalovaného od zaměstnavatele jméno příjmení jméno, anonymizováno.

12. Z žalobního návrhu soud zjistil, že žalobce zkoumal a posoudil úvěruschopnost žalovaného dle informací získaných od žalovaného a dále dle údajů evidovaných v databázích žalobce

a v databázi CCB (centrální registr dlužníků). Dále byla schopnost žalovaného splácet posouzena na základě jeho účetní a obratové historie v rámci banky, zejména na základě posouzení pravidelných příjmů a plateb.

Z y posouzení úvěryschopnosti klienta shora soud zjistil, že žalovaný na žádosti o úvěr sdělil, že jeho příjem činí 38.496 Kč. Toto bylo zkontrolováno doloženým potvrzením o příjmu žalovaného vystaveného jeho zaměstnavatelem. Dále žalobce ověřil lustrací v insolvenčním rejstříku, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce stanovil životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 9.955 Kč. Zároveň žalobce při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovil maximální částku z příjmu žalovaného, kterou lze použít pro splácení úvěrů s tím, že příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného (které vychází z ekonomického modelu). Žalovaný na žádosti uvedl splátky mimo splátek žalobci ve výši 0 Kč. Žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl

v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry, a to úvěr pro fyzické osoby neposkytnutý žalobcem se splátkou 1.450 Kč (který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), úvěr pro fyzické osoby neposkytnutý žalobcem se splátkou 2.939 Kč, kontokorentní úvěr neposkytnutý žalobcem s limitem 5.000 Kč, s orientační splátkou 417 Kč (a s aktuální splátkou 0 Kč dle informací z CCB, obsažených v téže ě, dle nichž se navíc jedná ve všech třech případech výše o úvěry poskytnuté žalobcem), hypotéční úvěr poskytnutý žalobcem se splátkou 7.358 Kč a úvěr na stavební spoření poskytnutý žalobcem (dle informací z CCB shora neposkytnutý žalobcem) se splátkou 1.766 Kč. Splátka nového úvěru činila 1.735 Kč, nové splátkové zatížení žalovaného tak činilo 14.215 Kč (součet splátek uvedených v informacích z CCB shora činí, spolu se splátkou poskytovaného úvěru ve výši 1.735 Kč, po odpočtu splátky konsolidovaného úvěru a orientační splátky kontokorentního úvěru, celkem částku 13.798 Kč). Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek

i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 24.281 Kč k pokrytí jeho životních nákladů.

Z potvrzení o příjmu ze dne 24. 1. 2017, vystaveného na jméno žalovaného zaměstnavatelem jméno příjmení jméno, anonymizováno, příjmení republika, soud zjistil, že žalovaný je ženatý, je zaměstnán u zaměstnavatele shora jako řezník, od 8. 6. 2015 na dobu neurčitou, jeho průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 1.780,24 EUR čistého,

resp. 2.064,89 EUR hrubého, dle rukou psané poznámky na rubu y z 31. 1. 2017 po přepočtu kurzu 27,030 Kč/EUR (deviza střed), vynásobeného koeficientem 0,8, činí jeho průměrný čistý měsíční příjem shora 38.496 Kč.

13. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ( , (dále jen „o. z.“).

14. Podle z. č. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr

v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2

o. z.).

20. Dle judikatury Ústavního soudu (např. , ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- právnická osoba GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

21. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

22. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. , však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008

o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

23. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku a v centrálním registru dlužníků), jednak ze skoupých (a i přitom očividně nesprávných) údajů sdělených žalovaným (viz údaje o výdajích), a dále z údajů obecného charakteru (stanovení životních výdajů žalovaného ve výši 9.955 Kč měsíčně dle žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení).

Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěryschopnosti žalovaného se tak žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (a vlastně pouze na základě údajů zjištěných žalobcem lustrací v CCB, resp. vypočtených za použití žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a tedy dle názoru soudu naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného jsou dle názoru soudu neúplné a z tohoto důvodu skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje (též vzhledem k poměrně nadstandardnímu příjmu žalovaného), resp. je neměl naopak též

i vzhledem k netypickým okolnostem způsobu obživy žalovaného (práce v zahraničí a s ní spojené náklady například na dopravu, popř. ubytování a stravu v místě výkonu práce). Soud nemá nijak za prokázáno, že tato skutečnost byla interním ekonomickým modelem žalobce reflektována, a závěr žalobce obsažený v ě posouzení úvěryschopnosti klienta shora, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, bez doložení zohlednění výše zmíněných případných dalších výdajů žalovaného, se soudu jeví jako účelový a nevalidní. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné, dosud nesplacené úvěry (přičemž navíc jeden z nich je nově poskytovaným úvěrem konsolidován), rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet.

Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy

o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu

o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

24. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 110.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 78.064 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 31.936 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 31.936 Kč za dobu od 15. 9. 2021 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal už dnem 8. 9. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne 23. 8. 2021 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 7. 9. 2021, dle dodejky byla výzva doručena dne 26. 8. 2021), splatnost proto nastala dne 7. 9. 2021 a v prodlení je žalovaný od 8. 9. 2021. Žalobce však žádal o přiznání úroku z prodlení až od 15. 9. 2021 a proto mu byl tento přiznán až od tohoto jím požadovaného data. Výše úroku z prodlení v souladu

s ustanovením , , odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů ( ). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,5 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení pouze ve výši

8,25 % ročně a proto mu byl přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora.

25. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nebude-li splněna povinnost uložená tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.