Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 351/2023-25
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 222 002,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 986 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 186 416,01 Kč, úroku kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 32 537 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 219 902,01 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 7 927,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 222 002,01 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 986 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 186 416,01 Kč, úroku kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 32 537 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 219 902,01 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 7 927,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 222 002,01 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 222 002,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Žalovaná byla na základě smlouvy oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce 220 000 Kč, a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Čerpané peněžní prostředky byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit a zaplatit úroky a poplatky, případně smluvní sankce, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,19 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Žalovaná načerpala celkovou částku 331 068 Kč a celkově uhradila částku 296 082 Kč. Jelikož žalovaná přestala úvěr včas a řádně splácet, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila již ničeho a zůstala žalobkyni dlužna celkovou částku 222 002,01 Kč sestávající se z dlužné jistiny 219 902,01 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované též zaplacení sjednaného úroku kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 32 537 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 219 902,01 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 7 927,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 222 002,01 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky.
2. K prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované, zohlednila její věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí či způsob bydlení. Dále žalobkyně nahlédla do externích úvěrových registrů příjmení, NRKI, příjmení a ISIR. Žalobkyně porovnávala příjem žalované 25 000 Kč
s životním minimem členů domácnosti 4 210 Kč, splátkami jiným společnostem ve výši 6 615 Kč, dosavadní splátkami žalobkyni ve výši 8 585 Kč a s výší splátky schváleného úvěru 4 818 Kč, čímž dospěla ke zbývající částce 772 Kč. Pro celou domácnost připočetla příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, odečetla výdaje domácnosti (včetně bufferu) ve výši 27 034 Kč, splátku schváleného úvěru 4 818 Kč a dospěla k částce 13 148 Kč. Závěrem žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná neměla žádné splátky po splatnosti a několik úvěrů byla schopna řádně doplatit, žalobkyně tedy neměla žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované předmětný spotřebitelský úvěr splácet. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru dle žalobkyně svědčí i skutečnost, že žalovaná žalobkyni po dobu více než 4 let, byla tedy nepochybně schopna úvěr splácet.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, neboť účastníci řízení dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s limitem 220 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna opakovaně čerpat. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,19 % z výše sjednaného úvěrového rámce
se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 20,88 % ročně. Žalovaná se dále zavázala k úhradě poplatků a pojištění. Žalovaná při uzavírání smlouvy žalobkyni uvedla, že je vdaná, žije v podnájmu, má základní vzdělání. Žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činil 20 000 Kč. Žalovaná měla jednu vyživovací povinnost.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná celkem vyčerpala částku 331 068 Kč. Naposledy uhradila splátku dne datum Celkem žalovaná žalobkyni uhradila 296 082 Kč.
8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 242 223,37 Kč.
9. Z potvrzení o ověření bonity klienta ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě. Dále byla žalovaná lustrována mimo jiné v registrech příjmení, ISIR, NRKI, příjmení.
10. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů.
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu z následujícího dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzýval k zaplacení žalované částky.
12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 331 068 Kč a žalovaná žalobkyni vrátila částku 296 082 Kč.
13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.
21. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
25. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 ZoSÚ stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li pouze z tvrzeného příjmu žalované
a příjmu celé domácnosti, aniž by zkoumala výdaje žalované a celé domácnosti, například na bydlení, jídlo, koníčky. Zda příjem žalované pokrývá její výdaje a výdaje domácnosti, žalobkyně neověřila výplatní pásky žalované či výpisy z účtu žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy, ze kterých by mohlo být seznatelné, jak žalovaná se svými příjmy vychází. Z podkladů žalobkyně navíc vyplývalo, že žalovaná již splácela vysoké splátky. Nemůže obstát ani tvrzení žalobkyně, že žalovaná byla po poměrně dlouhou dobu 4 let schopna svůj závazek z dotčené úvěrové smlouvy splácet. Není nijak objasněno, z jakých zdrojů finance žalované na splácení úvěru pocházely. Mohlo docházet k tomu, že žalovaná se dále zadlužovala a splátky pokrývala navazujícími úvěry.
27. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
28. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., absolutně neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).
29. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku, která jí byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla žalobkyní poskytnuta částka 331 068 Kč a žalovaná žalobkyni vrátila celkovou částku 296 082 Kč. Stále žalovaná žalobkyni nevrátila částku 34 986 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně a kterou je žalovaná povinna vrátit. Dále soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni i náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 600 Kč s odkazem na § 122 odst. 1 ZoSÚ (žalobkyně účtovala 300 Kč za měsíc vymáhání, tj. náklady vynaložené na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek; žalovaná byla o výši nákladů vždy informována v příslušné výzvě k zaplacení).
30. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítnul co do zbývající částky žalobního návrhu, tj. co do částky 186 416,01 Kč, úroku kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 32 537 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 219 902,01 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 7 927,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 222 002,01 Kč od datum do zaplacení.
31. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalované, její možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky.
32. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnější žalované (v části 84 %) však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.