Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 194/2023-75
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
zastoupený opatrovníkem advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 18 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 400 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 10 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 748,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 285,01 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od datum do datum a z částky 4 600 Kč od datum do zaplacení a ohledně úroků ve výši 22,08 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady státu České republice na účet Okresního soudu v Benešově v rozsahu 10 % takových nákladů, a to částkou a ve lhůtě určené samostatným usnesením.
V. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek za žalobu částkou 200 Kč, na účet Okresního soudu v Benešově, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 400 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 10 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 748,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 285,01 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4 600 Kč od [datum] do zaplacení a ohledně úroků ve výši 22,08 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady státu České republice na účet Okresního soudu v Benešově v rozsahu 10 % takových nákladů, a to částkou a ve lhůtě určené samostatným usnesením. V. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek za žalobu částkou 200 Kč, na účet Okresního soudu v Benešově, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 18 800 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ příjmení jméno příjmení“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i úrok za půjčené peněžní prostředky
ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, neboť na pohledávku uhradil pouze celkem částku 4 600 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba anonymizována dvě slova žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když to bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně tedy požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 18 800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 285,01 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 748,14 Kč a úroků ve výši 22,08 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně, když oba úroky se pak počítají z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval. Žalobkyně v podání ze dne datum doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to s odkazem na informace získaného od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření, doklady od žalovaného, a nahlédnutím do příslušných registrů. Žalobkyně i její právní zástupce byli z ústního jednání konaného dne datum omluveni.
2. Žalovaný se vyjádřil k podané žalobě prostřednictvím svého opatrovníka v podání ze dne
datum, ve kterém uvedl, že předmětná smlouva o úvěru mu byla doručena neúplná a bez podpisů smluvních stran, což zakládá zdánlivost právního jednání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek pak podle žalovaného nevyplývá, že by původní věřitel postoupil žalobkyni smlouvu o úvěru číslo i pokud by byla uzavřena. Pokud by žalobkyně v průběhu řízení uvedené vady zhojila, pak žalovaný doplnil, že v žalobě jsou nesrovnalosti a nejasnosti ohledně částek, které žalobkyně po žalovaném požaduje zaplatit. Žalobkyně nedokládá žádný přehled splátek, a to ani uhrazených
ani neuhrazených. Nakonec žalovaný uvedl, že by případná smlouva o úvěru byla absolutně neplatná, neboť původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a proto navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z karty zákazníka bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky a poplatky
v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 4 600 Kč s tím, že poslední platba proběhla dne datum.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek
a z potvrzení o úhradě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel
a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena. Z oznámení o postoupení včetně podacího lístku bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky.
5. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného soud ze zákaznické karty a z čestného prohlášení zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru uvedl, že byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr ve právnická osoba & právnická osoba, IČO, sídlem adresa. Žalovaný dále uvedl, že měl čistou mzdu celkem 19 165 Kč a celkové měsíční výdaje
ve výši 8 500 Kč, z čehož částkou 4 000 Kč měsíčně přispíval na náklady na provoz domácnosti kolegyni, u které bydlel.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,
a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení
se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zaznamenáním informací od něho získaných do jeho zákaznické karty, ověřením těchto informací příslušnými doklady a i samotným podpisem smlouvy
o spotřebitelském úvěru. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, a ani
z ostatních nabídnutých a soudem provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala, především že by jakkoli ověřila tvrzené výdaje žalovaného, když ani z dokladů zaškrtnutých v kartě zákazníka by výdaje žalovaného ověřit nemohla.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení
s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku
ve výši 13 000 Kč. Jelikož žalovaný na tento dluh dosud uhradil částku v souhrnné výši
4 600 Kč, má povinnost vydat žalobkyni částku ve výši 8 400 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
17. V daném případě soud posuzoval svou pravomoc a příslušnost po dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Podle článku 7 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: — v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, — v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Žalovaný měl poslední známé obvyklé bydliště v ČR v obvodu Okresního soudu v Benešově, zde byla uzavřena smlouva a v ČR je i místo plnění, je proto dána pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Benešově.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu
a neúspěchu obou účastníků v řízení byl obdobný.
19. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil soud žalobkyni výrokem IV. tohoto rozsudku povinnost nahradit státu náklady, které platil v souvislosti s ustanoveným opatrovníkem žalovaného, a to v rozsahu 10 %, když konkrétní částka a lhůta k plnění bude určena samostatným usnesením.
20. Výrokem V. tohoto rozsudku byla žalobkyni uložena rovněž povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši
200 Kč podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků
– přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, neboť soud ve věci vzhledem k tomu, že žalovaný neprocházel registry, nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku 800 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).