Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 208/2023-84
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 118 059,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 192 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení
-) částky 33 867,18 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 11 274,5 Kč
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 228,42 Kč,
-) úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 115 224,18 Kč od datum do zaplacení, a
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 115 224,18 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 375 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 192 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení -) částky 33 867,18 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 11 274,5 Kč -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 228,42 Kč, -) úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 115 224,18 Kč od [datum] do zaplacení, a -) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 115 224,18 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 375 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 118 059,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum Smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 120 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách po 2 187 Kč. Jednalo se o konsolidační úvěr, jehož část ve výši 79 060 Kč měla být použita na úhradu předchozích dvou nesplacených úvěrů žalované. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 35 808 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na úroky. Kromě dlužné jistiny ve výši 118 059,18 Kč požaduje žalobkyně smluvní úrok ve výši 14,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení, přičemž oba částečně kapitalizovala k datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Usnesením ze dne datum a datum vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovanou, z výpisu z bankovního účtu žalované a z matematických výpočtů předpokládaných výdajů osoby.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav (důkazy jsou uvedeny v textu kurzívou).
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, VOP a Sazebníku poplatků soud zjistil, že v této smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 120 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s úrokem vrátit v měsíčních splátkách po 2 187 Kč. Jednalo se o úvěr za účelem sloučení předchozích úvěrů a půjček, konsolidované dluhy činily 79 060 Kč.
6. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že tímto žalobkyně upozorňuje žalovanou, že úvěr je ke dni datum po splatnosti a pokud žalovaná dlužnou částku 8 982 Kč neuhradí do datum, bude úvěr zesplatněn.
7. Z dopisu ze dne datum a podacího archu z datum soud zjistil, že tímto žalobkyně oznamuje žalované, že dluh z úvěrové smlouvy byl z důvodu jeho nehrazení zesplatněn k datum.
8. Z výpisu úvěrového účtu a bilance úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila celkem 35 808 Kč.
9. Z listiny„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná na žádosti o úvěr uvedla čistý měsíční příjem ve výši 23 875 Kč, což žalobkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu žalované. Výdaje uvedla ve výši 0 Kč. Podle matematického modelu žalobkyně tedy stanovila výdaje žalované ve výši 6 433 Kč měsíčně. Dále by žalovaná měla hradit 2 úvěry, které jí poskytla žalobkyně (měsíční splátka celkem 1 348 Kč).
10. Z výpisů z bankovního účtu žalované č. bankovní účet za období srpen až prosinec 2020 soud zjistil následující skutečnosti. Každý z těchto měsíců se příjmová a výdajová stránka účtu téměř rovnaly, na účtu žalované nezůstával téměř žádný kladný zůstatek (řádově v korunách). ulice příjem činil v prosinci 2020 asi 39 000 Kč (plus 40 000 Kč jako nově poskytnutý úvěr), v listopadu 2020 asi 22 000 Kč, v říjnu 2020 asi 25 000 Kč, v září 2020 asi 6 500 Kč a v srpnu 2020 se jednalo pouze o částku přeposlanou žalovanou z jiného účtu ve výši 80 000 Kč. Většina částek byla žalovanou vždy vybrána v hotovosti (včetně částky 80 000 Kč v srpnu).
11. Z dopisu ze dne datum a podacího lístku z datum soud zjistil, že tímto je žalovaná vyzvána k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 141 042,04 Kč s příslušenstvím.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne datum smlouva o úvěru číslo která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 120 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni s poplatky a úroky vrátit. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni pouze částku ve výši 35 808 Kč. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytovala daný úvěr žalované za účelem konsolidace dosavadních nehrazených úvěrů, bylo třeba, aby úvěruschopnost žalované zvlášť pečlivě prověřila, neboť pokud žalovaná nebyla schopna hradit splátky ve výši 1 348 Kč měsíčně, nebylo možné bez dalšího ověřování očekávat, že bude hradit splátky ještě o 700 Kč měsíčně vyšší. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované byly ověřovány pouze výpisy z bankovního účtu žalované. Dle tvrzení žalované činil její pravidelný měsíční příjem cca 23 000 Kč a výdaje 0 Kč. Žalobkyně tedy stanovila výdaje žalované matematickým výpočtem a došla k částce 6 433 Kč měsíčně. S tímto způsobem stanovení výdajů žalované soud nemůže souhlasit, neboť je zřejmé, že výdaje na živobytí v obec v roce 2020 (včetně nákladů na bydlení) nemohly činit pouze částku 6 433 Kč měsíčně. Kdyby žalobkyně řádně prověřila obsah výpisu z účtu žalované, muselo by jí být zřejmé, že žalované na účtu zbývá každý měsíc zůstatek ve výši několika korun. Je tedy zřejmé, že takto zjištěný rozsah majetkových a výdělkových poměrů žalované je nedostačující k tomu, aby bylo možné dojít k závěru, že žalovaná je objektivně schopna přijímat a splácet další nové závazky. Žalobkyně si tedy měla od žalované vyžádat další potřebné informace a listiny ohledně příjmů a hlavně výdajů žalované, což neučinila.
18. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
19. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
20. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
21. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 120 000 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 35 808 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 84 192 Kč. Co do smluvních úroků (případně poplatků) soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
22. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalované, která se k žalobě nevyjádřila, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, a tedy k jejím možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
23. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaná v té době dosud nebyla v prodlení.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 522 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše 29 814,40 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalované v rozsahu 29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 723 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 059,18 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí, výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne datum) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 640 Kč ve výši 5 174,40 Kč. Za vyjádření žalobkyně z datum a z datum soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění skutkových tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, která měla být obsažena již v samotné žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.