Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 167/2023-19

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 112 611,00 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 63 019,15 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 63 019,15 Kč od 24.9.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 589,85 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 33 488,62 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 78 609,15 Kč od 21.2.2023 do 23.9.2023 a z částky 6 980,85 Kč od 24.9.2023 do zaplacení a dále částku ve výši 34 002 Kč a úrok ve výši 81,69 % ročně z částky 70 000 Kč od 22.5.2018 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22.5.2018 dosáhne částky 227 059 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 63 019,15 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 63 019,15 Kč od 24.9.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 589,85 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 33 488,62 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 78 609,15 Kč od 21.2.2023 do 23.9.2023 a z částky 6 980,85 Kč od 24.9.2023 do zaplacení a dále částku ve výši 34 002 Kč a úrok ve výši 81,69 % ročně z částky 70 000 Kč od 22.5.2018 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22.5.2018 dosáhne částky 227 059 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 78 609 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 85 590 Kč ve výši 8,5 % ročně od 22. 5. 2018 do 6. 3. 2019 ve výši 5 820,12 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 84 320,10 Kč ve výši 8,5 % ročně od 7. 3. 2019 do 1. 4. 2019 ve výši 517,63 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 82 883,29 Kč ve výši 8,5 % ročně od 2. 4. 2019 do 2. 5. 2019 ve výši 606,66 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 81 933,93 Kč ve výši 8,5 % ročně od 3. 5. 2019 do 3. 6. 2019 ve výši 619,06 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 81 747,34 Kč ve výši 8,5 % ročně od 4. 6. 2019 do 1.7.2019 ve výši 540,44 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 81 522,43 Kč ve výši 8,5 % ročně od 2. 7. 2019 do 1. 8. 2019 ve výši 596,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 81 297,52 Kč ve výši 8,5 % ročně od 2. 8. 2019 do 2. 9. 2019 ve výši 614,25 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 81 072,61 Kč ve výši 8,5 % ročně od 3. 9. 2019 do 1. 10. 2019 ve výši 555,12 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 80 847,70 Kč ve výši 8,5 % ročně od 2. 10. 2019 do 9. 11. 2022 ve výši 21 666,06 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 80 609,15 Kč ve výši 8,5 % ročně od 10. 11. 2022 do 18. 1. 2023 ve výši 1 332,29 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 79 609,15 Kč ve výši 8,5 % ročně od 19. 1. 2023 do 20. 2. 2023 ve výši 620,29 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 78 609,15 Kč ve výši 8,5 % ročně od 21. 2. 2023 do zaplacení, pohledávku ve výši 34 002 Kč, úrok ve výši 81,69 % p.a z částky 70 000 Kč od 22. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 5. 2018 dosáhne částky 227 059 Kč. Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal dne 26. 1. 2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč (dále jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 31. 1. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 120,4 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 256 Kč, splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2018. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z nich bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru nebyla žalovaným žalobci uhrazena žádná částka. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce úvěr zesplatnil a domáhal se úhrady nové jistiny úvěru ve výši 77 211,77 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině ve výši 70 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 192,62 Kč) s příslušenstvím, dále smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 5. 2018 do zaplacení, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 70 000 Kč od 22. 5. 2018 do zaplacení s tím, že tento úrok požadoval v nominální roční úrokové sazbě 81,69 %.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s  věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo ze dne 26. 1. 2018, akceptovaným žalobcem dne 31. 1. 2018, bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který měl žalovaný žalobci splatit v 36 měsíčních splátkách po 5 256 Kč se splatností vždy ke každému 14. dni kalendářního měsíce. Mezi účastníky byla dohodnuta zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru ve výši 120,4 % ročně. Celkem měl žalovaný žalobci uhradit částku ve výši 189 216 Kč.u označenou jako Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 1. 2. 2018 žalobce sdělil žalovanému, že úvěr byl schválen a zároveň k oznámení přiložil splátkový kalendář. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že dne 31. 1. 2018 byla připsána na vrub účtu žalovaného částka ve výši 70 000 Kč. Výzvou ze dne 16. 4. 2018 a výzvou ze dne 15. 5. 2018 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 20. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobce zesplatnil dlužnou částku a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data odeslání oznámení. K výzvám žalobce nepředložil doklady o jejich odeslání žalovanému. Zy označené Hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný pobírá čistý měsíční příjem ve výši 18 379 Kč. Ve výdajích je uvedena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, splátky 1 609 Kč, dále za bydlení částka ve výši 2 000 Kč a na ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedena částka ve výši 500 Kč Celkem jsou výdaje uvedeny v částce 7 519 Kč. Zy bylo dále zjištěno, že žalovaný je zaměstnán od 1. 4. 2013, je rozvedený a bydlí sám v pronájmu. Z pracovní smlouvy ze dne 17. 12. 2012 a dodatku ze dne 24. 4. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru jako slévárenský dělník na dobu neurčitou, a to u zaměstnavatele právnická osoba Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobce obdržel od zaměstnavatele dne 12.12.2017 mzdu ve výši 21 381 Kč a dne 15. 1. 2018 mzdu ve výši 18 356 Kč. Z výpisu záznamu z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné záznamy. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že u žalovaného je uvedeno skóre 338, což dle přiložené legendy znamená zařazení do II. kategorie – střední riziko. Z karty klienta a vyjádření žalobce bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci po zesplatnění částku ve výši 6 980,85 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 4. 5. 2023, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání výzvy.

