Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 348/2023-19
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34 425 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s 15% úrokem z prodlení od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku 31 919,08 Kč, kapitalizovaného úroku 5 301,37 Kč, 15% úroku z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, částky 9 245 Kč s 15% úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a 15% úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku 31 919,08 Kč, kapitalizovaného úroku 5 301,37 Kč, 15% úroku z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, částky 9 245 Kč s 15% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a 15% úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení 34 425 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 31 919,80 Kč – smluvní úroky, resp. v částce 5 301,37 Kč za dobu od datum do datum – smluvní úrok z prodlení), z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni spolu s dalšími poplatky ve výši 33 518 Kč vrátit v 21měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 31 919,08 Kč (částka je tvořena součtem nesplaceného poplatku 29 719,08 Kč představující příslušenství pohledávky a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 2 200 Kč), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu 9 425 Kč (tj. 0,1 % za každý započatý den prodlení z dlužné částky ve výši 25 000 Kč za dobu od datum do datum). Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
2. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:
4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo opatřené datem datum, že v této je žalovaný označen jménem, příjmením a rodným číslem a že v listině se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit, a to v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 787 Kč. V listině je mj. uvedeno, že„ zákazník podpisem Smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (…).“ Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.
5. Z listiny označené jako Zákaznická karta - Žádost o spotřebitelský úvěr označené datem datum, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny zejména tyto údaje: druh bydlení – nájemník; dosažené vzdělání – učňovské; rodinný stav – svobodný; účel a zamyšlená povaha zápůjčky – běžné výdaje domácnosti; počet vyživovaných osob – 0; majitel auta – NE; údaje o zaměstnání – plný úvazek; zaměstnání ověřeno – výpisy z bank. účtu; pracovní zařazení – vazač; čistý příjem žadatele 34 444 Kč; počet zdrojů příjmu žadatele – 1; externí splátky zápůjček dle žadatele – 1 700 Kč; odhadované měsíční výdaje žadatele – 4 000 Kč; kreditní karta – NE; bankovní účet na jméno žadatele – jméno; zápůjčka u jiné společnosti – ano; ověřené dokumenty – pracovní smlouva, 2 výplatní pásky 10, číslo. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.
6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně Přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek ve znění dodatku číslo že pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
7. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky vyplývající ze shora jmenované smlouvy na žalobkyni a vyzvala ho k zaplacení žalobou požadované částky do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.
8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:
10. Žalovaný se dne datum dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že se zavázala mu poskytnout částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně spolu s dalšími úhradami vrátit; právní předchůdkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně právě částku 25 000 Kč a doposud neuhradil ničeho; nárok právní předchůdkyně byl postoupen na žalobkyni; předchůdkyně žalobkyně poprvé vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadovaných částek dopisem odeslaným žalovanému dne datum s tím, nechť tak učiní do 10 dnů od doručení.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
19. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smluv uzavřených mezi právní předchůdkyní a žalovaným. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. příjmení relevanci mají pak v projednávaném sporu citované ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
20. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. anonymizováno číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
22. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením shora uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně k důkazu navrhla kartu zákazníka, ze samotné zákaznické karty přitom bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s odhadovanými měsíčními výdaji žalovaného ve výši 4 000 Kč, tudíž je zjevné, že předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalovaného a spolehla se toliko na sdělení žalovaného, popř. na to, co sama odhadla právní předchůdkyně žalobkyně. Ze zákaznické karty je dále patrné, že předchůdkyně žalobkyně sice měla mít k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Z provedeného dokazování vyšlo jednoznačně najevo, že pokud jde jak o příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného, se předchůdkyně žalobkyně v rozporu se shora citovanou judikaturou spolehla pouze na to, co jí sdělil žalovaný. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti shora jmenované smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.).
23. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § číslo odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 25 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení finančních prostředků ve výši 25 000 Kč neuhradil žalobkyni ničeho, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 25 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že nárok přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne datum, což bylo žalovanému výzvou ze dne datum sděleno, kdy výzva byla zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne datum a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se dostal do prodlení dne datum. Soud tedy vyhověl co do úrokového příslušenství v žalobě v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)
24. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnějšímu žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.