Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
63 C 269/2023-17
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kučerou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 317,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 8 160,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 160,38 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 408,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 995,17 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a co do částky 10 656,91 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 8 160,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 160,38 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 408,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 995,17 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a co do částky 10 656,91 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 32 317,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o podnikatelském úvěru číslo.
Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku ve výši
30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit částku ve výši
55 776 Kč nejpozději do datum. Žalovaný však nesplatil žalovanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, pohledávka za žalovaným konkrétně dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žádostí o úvěr pro podnikatele ze dne datum, smlouvou o podnikatelském úvěru číslo ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru číslo právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, dlužná částka měla být splacena ve čtrnácti měsíčních splátkách po 3 984 Kč.
4. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně dodatku číslo dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaný o tomto byl řádně informován.
5. Výzvou před podáním žaloby ze dne datum, včetně potvrzení o podání, vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky.
6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavíral s právním předchůdcem žalobce úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele. Kromě samotného formuláře smlouvy o podnikatelské úvěru, kde je uvedeno identifikační číslo žalovaného, nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný uzavíral tuto smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Ostatně v samotné smlouvě je kromě identifikačního čísla žalovaného tento identifikován také svým rodným číslem a je zde uvedena adresa trvalého bydliště žalovaného a nikoli sídlo jeho podnikání. Stejně tak bylo ujednáno, že poskytnuta finanční částka byla žalovaným převzata v místě jeho bydliště a nikoli v místě podnikání žalovaného. Ostatně samotný žalobce označil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaného jako fyzickou osobu a nikoli jako podnikající fyzickou osobu. Žádný důkaz prokazující, že by žalovaný uzavíral úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele či pro potřeby své podnikatelské činnosti žalobce nepředložil. Soud proto vyhodnotil snahu právního předchůdce žalobce uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru v režimu podnikatelského úvěru jako obcházení zákona s cílem vyhnout se zákonným povinnostem při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem.
7. Vzhledem k výše uvedenému soud dále posuzoval právní vztah mezi účastníky jako vztah podnikatele se spotřebitelem. Za této situace byl právní předchůdce žalobce povinen ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči, což neučinil, když žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného nezkoumal, takový postup nelze hodnotit jako dostatečný.
8. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo ze dne
datum pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
9. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dle
ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. Na závazkový vztah je tak třeba aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
10. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 16 500 Kč, rozdíl ve výši 13 500 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.