Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 304/2023-34
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 620 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 17.7.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 4 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 620 Kč od 17.7.2022 do zaplacení, se částečně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 462,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 17.7.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 4 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 620 Kč od 17.7.2022 do zaplacení, se částečně zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 462,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 24 620 Kč s přísl. Tento nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) byla dne 13. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto získané prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se smluvním úrokem v částce 4 620 Kč, a to do 16. 7. 2022. Žalovaný svůj závazek nesplnil, dlužnou částku řádně a včas nevrátil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází. Jinými doklady či listinami, které by žalobkyně doložila k prokázání prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem již nedisponuje.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal soud bez účastníků řízení, neboť se žádný řádně předvolaný účastník k jednání řádně a včas nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud tedy při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
5. Ze smluv o úvěru ze dní 14. 5. 2022, 16. 5. 2022, 17. 5. 2022, 22. 5. 2022 všechny jednotného čísla číslo soud zjistil, že v rámci nich se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku výše specifikovanými smlouvami postupně navyšovanou na celkovou částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 12. 6. 2022 spolu s celkovým úrokem v částce 4 620 Kč. Součástí smluv jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů.
6. Z výpisů z účtu č. bankovní účet vedeného na právní předchůdkyni žalobkyně soud zjistil, že žalovanému byla na účet č. bankovní účet zaslána dne 13. 5. 2022 částka 6 000 Kč, dne 16. 5. 2022 částka 2 000 Kč a částka 4 000 Kč a částka 2 500 Kč, dne 17. 5. 2022 částka 2 000 Kč a částka 1 500 Kč a částka 1 500 Kč, dne 23. 5. 2022 částka 500 Kč. Rovněž bylo zjištěno, že dne 30. 1. 2022 zaslal žalovaný na účet právní předchůdkyně žalobkyně částku 0,01 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl tímto informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzván k plnění.
8. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 16. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu a rovněž byl informován o zesplatnění celého úvěru.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu do tří dnů. Totéž potvrzuje podací lístek z téhož dne.
10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 5. 2022 uzavřena smlouva číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokovým navýšení v částce 4 620 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postupnými platbami žalovanému celou sjednanou částku poskytla, žalovaný však celou částku řádně a včas neuhradil.
11. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § číslo o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § číslo odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C číslo rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
14. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.
15. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť vyšla pouze z žalovaným uvedených skutečností ohledně příjmů, výdajů a jeho závazků, přičemž žádný z těchto údajů žalobkyně nijak neověřila, tedy naprosto rezignovala na ověření úvěruschopnosti žalovaného.
16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.
17. Jelikož v tomto případě právní předchůdkyně vycházela při zjištění výdajů žalovaného pouze z údajů zjištěných od žalovaného, které nikterak neověřila, nepostupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
18. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. V projednávané věci byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy, žalovaný je proto povinen tyto prostředky vrátit.
19. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.). Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 462,20 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 620 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.