Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 284/2023-30

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 150 958,35 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 52 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52 400 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 98 558,35 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 439,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 736,75 Kč, s úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 29 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 277,95 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 604,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 733,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 677,95 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 49 677,95 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 52 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52 400 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 98 558,35 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 439,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 736,75 Kč, s úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 29 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 277,95 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 604,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 733,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 677,95 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 49 677,95 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 150 958,35 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok z nesplacené smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovanému byl na základě smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným a právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 29 000 Kč, dlužné poplatky 32 978 Kč, kapitalizované úroky 2 736,75 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 439,42 Kč, úroky ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.

2. Dále uvedla, že se jedná o nárok z nesplacené smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovanému byl na základě smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným a právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 49 677,95 Kč, dlužné poplatky 41 922,05 Kč, kapitalizované úroky 13 733,80 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 7 604,87 Kč, úroky ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.

3. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o úvěru na částku 70 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti sníženou o splátku dluhu z předcházející smlouvy o úvěru, a to ve váši8 958 Kč (vyplaceno tedy bylo 61 042 Kč). Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 68 200 Kč, sestávající z úroku 41 128 Kč, poplatku za zpracování a péče o zákazníka 27 072 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 759 Kč.

4. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že při poskytování úvěru měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy žalovaného 16 395 Kč,„ další čisté příjmy domácnosti“ 10 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč splátky žádné, bydlení s rodiči, svobodný, jedna vyživovací povinnost, bydliště v obec, pracoviště v obec, žadatel požadoval 60 000 Kč. Žalovaný udával, že má mobilní telefon, k prokázání příjmů a výdajů byla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky.

5. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření má soud za prokázáno, že žalovaný celkem za celou dobu zaplatil 46 600 Kč částku.

6. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o úvěru na částku 29 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 32 978 Kč, sestávající z úroku 25 182 Kč, poplatku za zpracování 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení 6 296 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 583 Kč.

7. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že při poskytování úvěru měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy žalovaného 18 065 Kč,„ další čisté příjmy domácnosti“ 20 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč, splátky žádné, bydlení s rodiči, svobodný, žádná vyživovací povinnost, bydliště v obec, pracoviště v obec, žadatel požadoval 26 000 Kč. Žalovaný udával, že má mobilní telefon, k prokázání příjmů a výdajů byla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky.

8. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření má soud za prokázáno, že žalovaný celkem za celou dobu nezaplatil žádnou částku.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a právnická osoba byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy ze dne datum obdržel žalovaný částku 70 000 Kč, zavázal se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši 68 200 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 5 759 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil pouze 46 600 Kč. Dále má soud za prokázáno, že na základě smlouvy ze dne číslo 2020 obdržel žalovaný částku 29 000 Kč, zavázal se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši 32 978 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 2 583 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žádnou částku. Obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru platném k datum a datum (dále jen„ ZSÚ“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené dne datum a číslo 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou neplatné.

18. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

19. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

20. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

21. Úprava § 86 odst.1 ZSÚ ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti anonymizováno spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 ZSÚ dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

22. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 ZSÚ, který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá ZSÚ.

23. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla vyhodnocením informací získaných od žalované, tato byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a informace byly ověřeny oproti dokladům. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nevěnovala sděleným údajům náležitou pozornost a nevyhodnotila je s odbornou péčí. Zejména se nevěnoval zjevným rozporům mezi oběma zákaznickými kartami a žádostmi, které byly vyplněny v rozmezí necelého roku. V listopadu 2019 uvedl žalovaný, že má 1 vyživovací povinnost, další příjmy domácnosti byly 10 000 Kč, výdaje 2 000 Kč a žádné půjčky. V červenci 2020 žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost, tzv. další příjmy domácnosti byly 20 000 Kč, výdaje 4 000 Kč„ Další příjem“ nebyl ani v jednom případě nijak objasněn nebo ověřen. Osobní výdaje ve výši 2 000 Kč resp. 4 000 Kč, které by měly reflektovat výživu a bydlení ani v jednom případě neodpovídají obvyklým nákladům v daném čase a místě, a to ani v případě bydlení u rodičů. Žalovaný má evidentně náklady na mobilní telefon, musel se dopravovat do zaměstnání. Není zřejmé, zda a jak vyhodnotila právní předchůdkyně žalované rozpor ohledně vyživovací povinnosti. Ačkoli žalovaný požadoval nižší částky, byly mu poskytnuty úvěry ve výrazně vyšších částích. U žádosti z roku 2020 není uvedeno splácení půjčky, ačkoli u stejného poskytovatele splácel žalovaný téměř 6 000 Kč měsíčně.

24. Žalobkyně byla konkrétně vyzvána k objasnění toho, zda a jak tyto rozpory vyhodnotila nebo vzala v úvahu její právní předchůdkyně. Žalobkyně žádné konkrétní tvrzení nebo důkaz nenavrhla, pouze omlouvala přístup své právní předchůdkyně, že nemohla mít doklady o úvěrech stejné osoby v rozmezí několika měsíců k dispozici.

25. V této souvislosti je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu () o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášeními žalovaného, aniž by podrobila kritické úvaze údaje o výdajích a provedla k těmto údajům případně další zjištění nebo korekci při své úvaze.

26. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně a úvěr poskytla, ačkoli neměla relevantní informace pro posouzení, zda zde není důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá ZSÚ a smlouva je proto neplatná.

27. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí, jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

28. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 ZSÚ. Žalovanému byla podle smlouvy z datum poskytnuta celkem částka 70 000 Kč, podle provedených důkazů zaplatil žalovaný 46 600 Kč. Proto je povinen vrátit částku 23 400 Kč.

29. Žalovanému byla podle smlouvy z číslo 2020 poskytnuta celkem částka 29 000 Kč, podle provedených důkazů žalovaný nic nezaplatil. Proto je povinen vrátit částku 29 000 Kč.

30. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

31. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalovanému doručena datum, žalovaná je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o.z. v zákonné výši, žalobkyně požadovala úrok z prodlení výslovně ve výši 8,25 % ročně a soud proto nemohl překročit žalobní žádání.

32. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je posuzován i s ohledem na požadované úroky smluvní i úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.