Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 223/2023-45

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 33 090 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 33 090 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 760,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 928,51 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 901,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 901,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 33 090 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 760,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 928,51 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 901,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 901,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 5. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, uzavřeli dne 3. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 74 695 Kč vrátit v 18 měsíčních splátkách po 4 150 Kč, poslední splátka byla stanovena na 3. 4. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry; tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 36 605 Kč, po postoupení pohledávky ještě uhradil 5 000 Kč, celkem tedy žalovaný uhradil na dluh částku 41 605 Kč. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobce se domáhal zaplacení částky 33 090 Kč jakožto dlužné jistiny (z toho částka 19 901,76 Kč jako dlužná původní jistina a částka 13 188,24 Kč coby dlužné poplatky), kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 17 760,63 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 928,51 Kč, smluvních úroků ve výši 29 % ročně z částky 19 901,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 901,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný uvedl, že se po rozvodu manželství dostal do složité finanční situace, byl bez zaměstnání, vedený na Úřadu práce a nebyl schopen úvěr splácet.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. , dále jen „“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. byl prokázán následující skutkový stav:

4. Účastníci uzavřeli 3. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o zápůjčce ze dne 3. 10. 2018). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 40 000 Kč, přičemž doposud uhradil částku 41 605 Kč (prokázáno tabulkou umoření ke dni 19. 12. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 33 090 Kč smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 14. 12. 2022 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 9. 1. 2023). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 16. 12. 2022 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 vč. podacího lístku ze dne 13. 1. 2023). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2023 vč. podacího lístku ze dne 10. 3. 2023).

5. Před poskytnutím úvěru zkoumal žalobce úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že byl zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 26 863 Kč, dalším měsíčním příjmem domácnosti ve výši 17 430 Kč, výdaje žalovaného měsíčně činí částku 6 000 Kč, dále splátkové výdaje u poskytovatele úvěru ve výši 1 359 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že nemá další úvěry ani zápůjčky u jiných společností. Žalovaný dle žádosti vyživoval 2 další osoby, bydlel ve vlastní nemovitosti. Žalovaný vyslovil souhlas s lustrací své osoby v registru SOLUS, bankovním a nebankovním registru klientských informací (prokázáno Zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 3. 10. 2018).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobce (poskytovatel úvěru) uzavřeli 3. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce podle a násl. o. z.; žalobce (poskytovatel úvěru) v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení , , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. z. s. ú.

7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného

(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tato byla zkoumána zejména na základě informací sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, tyto informace byly poté ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Takto poskytovatel úvěru zjistil měsíční příjem žalovaného u společnosti právnická osoba ve výši 44 293 Kč, který byl dle Zákaznické karty ověřen z pracovní smlouvy na dobu neurčitou a ze 2 výplatních pásek. Dále zjistil, že žalovaný žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a není veden v insolvenčním rejstříku. Na základě těchto skutečností dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

9. Žalobce na podporu své argumentace, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, předložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97. K tomu zdejší soud dodává, že zkoumání úvěruschopnosti je z povahy věci vždy věcí individuálního posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu. Závěr o (ne) splnění povinnosti podnikatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vždy navázán na pečlivé zhodnocení konkrétního skutku. Zejména ale soud konstatuje, že se řídí právními závěry ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které na jiném místě odůvodnění reprodukuje. Rozhodnutí odvolacího soudu v (jiné) konkrétní věci takovou ustálenou judikaturou, jíž by měl následovat, být nemůže. Žádá-li žalobce, aby věc byla s ohledem na § 13 o. z. rozhodnuta stejně jako v uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu, pak podle uvedeného ustanovení žalobce nemá právo na„ stejné rozhodnutí“, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu; tímto důvodem jsou právě skutečnosti shora uvedené (odlišný skutkový základ projednávaných věcí, soulad rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).

10. Na základě shora uvedeného má soud za to, že poskytovatel úvěru svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Žalobce tvrdil, že údaje poskytnuté žalovaným byly ověřovány, své tvrzení však podložil pouze podpisy žalovaného a poskytovatele úvěru na žádosti o úvěr, aniž by dal soudu možnost přesvědčit se o správnosti takového závěru. I kdyby však soud z hlediska ověření příjmů žalovaného připustil argumentaci žalobce jako správnou, podstatnou nadále zůstává skutečnost, že výdaje žalovaného nikterak ověřovány nebyly. Ohledně ověření výdajů žalovaného žalobce nic netvrdí, žalobcem předložené důkazy pak v tomto směru prokazují pouze to, že žalovaný byl na své výdaje tázán; ne však to, zda tyto výdaje odpovídají skutečnosti. Takový postup je ovšem v rozporu s ustálenou judikaturou, podle níž je povinností poskytovatele úvěru zabývat se podrobně i výdaji spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. -73), zejména s přihlédnutím k tomu, že dle vlastního tvrzení žalovaný vyživoval další 2 osoby, dále přiznal splátkové výdaje ve výši 1 395 Kč měsíčně a vyvstává tak otázka, zda takto přiznal své veškeré splátky. Soud dále spatřuje jisté rozpory hodné podrobnějšího přezkumu v tom, že žalovaný uvedl vlastní příjem ze zaměstnání ve výši cca 26 000 Kč, další příjem domácnosti ve výši cca 17 000 Kč, aniž by však poskytovatel úvěru zkoumal, odkud tento druhý příjem pochází (žalovaný přitom v žádosti o zápůjčku uvedl, že má příjmy pouze z 1 zdroje).

11. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech (jinak se mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu), pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem. Nejde jen o to, zda uvedenéy (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalovaného (jak na její příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

12. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).

Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Žalovaný dosud na dluh uhradil 41 605 Kč, jistina ve výši 40 000 Kč tak byla zcela uhrazena.

13. Smlouva o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle níž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným není dotčena, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu

o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).

14. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovaným zcela uhrazeno.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a contrario. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žádné náklady mu však v řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.