Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 68/2023-68
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 404.663,37 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21 8. 2023, č. j. 7 C 68/2023-52,
takto:
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 264.557 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176.874 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56.644 Kč od 13 8. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.039 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 140.106,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 258.228,41 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81.354,41 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 258.228,41 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87.181,79 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30.537,79 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 87.181,79 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.973,75 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.934,75 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 49.973,75 Kč od datum do zaplacení. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3.957,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavců II. a III. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku v této části a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když rozsudek v odůvodnění shledal, že žalobkyně nedostatečně prověřovala schopnost původního dlužníka úvěry splácet a proto dospěl k závěru o neplatnosti smluv. Žalobkyně nadále tvrdila, že schopnost úvěr splácet zkoumala řádně s péčí řádného hospodáře, což doložila důkazy, z nichž vyplývaly jak příjmy, tak výdaje žalovaného ke dni poskytnutí úvěrů a důkazy, z nichž vyplývalo, že žalobkyně prověřovala bankovní registr dlužníků a hodnotila platební morálku dlužníka. Žalobkyně vycházela z poskytnutých údajů žalovaným, tedy z údajů o výši nájemného a ze skutečných výdajů, které byly žalobkyni poskytnuty v kombinaci s dosaženými informacemi, jak uvedla v doplnění žaloby a v kombinaci se statistickými údaji. Žalovaný měl dostatek příjmů k pokrytí splátek úvěrů a životních výdajů. V porovnání jeho příjmů a výdajů na splátky s přihlédnutím k životním výdajům měl žalovaný dostatečnou finanční rezervu. V posuzování schopnosti úvěr splácet provedla žalobkyně standardní bonifikaci s vyhodnocením úvěrového rizika, které spočívalo v provedení odhadu reálných možností žalovaného dostát svým závazkům, ze svých primárních zdrojů.
3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.
5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 249.816 Kč, úvěr byl poskytnut na sjednaný účel, a tím byla konsolidace úvěrů. Žalovaný se zavázal ve smlouvě hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 108 měsíčními splátkami po 3.543 Kč, počínaje měsícem listopadem 2019. Žalovaný úvěr platil od měsíce listopadu 2019 do března 2022, celkem zaplatil částku 72.942 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně přes výzvy žalobkyně úvěr dále nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum.
6. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 46.793 Kč, použití finančních prostředků bylo na uvážení klienta. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 120 měsíčními splátkami po 730 Kč, počínaje měsícem prosincem 2019. Žalovaný úvěr platil od měsíce prosince 2019 do března 2022, celkem zaplatil žalobkyni částku 15.754 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně dále úvěr nesplácel, přes upomínky a výzvy žalobkyně, žalobkyně úvěr zesplatnila k datum.
7. Odvolací soud převzal zjištění okresního soudu, že datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 80.000 Kč, použití úvěru bylo na uvážení klienta. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr pravidelnými měsíčními 120 splátkami po 1.201 Kč, počínaje měsícem leden 2020 Celkem zaplatil částku 23.356 Kč a vzhledem k tomu, že dále splátky nehradil, přes výzvy a upomínky žalobkyně, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila.
8. Po právní stránce pak okresní soud správně smlouvy mezi účastníky posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelskému úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Soud I. stupně se pak správně zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím předmětných úvěrů zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a dospěla ke správnému závěru, že své povinnosti nedostála.
12. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, nicméně toto tvrzení bylo vyvráceno předloženými důkazy, zejména výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně vycházela z průměrných příjmů žalovaného ve výši 19.130 Kč v měsíci říjnu 2019, ve výši 19.370 Kč v měsíci listopadu 2019 a ve výši 23.210 Kč v prosinci 2019. Celkové životní výdaje žalovaného žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu na částku 13.498 Kč měsíčně, přičemž sám žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 6.000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 0 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného však okresní soud správně zjistil, že jen náklady na bydlení žalovaného činily 13.100 Kč měsíčně, že žalovaný plnil výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně, přispíval na školné a kroužky dítěte. Splátky úvěrů u žalobkyně včetně splátky na pojištění úvěrů činily od října 2019 částku 3.897 Kč měsíčně, od listopadu 2019 došlo ke zvýšení splátkového zatížení žalovaného o částku 810 Kč měsíčně a od prosince 2019 došlo k dalšímu splátkovému zatížení žalovaného o částku 1.333 Kč. Celková splátka všech úvěrů činila od ledna 2020 částku 6.040 Kč měsíčně. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že průměrný příjem žalovaného nepostačoval na úhradu těchto plateb, když sama žalobkyně uvedla, že žalovaný splácel ještě další úvěr vůči jiné společnosti ve výši 1.772 Kč měsíčně. Ačkoliv tedy žalobkyně měla přístup k informacím o příjmech a skutečných výdajích žalovaného, z těchto nevycházela a vycházela ze statistických údajů, které však neodrážejí faktický stav příjmů a výdajů žalovaného. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud podotýká, že už ta skutečnost, že úvěr (dle úvěrové smlouvy z datum) sloužil k úhradě dluhů žalovaného, potvrzovalo to, že není solventní. Přesto žalobkyně poskytla žalovanému ještě další úvěry.
13. Správný je tedy závěr okresního soudu o neplatnosti předmětných úvěrových smluv dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy v tomto směru odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu ČR a Soudního dvora EU.
14. Okresní soud tedy správně přiznal žalobkyni rozdíl mezi tím, co na úvěrech žalovanému poskytla a mezi tím, co fakticky žalobkyni uhradil, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. 2991 a násl. o. z., včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z.
15. Soud I. stupně tedy postupoval správně, když ohledně dalších požadovaných nároků žalobu zamítl, proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který je rovněž správný.
16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalovanému prokazatelně základy tohoto řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.