Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 164/2023-90

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 35 895 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 893 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 893 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, částku ve výši 9 002 Kč a úrok ve výši 94,78 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 6. 2021 do 21. 7. 2021 ve výši 1 151,15 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 22. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 6. 2021 dosáhne částky 45 770 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 893 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 893 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, částku ve výši 9 002 Kč a úrok ve výši 94,78 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 6. 2021 do 21. 7. 2021 ve výši 1 151,15 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 22. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 6. 2021 dosáhne částky 45 770 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 895 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 3. 2021. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 3. 2021 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 94,78 % ročně, a to v celkem 18měsíčních splátkách po 2415 Kč, splatných vždy k 22. dni měsíce. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 27. 6. 2021. Žalobkyni v důsledku neplacení splátek řádně a včas vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 24 607,78 Kč (sestávající z dlužné původní jistiny úvěru 20 000 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 4 607,78 Kč), smluvních pokut ve výši 499 Kč (za 1. a 2. splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), celkem 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč, úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 888 Kč a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 24 607,78 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, kterou žalobce požaduje datu vyhotovení žaloby v celkové výši 9 002 Kč. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 94,78 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 6. 2021 do 21. 7. 2021 ve výši 1 151,15 Kč a od 22. 7. 2021 až do zaplacení úrok ve výši 8,25 % ročně, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 6. 2021 dosáhne částky 45 770 Kč.

2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů a matematických modelů byl proveden tzv. skóring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Při určení výdajů žalovaného přitom žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 860 Kč měsíčně, která postačuje k obživě. Žalovaný měl uvést výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč; celkové měsíční výdaje činily dle jeho prohlášení 6 463 Kč při příjmu ve výši 18 000 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil následující skutkový stav.

5. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

6. Účastníci podepsali dne 30. 3. 2021 smlouvu o úvěru číslo v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 94,78 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 415 Kč Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 38 142 Kč (smlouva o úvěru). Zásilka obsahující oznámení o schválení úvěru ze dne 31. 3. 2021 byla zaslána žalovanému a uložena na poště dne 1. 4. 2021 (přípis ze dne 31. 3. 2021 s dodejkou). V bodě 6 smlouvy byly ujednány sankce pro případ prodlení žalovaného, a to smluvní pokuty, náhrada účelně vynaložených nákladů a možnost zesplatnění dlužné částky žalobkyní (smlouva o úvěru). Žalovanému byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru. Smlouva byla podepsána žalovaným SMS kódem (splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, smlouva o úvěru).

7. Dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru upravoval způsob uzavření smlouvy účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Bylo ujednáno, že žalovaný dokumenty týkající se úvěru, které budou zaslány elektronicky na jeho e-mailovou adresu, podepíše tak, že zašle na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, která bude obsahovat její jméno a příjmení, jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalovaného. Dokument byl žalovaným podepsán dne 30. 3. 2021 jedinečným kódem 4285559164. Další informace byly popsány v dokumentu s názvem„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (dodatek č. 1 a dokument). Žalovaný se dále přihlásil do pojištění dne 30. 3. 2021 s měsíční úhradou za pojištění ve výši 296 Kč (přihláška do pojištění, informační dokument o pojistném produktů).

8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 20 000 Kč vyplacen dne 30. 3. 2021 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Dle karty klienta žalovaný na úvěr neuhradil nic.

9. Dopisem ze dne 24. 5. 2021 a ze dne 22. 6. 2021 žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru v důsledku nesplácení splátek. Dopisem ze dne 27. 6. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a oznámila mu zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne (přípisy a předžalobní výzva).

10. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 30. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání smlouvy sdělil, že je zaměstnán s čistým příjmem 18 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 860 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) byly ohodnoceny částkou 2 603 Kč měsíčně. příjmení bydlení – u rodičů. Jiné výdaje žalovaný netvrdil. Z výpisu z účtu ze dne 30. 3. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla dne 15. 12. 2020 poukázána na účet žalovaného mzda ve výši 21 190 Kč, dne 20. 1. 2021 mzda 21 616 Kč, dne 17. 3. 2021 mzda 18 006 Kč. Dále byl doložen výpis žalovaného z NRKI s kódem příznaku 14 (klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti), záznam z registru příjmení, kterým žalovaný neprocházel a občanský průkaz žalovaného.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 30. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 94,78 % ročně. V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, když žalovaný po zaslání smlouvy a souvisejících dokumentů na e-mailovou adresu zaslal na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, která obsahovala jeho jméno a příjmení, a jedinečný verifikační kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalovaného. Tento podpis byl připojen na smlouvu o úvěru uchovávanou elektronicky a související dokumenty. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. ).

