Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

59 C 351/2023-26

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci

žalobkyně; právnická osoba, IČO,

sídlem adresa žalobkyně,

zastoupena advokátem Mgr. jméno jméno,

sídlem adresa žalobkyně

proti;

žalovanému; celé jméno žalovaného, datum narození,

bytem adresa žalovaného

o 59 984,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou má být žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 984,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 984,16 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou má být žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 984,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 984,16 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 984,16 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dříve právnická osoba) na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prostřednictvím webových stránek webová adresa úvěr v konečné výši 78984,16 Kč, přičemž úvěr měl být vrácen nejdéle do datum, což se nestalo. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Celková výše nároků žalobkyně činí 59 984,16 Kč splatných dne datum. Žalovaný dluh neuhradil ani přes opakované upomínání ze strany žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne datum omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného v souladu s  , (dále jen „ “), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedených dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem 35 000 Kč s úrokovou sazbou 8,5 % měsíčně, RSPN bylo ujednáno ve výši 264,42 %, každé čerpání je zpoplatněno poplatkem ve výši 12,5 % z výše úvěru, žalovaný byl povinen úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle čl. 5 smlouvy (smlouvou o revolvingovém úvěru, obchodními podmínkami právnická osoba, základními informacemi o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu). Soud vzal dále za prokázané, že žalovaný čerpal celkem částku 479 089,17 Kč na účet č. bankovní účet, jehož byl majitelem a uhradil částku 632 369,50 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dále požadovala částku 59 984,16 Kč (výpisem z účtu – výběry a platby, fakturou variabilní symbol, sdělením anonymizováno ze dne datum). Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, dodatkem číslo ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum včetně podacího lístku). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (výzvou ze dne datum, podacím lístkem). Soud hodnotil důkazy dle

5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu , (dále jen „ “), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení jedná o spotřebitelskou smlouvu.

7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu , o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení a 87 , zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že provedla výpočet mezi příjmy a výdaji žalovaného. Žádné důkazy ani tvrzení ohledně příjmů a výdajů žalovaného však tvrzeny a doloženy nebyly, o poučení ohledně tohoto nedostatku se žalobkyně připravila svou neúčastí na nařízeném jednání.

8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. spisová značka ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn. to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C číslo ze dne datum konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

9. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že v tomto případě tato povinnost splněna nebyla, smlouva je tedy neplatné od počátku, soud rovněž podotýká též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a smlouvu je třeba považovat za absolutně neplatnou ve smyslu pro nepřiměřenost úroků, které byly ujednány, neboť RPSN činilo 264,42 % ročně. Dle judikatury Nejvyššího soudu je taková výše zcela nepřiměřená, přijatelná je sazba trojnásobná či čtyřnásobná oproti sazbě obvyklé v daném roce stanovené peněžními y ve smlouvách o úvěru.

10. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

11. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému za celou dobu částku 479 089,17 Kč, plnila dle ustanovení bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný však uhradil celkem částku 632 369,50 Kč, nárok žalobkyně zcela uhradil, žalobkyně tak již nemá právo na úhradu ničeho. Proto soud nárok žalobkyně v celém rozsahu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.