Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 229/2023-73

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 43 007,27 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 272,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 17 734,86 Kč

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 69,36 Kč

s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 923,08 Kč

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 007,27 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení

s úrokem ve výši 22,70 % ročně z částky 40 907,27 Kč od 12. 4. 2022 do zaplacení

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 686,56 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 272,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 17 734,86 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 69,36 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 923,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 007,27 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení s úrokem ve výši 22,70 % ročně z částky 40 907,27 Kč od 12. 4. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 686,56 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 43 007,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba) dne 1. 10. 2020 smlouvu o úvěru – Expres půjčka, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 22,70 % a žalovaný se zavázal jej splácet včetně úroků formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, včetně poplatků, a v případě porušení smlouvy se strany dohodly na možnosti zesplatnění úvěru a smluvní pokuty. Žalovaný neplnil řádně podmínky z této smlouvy, uhradil na ní pouze 19 727,59 Kč s tím, že věřitel tento úvěr zesplatnil ke dni 11. 4. 2022, přičemž nárok z této smlouvy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaný byl vyrozuměn. Ke dni postoupení činila pohledávka 45 999,71 Kč a od postoupení nebylo ničeho uhrazeno, takže žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru 40 907,27 Kč, poplatku a smluvní pokuty 2 100 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2 923,08 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 69,36 Kč. Rovněž pak požaduje úhradu úroků a úroků z prodlení v procentuální výši. Po poučení ze strany soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení k otázkám zjišťování úvěruschopnosti žalovaného tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, tedy banka, vycházela z údajů poskytnutých žalovaným k žádosti o úvěr ze dne 28. 9. 2020 a tuto žádost zhodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, když žalovaný deklaroval v předmětné žádosti čistý měsíční příjem ve výši 18 908 Kč s tím, že je zaměstnán na dobu neurčitou, má vlastní bydlení a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč. Z interních a externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky a schválila tento úvěr ve výši 45 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2020 včetně vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společní právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě níž mu bylo poskytnuto 45 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 72 po 1 149,45 Kč od 18. 11. 2020 se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 22,70 % ročně, takže celková částka, kterou má zaplatit, představuje částku 84 572,06 Kč. V případě prodlení ze strany žalovaného si strany dohodly možnost ze strany banky prohlásit úvěr za splatný a rovněž pak se dohodly na smluvní pokutě ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 30. 10. 2023, v němž odůvodňuje obecný postup při posuzování příjmů a výdajů klienta pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy matematický model výpočtu úvěruschopnosti se shrnutím judikatury k této otázce. V tabulce, která zakončuje toto vyjádření je označen deklarovaný čistý měsíční příjem klienta 18 908 Kč s tím, že byl ověřen z běžného účtu klienta, povolání klienta na dobu neurčitou, počet zdrojů příjmu jeden, čistý příjem domácnosti 35 000 Kč s tím, že klient je ženatý, vlastní dům a podíl klienta na nákladech bydlení je 54,02 %, přičemž počet vyživovacích osob jsou tři. Žádný z těchto údajů není doložen jakoukoli u a k otázce úvěruschopnosti již nebyly předloženy žádné důkazy.

4. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a platební historii žalovaného soud zjistil pouze skutečnost, že žalovaný z této smlouvy uhradil 19 727,59 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 13. 4. 2022 bylo zjištěno, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek byla předmětná smlouva věřitelem prohlášena za splatný úvěr ke dni 11. 4. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, včetně seznamu těchto pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka z této úvěrové smlouvy za žalovaným byla společností právnická osoba postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2022 včetně podacího lístku z 9. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o tomto postoupení s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z 4. 4. 2022 včetně podacího lístku z 5. 4. 2023 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by něčeho z dlužné částky žalobkyni uhradil.

5. Podle o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon

o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel

a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřenímu zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39).

