Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 50/2023-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 15 069,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 508,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 508,01 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 2 561,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši
11,75 % ročně z částky 1 254,06 Kč od 29.7.2022 do 7.2.2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 420,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši
12 171,23 Kč, náklady spojenými s uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 508,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 508,01 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky ve výši 2 561,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 254,06 Kč od 29.7.2022 do 7.2.2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 420,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 171,23 Kč, náklady spojenými s uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 15 069,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 762,07 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 420,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 171,23 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), s ní uzavřela dne 9. 2. 2021 smlouvu o úvěru číslo, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované na základě údajů v Žádosti o úvěr, kterou žalovaná vlastnoručně podepsala s tím, že uvedla údaje o zaměstnání, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů, které ověřila předloženými dokumenty. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit též částku ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaná se celkem zavázala k úhradě částky ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost poslední splátky připadla na den 9.4.2022, od 10.4.2022 byla tedy žalovaná v prodlení s úhradou celé částky s tím, že však žalovaná uhradila pouze částku ve výši 2 491,99 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 9. 4. 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru od 10. 4. 2022 úrokem ve výši 15 % ročně a rovněž zákonným úrokem z prodlení. Žalované dále vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částka za každý započatý den prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022, včetně pozdějších Dodatků, a to Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 21.11.2022.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, předchůdkyně žalobkyně při podpisu Smlouvy žalovanému poskytla v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala, že poskytnutou hotovost spolu s částkou ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaná se celkem zavázala k úhradě částky ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost poslední splátky připadla na den 9.4.2022. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. Ve Smlouvě též byly sjednány poplatky za upomínání k úhradě dluhu.
Ze Žádosti o úvěr ze dne 9.2.2021 soud zjistil, žalovaná byl zaměstnána s výdělkem 15 091 Kč měsíčně čistého (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami). Měsíční výdaje žalované náklady na bydlení 1 000 Kč, výdaje na dopravu jídlo 3 860 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 2 988 Kč nebyly ověřeny žádným dokumentem.
Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022 soud zjistil, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 24 806,55 Kč včetně příslušenství.
Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejích dlužných závazků v celkové výši 36 353,22 Kč spolu s příslušenstvím.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně ve své žalobě sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě pracovní smlouvy a výplatních pásek z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na tvrzené měsíční výdaje ve výši 7 848 Kč, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalované. Dne 2. 12. 2020 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřely Smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázal zaplatit též částku ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku (smluvní úrok ve výši 15 % ročně), poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Při prodlení s úhradou dluhu si účastníci ve Smlouvě sjednali smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. Žalovaný se celkem zavázal k úhradě částky ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost poslední splátky připadla na den 9.4.2022. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 2 491,99 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 ve znění Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 21.11.2022.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
13. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
14. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 508,01 Kč (15 000 Kč žalované ve výši 2 491,99 Kč = 12 508,21 Kč).
15. Smlouvou o postoupení pohledávek ve znění Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní věcná legitimace žalobkyně.
16. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 8. 2. 2023, když žaloba byla žalované doručena dne 6. 2. 2023. Dne 7.2.2023 tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky ve výši 12 508,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
18. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalované přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly.
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.