Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 120/2023-49

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 10 022 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 5 022 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 762 Kč od datum do zaplacení a částky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky ve výši 5 022 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 762 Kč od [datum] do zaplacení a částky ve výši 2 500 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 762 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu, odeslaného na telefonní číslo žalovaného. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámil, že jim porozuměl a že s nimi souhlasí. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni tuto částku spolu s poplatkem ve výši 2 762 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje i náklady spojené s uplatněním pohledávky v hodnotě 2 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit do datum. Dále se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den v období od datum do datum, kdy byl žalovaný v prodlení, tj. celkové částky 2 260 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ověřením informací poskytnutých žalovaným, zejména dotazem k příjmům žalovaného. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, na dlužnou částku neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši

2 762 Kč, a to do datum. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný se zavázal v případě svého prodlení s plněním zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení s úhradou.

6. Potvrzení o platbě dokládá, že žalobkyně žalovanému dne datum zaslala na bankovní účet

č. bankovní účet částku 5 000 Kč.

7. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni nic neuhradil.

8. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky žalobkyní vyzván upomínkami ze dnů datum,

datum, datum, datum a datum. Z předžalobní upomínky ze dne datum ve spojení s podacím lístkem z téhož dne se podává, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do tří dnů od doručení této výzvy.

9. Příjem žalovaného za únor 2021 činil částku ve výši 22 169 Kč, za březen částku 21 773 Kč, předchozí exekuce nebyly žalovanému z příjmu strhávány (výpis z účtu žalovaného).

10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla tedy dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v celkové výši 5 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Poplatek za poskytnutí zápůjčky činil 2 762 Kč. Žalovaný se tedy zavázal vrátit žalobkyni částku 7 762 Kč, tvořenou jistinou 5 000 Kč a poplatkem 2 762 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobkyně provedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného z jeho příjmů.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. , , dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy.

K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

13. Dle ust. § číslo o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ust. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum

ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

25. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

28. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

29. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ověřila pouze příjmy žalovaného, nezkoumala jeho měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. K povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že tuto řádně splnila, avšak nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy i co do platného sjednání smlouvy o zápůjčce. Břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne datum sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

30. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, soud bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil částkou 5 000 Kč (finanční prostředky, které žalobkyně žalovanému skutečně poskytla, resp. jejichž poskytnutí v řízení prokázala).

31. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí.

32. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 2 762 Kč (poplatky), částky 2 500 Kč (náklady na vymáhání pohledávky), částky ve výši 2 260 Kč (smluvní pokuta) a zákonného úroku z prodlení z částky 7 762 Kč od datum do zaplacení zamítnout.

33. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn , dle kterého by náhrada nákladů řízení náležela částečně úspěšnějšímu žalovanému, nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému dle ust. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.