Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 367/2023-54
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa, obec,
právně zastoupené anonymizováno jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem ulice a číslo PSČ obec,
o zaplacení 14 761,16 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 18. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 3 261,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 591,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 656,94 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 322,35 Kč od 4. 2. 2023 do 17. 11. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 822,35 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 18. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 3 261,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 591,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 656,94 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 322,35 Kč od 4. 2. 2023 do 17. 11. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 822,35 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 761,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo to dne 29. 7. 2021. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností do 29. 9. 2022, přičemž žalovaný se zavázal uhradit spolu s jistinou příslušenství úvěru v částce 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas (uhradil pouze částku 3 500 Kč), čímž mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z platné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 30. 9. 2022 do 15. 1. 2023. Žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu v částce 1 438,81 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 s účinností ke dni 3. 2. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Celková dlužná částka sestává z jistiny ve výši 13 322,35 Kč, smluvní pokuty v částce 1 438,81 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 591,29 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 11 656,94 Kč. Žalobkyně dne 14. 11. 2023 zaslala soudu doplnění žaloby, kdy uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr. Žalovaný uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný byl povinen v žádosti uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 5 592 Kč, žalovaný tak měl i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, měsíčně zůstatek přibližně 3 600 Kč. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu, a dále dvě výplatní pásky za období duben a květen 2021.
2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
3. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána dne 29. 5. 2023. Žalobkyně rovněž předložila žádost o úvěr, smlouvu o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 7. 2020, kdy tyto listin y jsou žalovaným vlastnoručně podepsány. Žalovaný podpisem listin potvrdil, že převzal shora uvedeného data v hotovosti částku 15 000 Kč. Dále jsou ve smlouvě uvedeny kontaktní údaje žalovaného, žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, příjem činí 16 352 Kč, výdaje za bydlení činí 3 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady činí 3 860 Kč, měsíční splátky stávajících půjček dosahují částky 3 900 Kč, žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, má středoškolské vzdělání, k žádosti žalovaný doložil občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, ze dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2023, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno. Z pracovní smlouvu ze dne 11. 1. 2021 vyplývá, že žalovaný je zaměstnán jako výrobní dělník u společnosti právnická osoba, a to na dobu neurčitou, z výplatní pásky za duben 2021 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda 13 539 Kč, z výplatní pásky za květen 2021 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 18 201 Kč.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 15 000 Kč, žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 15 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 3 500 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
13. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. doložila pouze příjmy žalované (dvě výplatní pásky, pracovní smlouvu), výdaje žalovaného však nebyly nikterak doloženy. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
14. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 15 000 Kč a žalovaný uhradil částku 3 500 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách, tedy 11 500 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). V řízení nebylo prokázáno, kdy předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 16. 11. 2023. Nárok se stal splatným 17. 11. 2023 a žalovaný se dostal do prodlení 18. 11. 2023. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 18. 11. 2023 v souladu s ust. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídá výrok č. I tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 11 500 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
15. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.