Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 158/2023-38
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 12 920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 7 000 Kč od 30.1.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 920 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 7 000 Kč od 30.1.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 920 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 6.2.2023 požadovala žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 920 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne 19.12.2013 smlouvu číslo. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila částku 13 920 Kč. Součástí dlužné částky byla načerpaná jistina 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 600 Kč, obchodní úrok 1 120 Kč a služba hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku, a to včetně nákladů souvisejících s poskytnutím úvěru formou 58 týdenních splátek ve výši 240 Kč. Své závazky žalovaná řádně neplnila a dlužná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná dosud uhradila částku 1 000 Kč. Celková částka dlužné jistiny ke dni podání žaloby činí částku 12 920 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu se žalobkyně dále domáhala úroku z prodlení z částky dlužné jistiny 7 000 Kč od 30.1.2015 do zaplacení. Uplatňovaná pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, sp. zn. insolvenční spisová značka, přičemž pro neplnění podmínek oddlužení bylo insolvenční řízení zastaveno. Z insolvenční přihlášky vyplývá, že dlužná částka na čerpané jistině činila 7 000 Kč a na dalších platbách 5 920 Kč, tedy celková dlužná částka činí 12 920 Kč. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani přes písemnou upomínku žalobci neuhradila.
2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že původní věřitel úvěruschopnost žalované posoudil na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel posoudil především schopnost žalované (zaznamenané též v žádosti o úvěr) splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejich dosavadních dluhů na základě informací, které ji žalovaná poskytla při ústním pohovoru a které jsou zaznamenané v kartě zákazníka přiložené k úvěrové smlouvě. Původní věřitel dále zjišťoval informace nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalované ke zjištění její příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalované za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Následně původní věřitel shledal, že žadatel - žalovaná - je schopen poskytnutý úvěr splácet.
3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.4.2018 žalobkyně prokázala svoji aktivní legitimaci. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 25.4.2018.
4. Usnesením č.j. 11 C 158/2023 -29 ze dne 12.7.2023 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované do vlastních rukou včetně žaloby doručeno dne 11.8.2023 v souladu s ust. § 46b a § 49 o. s. ř. o. s. ř. , neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalované evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřila a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Smlouvou o půjčce číslo ze dne 19.12.2013, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 19.12.2013 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit půjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 13 920 Kč, která je tvořena půjčkou ve výši 8 000 Kč, souhrnným poplatkem 5 920 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela (uhradila pouze částku 1 000 Kč), byla vyzvána ke splacení celé pohledávky.
12. Z žádosti o půjčku (karta zákazníka) ze dne 19.12.2013 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že pracuje jako manipulační dělník ve právnická osoba s.r.o, má čistý příjem ve výši 13 700 Kč měsíčně a celkové výdaje 6 900 Kč měsíčně (výdaje na bydlení 2 000 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, spoření 500 Kč, telefon 400 Kč), žalovaná nemá nezaopatřené děti, žije v nájmu, nemá žádnou půjčku ani nevlastní žádné vozidlo. Žalovaná měla předložit občanský průkaz, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výpis z účtu.
13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
14. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o půjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústav y, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o půjčce, je nutné aplikovat jak občanský zákoník , tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.
15. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
16. Žalobkyně předložila soudu pouze zákaznickou kartu, kde sice odkazuje na listin y, které žalovaná předkládala, ale žádné listin y prokazující, že by právní předchůdce žalobkyně provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalované, nepředložil. Pouze se omezil na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta, vždy na základě zákaznické karty. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou ji zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 .
17. Žádné příjmy ani výdaje žalované, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila a soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté ze zápůjčky. Nutno tak konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované zabýval jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona.
18. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované na základě shora uvedeného částku 8 000 Kč 19.12.2013, žalovaná do současné doby dle sdělení žalobkyně uhradila částku 1 000 Kč, proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni pouze rozdíl v celkové výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
19. Ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalobkyně měla ve věci pouze nepatrný úspěch (8 %), proto soudu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
21. Lhůtu splatnosti soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší či ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.