11. I přes to, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena z údajů jím uvedených v žádosti o úvěr ze dne 10. 10. 2020 a její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl žalovaný v žádosti o úvěr a na jejichž základě byl právní předchůdkyní žalobkyně dovozen názor, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nedostála. Jediným důkazem, který by měl prokázat posouzení úvěruschopnosti žalovaného je právě předmětná žádost o úvěr ze dne 10. 10. 2020, v níž je uvedeno, že příjem žadatele byl doložen potvrzením žalovaného o invalidním důchodu. Toto potvrzení však soudu nebylo předloženo, a to ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o povinnosti tvrdit a prokazovat a podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, o povinnosti zjistit poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že tak bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, potažmo tedy neúspěchu ve věci. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. -97, v němž se k posouzení úvěruschopnosti uvádí, že stačilo, že y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. K tomuto musí soud odkázat na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v  na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Žalobkyně přes poučení soudu nepředložila, jakýkoli doklad, který by byl podkladem ke zjištění poměrů žalovaného, nepředložila tedy žádný doklad o jeho příjmu, který deklaruje pouze v obecné tabulce ohledně částky 18 908 Kč, ani další údaj o příjmu domácnosti 35 000 Kč, který je v přímém rozporu s dalším údajem v této tabulce o tom, že zdroj příjmu domácnosti je pouze jeden (takže by jím měl být tedy pouze příjem z pracovní činnosti žalovaného, jak je shora deklarován). Poskytovatel úvěru tedy nejenže nedostatečně zkoumal příjmovou stránku žalovaného, nýbrž vůbec nezkoumal jeho výdaje, navíc ani nedoložil svá tvrzení, že vycházel z databází ohledně možných dalších závazků žalovaného. Žádné okolnosti tedy nenasvědčují tomu, že by poskytovatel úvěru dodržel odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a soud se tedy domnívá, že nedošlo k žádnému prověření, natož k aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla prověřena tvrzení žalovaného. Tím se tedy poskytovatel úvěru dopustil porušení povinností dle zákona o spotřebitelském úvěru, v čemž soud spatřuje neplatnost smlouvy uzavřené mezi ním a žalovaným dne 1. 10. 2020 ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož vznikl pouze nárok na neuhrazenou jistinu ve smyslu téhož zákona, přičemž tento nárok byl věřitelem, tedy poskytovatelem úvěru v souladu s ustanovením o. z. postoupen na žalobkyni.

12. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěru ve výši 45 000 Kč, z nějž on uhradil pouze 19 727,59 Kč, je povinen uhradit zbývajících 25 272,41 Kč, jak bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí. Ve zbývající části, a to, co do 17 734,86 Kč a požadovaného jak kapitalizovaného, tak procentuálního, příslušenství, byla pak žaloba, jak vyplývá z výroku II., zamítnuta. V této souvislosti soud odkazuje na výklad, že konkrétním účelem ustanovení § 87 citovaného zákona je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 j. -262). S ohledem na uvedené byla žaloba ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 553,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 923,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 541,50 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 214,80 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení zamítnuta jako nedůvodná. Postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni však bylo v souladu s § 1879 o. z. a následujících a žalovaný o něm byl řádně vyrozuměn, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022.

13. Částku ve výši 25 272,41 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když s odkazem na soud závěrem konstatuje, že v případě úhrady jistiny neshledal důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění s vědomím ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaný se ke konanému jednání nedostavil a ke svým finančním možnostem, resp. možnostem úhrady přiznané jistiny, se nikterak nevyjádřil.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení , neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 58,8 % a žalovaný co do 41,2 %, takže žalobkyni vznikl nárok na rozdíl ve výši úspěch obou účastníků, tedy na 17,6 % nákladů řízení. Ty mu vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy za 8 úkonů právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, dvě písemná podání a účast na třech jednání soudu). Konkrétně se jedná o 8 x 2 860 Kč na odměně za právní zastoupení dle advokátního tarifu, k tomu 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy o 5 309 Kč, což s připočtením soudního poplatku 1 721 Kč představuje tyto náklady ve výši 32 310 Kč. Z nich pak 17,6 % tvoří částku 5 686,56 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit rovněž v třídenní zákonné lhůtě, jak vyplývá ze shora uvedeného zdůvodnění její délky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.