4. Listinami bylo prokázáno, že žalobce poskytl dne 31. 1. 2018 na základě smlouvy o úvěru číslo žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, splatný v 36 měsíčních splátkách po 5 256 Kč. Žalovaný žalobci uhradil celkem částku 6 980,85 Kč. Příjmy žalovaného činily cca 20 000 Kč měsíčně, výdaje byly žalobcem stanoveny na částku 7 519 Kč.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru ( , „o. z.“), půjčky ( , – „obč. zák.“), popř. zápůjčky ( o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, , účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, , účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a a , účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. , (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná ( obč. zák., , účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu ( o. z.).

11. Soud dospěl k závěru, že žalobce coby poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti stanovené v  , o spotřebitelském úvěru, když při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel z údajů poskytnutých žalovaným a z dostupných registrů, přičemž (na rozdíl od příjmů) žádným způsobem neověřoval skutečné výdaje žalovaného (částka výdajů je uvedena ve výši stanoveného životního minima, částka nájemného na bydlení s inkasem za služby ve výši 2 000 Kč, není ničím podložena). V souladu s  soud dovodil, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s  větou druhou , a proto smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 1. 2018 vyhodnotil jako neplatnou.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 63 019,15 Kč (70 000 Kč – 6 980,85 Kč) vyhověl. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný neposkytl, a proto soud dovodil, že žalovaný byl schopen vrátit (za situace, že nebyla žalobcem prokázána dřívější výzva k vrácení dlužné částky, doručená do dispozice žalovanému – odeslání výzvy na adresu žalovaného, neprokazuje samo o sobě doručení do jeho dispozice) dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny bez zbytečného odkladu poté, co byla žaloba doručena dne 22. 9. 2022 žalovanému. Lze dovodit, že žalovaný byl ve smyslu povinen dlužnou částku vrátit prvního dne poté (bez zbytečného odkladu), kdy byl o plnění požádán, následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 24. 9. 2022, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle , podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to s přihlédnutím k  , podle kterého soud nemůže překročit návrhy účastníků. Repo sazba pro druhé pololetí r. 2023 byla stanovena ve výši 7 %, úrok z prodlení činil 15 % ročně, tedy převyšoval žalobcův požadavek. Soud proto úrok z prodlení přiznal v požadované výši 8,5 % ročně.

13. Ve zbytku soud žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 589,85 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 33 488,62 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 78 609,15 Kč od 21. 2. 2023 do 23. 9.2023 a z částky 6 980,85 Kč od 24. 9. 2023 do zaplacení a dále částku ve výši 34 002 Kč a úrok ve výši 81,69 % ročně z částky 70 000 Kč od 22. 5. 2018 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 5. 2018 dosáhne částky 227 059 Kč, zamítl

14. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).