16. Žalovaný sjednal předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.

17. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel

pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalovaného žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v kartě hodnocení klienta uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 18 000 Kč měsíčně, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala výpis z účtu žalovaného prokazující vyplácení mzdy. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalovaného. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

19. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 2 603 Kč měsíčně. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 3 860 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby, dopravu atd. Považovat částku 2 603 Kč měsíčně jako náklad na bydlení státní či obecní, včetně nákladů s bydlením spojených je zcela nereálné a nepředstavitelné, zejména v situaci, kdy žalovaný v kartě hodnocení klienta uvedl, že nežije s žádnou partnerkou v domácnosti.

20. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 18 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně neuhradil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 20 000 Kč.

21. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Z gramatického výkladu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení dle systematického výkladu speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn ). Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.

22. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky označit:„ …za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

23. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru má tedy žalobkyně v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a kterou vrátil ve výši 20 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků z prodlení, poplatků za odeslání upomínek a smluvní pokuty, poplatku za pojištění mu uplatněné nároky platně nevznikly. Soud nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Dobu splatnosti stanovil žalovanému rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Neboť žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a nebylo tak možné zjistit jeho aktuální poměry a možnosti splácení, stanovil žalovanému soud povinnost zaplatit zbývající dlužnou jistinu úvěru v obecné lhůtě k plnění dle ustanovení

24. K námitce žalobkyně ohledně argumentace rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. soud uvádí, že toto rozhodnutí není na věc přiléhavé, když zde se spotřebitelka domáhala vrácení plnění, které poskytla žalobkyni na základě dle jejího tvrzení absolutně neplatné smlouvy. Ústavní soud se odmítl její stížností zabývat, když se jednalo o bagatelní částku ve výši 3 490 Kč s příslušenstvím. ÚS závěrem uvádí, že:„ Nalézací soud totiž po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná si od stěžovatelky před poskytnutím daných zápůjček vyžádala pracovní smlouvu i výplatní lístky, což stěžovatelka stvrdila svým podpisem na předmětných zákaznických kartách. Tuto skutečnost přitom stěžovatelka v soudním řízení nezpochybnila. V tomto ohledu tedy konkrétně nerozporovala tvrzení žalované, že pracovala jako uklízečka v anonymizováno příjmení jméno, a to na plný pracovní úvazek. Protože částky poskytnutých úvěrů byly poměrně nízké, dospěl nalézací soud k závěru, že takové šetření výdělkových poměrů stěžovatelky bylo pro účely ověření její úvěruschopnosti dostačující, když na základě úvěru poskytnuté peněžní prostředky nebyly ve zřejmém nepoměru k takto zjištěným pravidelným příjmům stěžovatelky a ani nevyšlo najevo, že by stěžovatelka byla v insolvenci či že by proti ní byla vedena exekuce. Stěžovatelka naopak splátky úvěrů řádně hradila (viz zejména body 10 až 12 napadeného rozsudku), takže i z tohoto pohledu nebyla její úvěruschopnost ani zpětně zpochybněna“. V tomto konkrétním případě soud posoudil věc individuálně. Oproti uváděnému rozhodnutí v konkrétní dané věci se jedná o vyšší částku než bagatelní, a výdaje žalovaného byly posuzovány pouze formálně, když žalobkyně neměla k dispozici žádné konkrétní údaje. Soud má za to, že za formálně uváděné výdaje ve výši životního minima ve výši 3 860 Kč a částky na bydlení ve výši 2 603 Kč, dohromady 6 463 Kč nelze v dnešní době vyžít a tato částka je zcela nerealistická. Pokud jde o argumentaci rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , je z něho zřejmé, že věřitel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V dané věci má soud za to, že při uzavření smlouvy nebylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr splácet právě pro řádné neposouzení výdajů, které byly uvažovány pouze ve formální rovině a z následného chování žalovaného je zřejmé, že nezaplatil ani jednu splátku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšná ve věci byl žalovaný. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšné žalovanému jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byl nečinný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení nebude-li podáno elektronicky.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.