Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 290/2022-37
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 5.959,52 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o částku 5.959,52 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 31.3.2022 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o částku 5.959,52 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 31.3.2022 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 5.959,52 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 31.3.2022 do zaplacen. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 5.4.2017. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný řádně neplnil závazky ze smlouvy a došlo k zesplatnění celého úvěru. Tím vznikla nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru ve výši 35.116 Kč. Oznámením ze dne 22.11.2017 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění jistiny. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce neplnil. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově č.j. číslo jednací ze dne 6.11.2019 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mimo jiné žalobci smluvní pokutu ve výši 8.042,48 Kč, která představovala smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky 35.116 Kč od prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny do 10.7.2018. Prodlení žalovaného trvalo i po datu 10.7.2018. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny za období od 11.7.2018 do 14.3.2022 ve výši 5.959,52 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 14.3.2022 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení smluvní pokuty v této výši. Žalovaný nic neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
V podání ze dne 24.10.2023 žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, z výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 11.545 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 7.810 Kč a volné zdroje ke splácení činí 2.735 Kč. Byla ověřena úvěrová historie v NRKI a SOLUS bez negativních informací. Byl proveden scoring klienta. Žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalobce ověřil, že žalovaný má pracovní poměr a zajištěn stálý příjem. Informativní výpis z bankovního účtu doložil, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 1.400 Kč (nájem + inkaso). Žalobce vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě. Žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s jedním dítětem, ke kterému má vyživovací povinnost 3.000 Kč. Žalobce nemá k ostatním výdajům žalovaného další doklady. Žalobce spoléhal na prohlášení žalovaného, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje, a to pravdivě a bez jakéhokoliv zatajení.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Žalobce se zabýval úvěruschopností žalovaného. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1.1.2007 na dobu neurčitou a označil zaměstnavatele, je svobodný, děti v domácnosti 1 – 3.000, nežije ve společné domácnosti s partnerkou, forma bydlení – jiné, jeho příjmy činila částka 11.545 Kč, jeho výdaje činily životní minimum 3.410 Kč, bydlení 1.400 Kč, výživné 3.000 Kč, rezerva 1.000 Kč. Volné zdroje činila částka 2.735 Kč.
Podle formuláře hodnocení klienta je uvedeno skóre žalovaného ve výši 467 (vyšší body do interní anonymizována dvě slova, menší riziko, lepší segment klientů) kód příznaku není uveden.
Z lustrace žalovaného v registru příjmení soud zjistil, že žalovaný registrem neprochází.
Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 3.4.017 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 kalendářní měsíce 12/2016 – 02/ 2017 činí 11.545 Kč a průměrný čistý měsíční příjem za poslední kalendářní měsíc 2/ 2017 činí 11.545 Kč.
Z výpisů obratů na účtu žalovaného soud zjistil, že příjmy žalovaného v březnu 2017.
Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne 5.4.2017 ve spojení s předsmluvním formulářem ze dne 5.4.2017 a prohlášení klientů ze dne 5.4.2017 podepsané žalovaným soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč, doba trvání úvěru byla 48 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit 48 měsíčních splátek ve výši 2.004 Kč, splátky budou hrazeny nejpozději 18. dne každého kalendářního měsíce. Strany si sjednaly pevnou zápůjční sazbu na celou dobu splácení úvěru ve výši 108,84% ročně. Výše předpokládané RPSN byla 108,84%. Celková částka, kterou klient zaplatí, činila 96.192 Kč. Pod bodem 2.2 smlouvy si strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru a to až do její úplné úhrady. Strany si dále sjednaly, že poskytoval je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120% celkové částky, kterou má klient zaplatit. Mezi stranami byly dohodnuty i důsledky vyplývající z prodlení klienta. Bod 6.1 – jestliže je klient v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení, souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Bod 6.2 – poskytovatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením klienta, výše náhrady nákladů činí u každé splátky, u které je klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč, náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Bod 6.3 – jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru (okamžitě se stávají splatnými jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů). Bod 6.4 – ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru a poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klient v případě prodlení s neuhrazením nové jistiny zaplatil zákonné úroky z prodlení z celé nové jistiny. Bod 6.5 – jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do zaplacení. Bod 6.7 při prodlení klienta s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu je poskytovatel oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky.
Z oznámení ze dne 22.11.2017 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 36.714 Kč.
Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. 16C 250/2018-2018 ze dne 6.11.2019 soud zjistil, že soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 44.756,48 Kč s příslušenstvím. Částka 44.756,48 Kč se skládá z dlužné jistiny s úroky ke dni zesplatnění ve výši 35.116 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 8.042,48 Kč Smluvní pokuta ve výši 8.042,48 Kč představuje 0,1% z nové jistiny 35.116 Kč za každý den prodlení žalovaného od 24.11.2017 k datu vyhotovení žaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 14.12.2019.
Předžalobní výzvou ze dne 14.3.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve výši 5.959,52 Kč do 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 14.3.2022.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný požádal dne 5.4.2017 o poskytnutí úvěru. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení, potvrzení zaměstnavatele, výpisu z účtu a prověřil úvěrovou historii žalovaného v databází SOLUS a insolvenčním rejstříku. Žalobce vyplatil na účet žalovaného úvěr ve výši 30.000 Kč. Dopisem ze dne 22.11.2017 žalobce oznámil žalovanému, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě částky 36.714 Kč. Rozsudkem ze dne 6.11.2019 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny 35.116 Kč za každý den prodlení žalovaného od 24.11.2017 do 10.7.2018 ve výši 8.042,48 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 14.12.2019. Předžalobní výzvou ze dne 14.3.2022 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 5.959,52 Kč. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že se v předchozím řízení soud dostatečně nezabýval, zda žalobce řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěru schopnost žalovaného, když vycházel pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích, aniž by je nějakým způsobem ověřil.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v §4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 11.545 Kč vyplývají z potvrzení zaměstnavatele. Pokud jde o náklady a výdaje žalovaného podle hodnocení klienta činilo životní minimum 3.410 Kč, výživné 3.000 Kč a výdaje za bydlení 1.400 Kč (nájemné, inkaso). Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Žalobce neprověřil tvrzení žalovaného o jeho bydlení a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Ze scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) předloženého žalobcem vyplývá, že„ klientova smlouva hodnocena jako menší riziko“. Žalobce si nechal předložit výpis obratů na účtu žalovaného, který zahrnoval pouze příjem žalovaného. Žalobce si nenechal předložit celý výpis z účtu, ze kterého by mohl zjistit jednak výdaje žalovaného, jednak jakým způsobem žalovaný hospodaří a zda jeho tvrzení v žádosti není v rozporu se skutečností. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet) soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 108,84 %, celkem částku 96.192 Kč (3x vyšší než poskytnutý úvěr) splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
V projednávané věci soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne 5.4.2017 byla absolutně neplatná. Žalovaný tak nebyl smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Protože žalovaný nemá povinnost platit smluvní pokuty, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.